Od Velkého třesku k atomovým hodinám

Někdy se vleče, jindy utíká jako splašený. Navíc ho člověk v každém věku vnímá trochu jinak. Řeč je o fenoménu času. A tomu je věnována i nová Expozice času ve Šternberku.

Foto: Ecce Homo racing team Foto: Ecce Homo racing team Šternberk získal v roce 2008 ocenění Historické město roku. Na jedné jeho straně leží rovina úrodné Hané, na druhé začíná úpatí Nízkého Jeseníku. Poprvé se o městě psalo už v roce 1296. Je známé svými památkami, jako je například Chrám Zvěstování Panny Marie či hrad Šternberk, hodinami a závodem Ecce Homo, přiblížil Šternberk jeho starosta Stanislav Orság.

"Závodní trať se vine do kopců Nízkého Jeseníku a je známá tím, že se na ní jezdí každoročně závody mistrovství Evropy /ME/ do vrchu. Je to jediný závod ME z celého seriálu, který se jezdí v Česku a vůbec jediný, který se začal jezdit ještě v bývalém komunistickém bloku. První závod na ME se zde začal jezdit v roce 1981. Tato trať je známá i tím, že je to vůbec jedna z nejstarších přírodních závodních tratí na světě. První závod se zde jel v roce 1905."

Foto: autorkaFoto: autorka A proč se závod jmenuje Ecce Homo, tedy Ejhle člověk? Je to podle soch. Jedna opravdu historická je i v blízkosti cíle závodu. Šternberk je však hlavně město hodin.

"Na státním hradu Šternberk bylo největší muzeum hodin v rámci ČR. Na přelomu let 1999 a 2000 z popudu ministerstva kultury a Národního památkového ústavu byla expozice zrušena a sbírky byly odvezeny do depozitu v Olomouci. Okamžitě to město Šternberk pocítilo. Návštěvnost z hlediska turistů klesla z nějakých 50 či 60 tisíc až k 18 tisícům. Proto se už tehdejší představitelé samosprávy pokusili o obnovu tradice expozice muzea hodin ve Šternberku."

A to se také na podzim 2011 stalo. Expozice času sídlí v jedné z nejstarších budov ve Šternberku. Dříve se k ní vázala povinnost ubytovávat vojsko, proto o ni měšťané příliš nestáli. Byl v ní také ubytovaný například Fridrich Falcký s manželkou. Před bitvou u Slavkova zde posnídali František I. a car Alexandr I.

Stanislav Orság (vlevo) a Libor Svoboda, foto: autorkaStanislav Orság (vlevo) a Libor Svoboda, foto: autorka Z budovy už byla ruina. V roce 2004 však projekt scénáře budoucí expozice podpořila přímo Evropská komise, dodal starosta Stanislav Orság.

"My jsme se jako město Šternberk stali jediným městem v ČR a ve východním bloku EU, které získalo přímý grant Evropské komise z programu Culture 2000. Získali jsme dotaci 200 tisíc euro, nakonec ta dotace nebyla vyčerpána celá. Samotný scénář budoucí expozice začala připravovat agentura s názvem Createam, ale de facto se na něm podílel jeden člověk Ladislav Kopecký."

Scénář expozice i budova začaly dostávat reálné obrysy, později město získalo z operačního programu Střední Morava další dotaci na rekonstrukci. Ale chybělo ještě 20 miliónů na instalaci sbírek. Proto Olomoucký kraj a polské vojvodství vytvořilo projekt Putování časem a v rámci programu přeshraniční spolupráce se podařilo získat další prostředky. Expozice se mohla otevřít. Město k tomu využilo magické datum.

Foto: autorkaFoto: autorka "11. 11. 2011 v 11 hodin. V tuto dobu se začala odpočítávat novodobá historie města hodin a expozice času ve Šternberku."

Čas a hodiny ke Šternberku neodmyslitelně patří. V roce 1946 tu byla otevřena továrna na opravu hodin, podnik Chronotechna. V 60. a 70. letech 20. století se stala součástí koncernu značky Prim, uvedl ředitel expozice Libor Svoboda.

