Příběh kostelů i ostatků svatého Mikuláše

Svatému Mikuláši, jehož svátek si zanedlouho připomeneme, jsou v centru Prahy zasvěceny dva kostely s unikátními freskami. Ostatky tohoto světce jsou také součástí svatovítského pokladu. O jejich zajímavé historii se více dozvíte v následující rubrice od Zdeňky Kuchyňové.

Známější ze dvou kostelů sv. Mikuláše, je kostel na Malé Straně, postavený Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem, ovšem stavbu začal už jeho otec. Vnější dominantou kostela je obří kopule, vnitří pak výzdoba hlavní lodi od Jana Lukáše Krackera, vídeňského umělce, který nebyl v Praze příliš známý. Svého úkolu se však zhostil jedinečným způsobem. Nad hlavami návštěvníků kostela se vznáší jakoby iluzivní architektura, která ústí do otevřeného nebe. Zde je anděly nesen sv. Mikuláš. Dívá se na iluzi hrobky, ve které měl být pochován, a kde se posléze stal zázrak. Tuto scénu zde znázornil i Jan Lukáš Kracker. Kostel sv. Mikuláše na Malé StraněKostel sv. Mikuláše na Malé Straně

"Z jeho hrobu začal vytékat zázračný olej, které léčil včechny nemoci. Tato pověst byla tak rozšířená, že ve středověku se tento zázračný olej prodával nebo dával jako dar. A takový dar získal bratr Anežky České, tedy sv. Anežky Přemyslovny, která založila v roce 1233 známý klášter Klarisek na Františku. Tento zázračný olej získal ve stejném roce její bratr Přemysl údajně z nějakého rakouského kláštera v krásné nádobce s křišťálovým víčkem a přitom získal i ostatek sv. Mikuláše, jeho prst. A daroval tyto ostatky sv. Anežce, která je uložila ke klášternímu pokladu, což byl zároveň poklad zamýšlené královské hrobky."

Jak uvedla průvodkyně Milada Racková, ještě před svou smrtí dal český král Přemysl Otakar II. vytvořit pro tyto relikvie další nádobku, vzácnou zlatnickou práci. Relikvie byly v klášteře uloženy mnoho let, až do doby vlády císaře a krále Karla IV., vášnivého sběratele ostatků. Když se o nich dozvěděl, do kláštera sv. Anežky se vypravil. Kostel sv. Mikuláše na Malé StraněKostel sv. Mikuláše na Malé Straně

"Přes odpor abatyše, která si nepřála, aby byl klášter ochuzen, se rozhodl, že kousek z toho prstu, z toho ostatku sv. Mikuláše, si uřízne. Vytáhl prý nůž, jak popisuje kronikář, a stala se hrozná věc. Ten prst začal krvácet. Čili i císař a král se zalekl, ale nakonec to dopadlo tak, že celý ten ostatek i s tím relikviářem si Karel IV. vyžádal, samozřejmě ho dostal a dnes je součástí svatovítského pokladu."

Ještě nedávno - na počátku 90. let - byl vzácný ostatek vystaven v kapli sv. Kříže, nyní se vyhledává další místo, kde by mohly být části svatovítského pokladu vystaveny. Ale vraťme se k patronu obou kostelů - sv. Mikuláši. Ten se stal ochráncem těch, kteří putují, to znamená kupců, námořníků a těch, kteří mají co činit s vodou. Zajímavé je i vysvětlení jeho jména.

Kostel sv. Mikuláše na Malé StraněKostel sv. Mikuláše na Malé Straně "Nicos je vítěz a Laus je chvála. Čili ten, kdo přináší vítězství a chválu. Potom není divu, že císaři a králové a výše postavení se snažili získat tento ostatek, který by jim měl zajistit vítězství i chválu. Vypráví se o něm, že se kdysi seznámil s osudem jakéhosi velmi chudého vdovce, který zůstal sám se třemi dceruškami a byl už v tak zoufalém postavení, že se rozhodl, že ta děvčátka buď prodá a nebo spolu s nimi skončí sebevraždou. Když se to dozvěděl biskup z Myry, budoucí svatý Mikuláš, tak tajně v noci, aby se vyhnul díkům, vhodil do toho domečku tři zlatá jablka, která je samozřejmě zachránila nejenom od hladu, ale také byla dostatečným věnem pro ty dívky, které se pak mohly vdát. Proto také ten svatý Mikuláš je často zobrazován se třemi zlatými jablky na míse a tak je to i v chrámu sv. Mikuláše na Malé straně."

Sv. Mikuláš byl také ochráncem městské samosprávy. Než v Praze radní postavili radnici, tak se scházeli právě v kostelích sv. Mikuláše, oba jsou přímo na hlavním rynku. Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí se stal dokonce kostelem pravoslavným. Stalo se tak v souvislosti s vlnou vlastenectví v polovině 19. století. Tehdy se čeští vlastenci nechávali přepsat z církve římsko-katolické do církve pravoslavné. S vírou to nemělo téměř nic společného, ale bylo to gesto proti Rakousku - Uhersku. V roce 1870, když už bylo poměrně dost těch, kteří se zapsali do pravoslavné církve, tak se hrabě Goleniščev Kutuzov rozhodl, že udělá něco pro to, aby tady měli svůj vlastní kostel. Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstíKostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

"A los padl právě na kostel svatého Mikuláše. Ono to bylo ještě trošičku složitější, protože tam vlastnil pozemek, na kterém dnes stojí magistrát. A tento pozemek vyměnil za právo užívání kostela sv. Mikuláše na 90 let a právě věřící tohoto kostela, to znamená pravoslavní, dali popud k tomu, aby byl postaven památník Mistru Janu Husovi na Staroměstském náměstí. Kázal tam kněz Ryžkov, který vystupoval velice ostře po začátku 1. světové války proti tomu, aby Slované bojovali proti Slovanům. Nakonec byl odsouzen pro vlastizradu k trestu smrti. Naštěstí ten trest nebyl vykonán, Ryžkov byl potom vyměněn za jakéhosi prominentního zajatce v Rusku, ale kostel byl v roce 1914 uzavřen."

Během první světové války sloužil jako skladiště, občas jako posádkový kostel. Později zde vznikla Československá církev husitská. A to je tu dodnes. Navíc bývá kostel využíván jako unikátní koncertní prostor. Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně patří římsko-katolické církvi a je přístupný turistům. Jak uvedla Milada Racková, ti mohou vystoupat i na zvonici, kde měla dříve svoji pozorovatelnu komunistická státní bezpečnost.

"To je 70 metrů vysoká zvonice, takže odtud bylo velmi dobře vidět do všech paláců, v kterých sídlí různá velvyslanectví a do bytů prominentů. To samozřejmě už neplatí, věž je přístupná veřejnosti, alespoň v letní sezóně a kromě toho jsou pod kostelem rozsáhlé barokní krypty, které byly také zneužity a sice pro archiv. Tam byl státní archiv, ale byla tam i část archivu ministestva vnitra. Protože je to přece jenom vlhké, tak tam ty archiválie velice trpěly a vyřešilo se to postavením nového archivu."