Pod hradem Potštejn najdete westernový kemp

Hrad Potštejn Majestátní dominantou Potštejna je hrad, který byl za dlouhá léta dobyt jen jednou a to samotným Karlem IV., i když tenkrát ještě králem nebyl. Tehdy rytíř Mikuláš přepadával kupce, loupil a kradl. Šlo údajně o rodinnou pomstu za smrt jeho otce. Rytíř Mikuláš skutečně existoval. Byl příslušníkem rodu Drslaviců, který Potštejn založil. A jak to pro rytíře dopadlo?

"Dopadlo to pro Mikuláše špatně. Karel hrad dobyl a protože se Mikuláš z Potštejna odmítl vzdát a s hrstkou svých nejvěrnějších se schoval v hradní věži, tak král Karel IV. nechal věž zapálit a Mikuláš nalezl smrt v troskách věže. Na místě původního hradu Karel nechal vystavět nový hrad, protože tady je výhodná poloha a z hradu je výhled do širokého okolí."

Latinský nápis vytesaný v kameni na nároží paláce uvedl můj průvodce David Rešl. Povídá se, že rytíř nastřádal velké bohatství. To mělo být zasypáno kdesi ve sklepení tajemného hradu. K těmto legendám přispěl i latinský nápis vytesaný ve zvláštním kameni v nároží paláce. Na kameni se prý píše: Znamenaje správně bezpečnost, oslabíš nepřítele. Nápis si ale v 18. století špatně vyložil tehdejší majitel potštejnského panství hrabě Jan Antonín Chamaré. Údajně četl: Na poznamenaném začni, láska vyhladí nepřítele. Vysvětlil si to po svém a začal hledat ukrytý poklad. Touhu po pokladu umocnil i kostelník, který měl třikrát po sobě vidění. Údajně se před ním vždy objevila postava krásné ženy. Když se zjevila potřetí ukázala směrem k hradu a řekla tiše: 'Poklad.'

"Pan hrabě Chamaré prý kutal a kutal, ale poklad nenašel. Naopak se stalo, že poddoloval hrad natolik, že spadl. Takže v dnešní době můžeme obdivovat pouze trosky a ruiny tohoto hradu."

Zámek Potštejn Osudy hraběte Chamaré inspirovaly dokonce spisovatele Aloise Jiráska k sepsání románu Poklad. Příběh hledání pokladu byl i zfilmován. Hrabě totiž hledal neuvěřitelných pětatřicet let. Jedna z pověstí říká, že opravdu našli podivné dveře k pokladu. Objevil se však na nich nápis: Ještě není čas! Pak se ozval děsivý řev, kopáči vzali nohy na ramena a hrabě nechal dveře zazdít. Ale kdo ví, možná v některé z tajných chodeb odpočívá poklad dodnes.

Bubákov V obci je dnes přístupný zámek rodu Chamaré. Ti nebyli jen hledači pokladů, ale i zkušení podnikatelé. Zřídili tu například plátenickou manufakturu, která dodávala výrobky až do zámoří. Jejich zámek byl veřejnosti poprvé zpřístupněn v roce 2007. Turisté tu najdou například mramorový sál, historické interiéry, obrazy a ve sklepení novou expozici Bubákov, kde ožívají tajemné postavy Potštejna.

I když se tu tyčí středověký hrad, můžete si tu někdy připadat jako na divokém západě. V malebném údolí tu najdete westernový camp Vochtánka. Pravidelně se tu koná řada akcí a mimo jiné westernové dny. I my jsme měli možnost vidět malou ukázku, kterou provázel Míťa Šána. Ale to už zazněly melodie ze známých westernů a přicházeli první účinkující.

"Kdyby jste tu byli na westernovém dni, bylo by účinkujících zhruba 80. To je počet lidí, kteří vystupují před tisíce diváků. Ale pojďme na program. Dáme jedno čestné kolo pro diváky, aby si vás mohli prohlédnout. Člověk v tom koženém klobouku s bičem, to je mistr Evropy v ovládání dvou bičů Petr Glonek. Většina lidí si myslí, že na jedno mávnutí práskne bič jen jednou, ale jak uvidíte a uslyšíte za chvíli, na jedno mávnutí dokáže bič prásknout několikrát. Přichází Petr Glonek! Aréna je tvoje!"

Vyzval průvodce westernovou ukázkou a Petr Glonek nezískal své pověsti nic dlužen. A jak v rozhovoru prozradil, práskání bičem může být pěkně nebezpečné a skončit v lepším případě roztrženou košilí.

"Košili jsem si neroztrhl, ale roztrhl jsem si kůži. Práskal jsem v tričku a mám jizvu na ruce."

Kde všude jste předváděl své umění?

"Byli jsme v Americe a všude možně po republice, od Bozkovic po Plzeň."

Jak často trénujete?

"Když mám jen vystupování, tak může být delší pauza - 14 dní. Ale když jsou soutěže, tak tam se vyžaduje přesnost a odbornost mnohem vyšší. Tam je potřeba už měsíc před soutěží denně práskat, aby se to dostalo do ruky."

Jak taková soutěž vypadá?

"Každý má předepsanou sestavu, kterou musí předvést. Hodnotí se zvukový efekt, jak se u toho člověk namáhá, jestli to člověk dělá rukama lehce nebo těžce. Druhá část se skládá z přesných prásků. Trefují se třeba nábojnice od brokovnice a finále je zhášení svíček."

Před diváky pod hradem Potštejn ožívají i příběhy z dobývání divokého západu, indiánské písně a uvidí i koňské drezúry.