"Máme tady bohužel jen tuhle maličkou vitrínku, která reprezentuje výrobky šternberské Chronotechny. Všichni návštěvníci z regionu, když přijdou, tak zatlačují slzu, protože každý řekne: tyhle hodiny ještě mám doma, tyhle jsem dělal, tento typ mi prošel pod rukama. Je to bohužel labutí píseň, opravdu jen vzpomínka na časy, které byly. I hodinářské učiliště se zánikem Chronotechny zaniklo."

Foto: Expozice časuFoto: Expozice času Expozice času je pojatá velkoryse. Nepředstavuje jen samotné hodiny, ale čas jako fenomén doby. Ostatně i podtext expozice je 'od velkého třesku k atomovým hodinám'. Když expozicí projdete, pochopíte proč. Vše totiž začíná v sále, kde je vesmír. Tady si můžete sestavit planetární soustavu, osahat modely hodin, zjistit, jak se zrychlují či zpomalují, natáhnout závaží a tak dále.

"Ještě v 17. a 18. století stačilo poslouchat zvon na kostelní věži a už se vědělo, kdy se má ráno vstávat, kdy se má jít k obědu a kdy na klekání. Až ta naše zrychlená doba potřebovala ten čas svým způsobem spoutat."

Každá civilizace má počátek letopočtu jinde, ale všechny kalendáře využívají otáčení Země kolem své osy a otáčení Země kolem Slunce. První časomíra byla založená na určitém intervalu doby - byly to sluneční hodiny, přesýpací, vodní či svíčkové. Jako rarita je pak v muzeu první čínský budík.

"Tady vidíte čínského draka, který měl na hřbetě kahan s knotem, který se zapálil a v okamžiku, kdy dospěl do nějakého místa, přepálil šňůrku a to způsobilo to, že kulička cinkla a paní domu říkala: je ráno, vstávej, začíná den."

Foto: Expozice časuFoto: Expozice času V muzeu je 250 exponátů a děl z 20 českých a světových muzeí. Například Královská observatoř Greenwich bezplatně poskytla model atomových hodin. Expozice se dotýká oborů, jako je astronomie, fyzika, mechanika, chemie, filosofie či historie. A dokonce i hudby, něco tu zvoní. Jsou zde totiž instalovány zvuky 288 zvonů z celé republiky. Lidé si tu mohou navolit zvon, který chtějí, a poslechnout si jeho zvuk. Právě zvony dříve určovaly čas. Hodiny zpočátku patřily ke šlechtické klientele.

"Tady je vidět, že ty hodiny sloužily jako výstavní kus nábytku, jako obraz, něco, čím se majitel mohl pochlubit, z dnešního pohledu to bylo to top v jeho objektu."

V Expozici času nechybí ani model orloje, který má kromě hodinové části i pohled na vesmír, fáze Měsíce i znamení zvěrokruhu. Jsou tu i vzácné a raritní kousky, třeba židovské hodiny, které jsou pozpátku nebo hodiny v náboji.

"Třeba válečná doba evokovala, že se dělaly hodiny, které byly pro toho majitele vzpomínkou na válečnou dobu. Nebo pro ty, kteří rádi chodili, se dělaly třeba hodinky do špacírovací hole. Raritních hodin je tu víc, třeba hodiny v kleci a podobně."

Hodiny nemohou existovat bez hodinářů, a proto je v muzeu i hodinářská dílna.

Foto: autorkaFoto: autorka "Ty nástroje jsou 200, 300 i 400 let staré typově a sloužily hodinářům i v době ještě nedávno minulé. Část těch exponátů je od našich šternberských mistrů hodinářů, kteří sem chodí a říkají: tohle mám doma, to vám ještě donesu. Například tyhle šablonky, které jsou staré 200 let, tak to jsou kousky, které i ten dnešní hodinář potřebuje proto, aby spravil ty klasické hodinky."

Jak dodal Libor Svoboda, v Expozici času si můžete i pohrát. Je tu třeba model, který ukazuje, která část Země je právě osvětlena Sluncem. Děti si tu mohou vytvořit skupinová videa. Najdou tu i figuríny v dobovém oblečení, které opět ovlivnil čas. A když jim vadí, že se nehýbou, mohou si vyzkoušet kostýmy a zahrát improvizované divadlo.