Na Kuks láká i unikátní Tanec smrti

15-04-2015

Barokní hospital Kuks na Trutnovsku se po dvouleté rekonstrukci otevřel veřejnosti. Hned první den přišlo 1300 lidí. Největší zájem měli o prohlídku restaurovaných nástěnných maleb z cyklu Tanec smrti, historickou lékárnu, hrobku hraběte Šporka či sochy Matyáše Bernarda Brauna

Foto: Olga VasinkevichFoto: Olga Vasinkevich Projekt rekonstrukce dostal jméno Kuks - granátové jablko, uvedl kastelán Libor Švec:

"Granátové jablko bylo symbolem řádu milosrdných bratří, který spravoval hospital po 250 let. Granátové jablko znamená v křesťanské věrouce jakési zmrtvýchvstání, obrození. Proto se nám zdálo velmi trefné tak nazvat i projekt: Kuks - Granátové jablko."

S granátovým jablkem se tu setkáte všude. I unikátní barokní lékárna na Kuksu se jmenuje U granátového jablka.

Na turisty čeká 144 záhonků

Zájem o Kuks je po jeho znovuotevření obrovský. O Velikonocích se dostal na návštěvnost Karlštejna či Hluboké. Rekonstrukce stála více než 440 miliónů korun, Kuks obdržel jednu z nejvyšších dotací.

Foto: Olga VasinkevichFoto: Olga Vasinkevich "Obnova se týkala prakticky sta procent areálu. Nejen interiéru, fasád, ale také areálu venkovního, nádvoří, zahrady. Ta se vrací k původnímu účelu jako zahrada pěstební. Návštěvníci se mohou procházet po bylinkových záhoncích. Je tu 144 záhonků. Jsou tu sady, kde uvidíte staré odrůdy jabloní, třešní, hrušní. Ale také odrůdy myšpulí, gdouloní. Myslím si, že bude důvod navštívit hospital nejen jednou jako expozici, ale procházet si zahradu v průběhu roku."

Jak dodal Libor Švec, v Kuksu vznikly nové učebny, bylinkářství, divadlo. Budou tu probíhat semináře a kurzy nejen pro laickou, ale i odbornou veřejnost. V původních ložnicích chovanců je 33 lůžek, obnovená bude i restaurace.

Kusk skoro jako malé Versailles

Hospital si mnozí návštěvníci pletou se zámkem. Ten však stál naproti hospitalu a je už dávno zbořen. Ve své době to však byl areál s lázněmi. Jeho zakladatel František Antonín Špork chtěl mít z Kuksu malé Versailles s jeho rušným životem.

Foto: Olga VasinkevichFoto: Olga VasinkevichDo dnešní doby se dochoval jen hospital a kostel na druhém břehu, ke kterému vede monumentální schodiště.

"Lázně byly v podstatě jakýmsi rozdrobeným zámkem. Hrabě Špork je pojal jako svoji letní rezidenci. Nad schodištěm, které je proti nám, stával zámek. Od zámku vedly na obě strany dřevěné lázeňské kolonády, které se již nezachovaly a okolo břehů byly lázeňské budovy, hostince, opera, orloj a podobně. Malý zámek, velký špitál. Špork to podle mě chápal jako protiklad rozdrobenosti života, proto bylo v lázních tolik budov a atrakcí. Naproti stojí jeden hospital. Jedna smrt, jeden Bůh, což je jakousi opozicí vůči těm živým lázním," uvedl pro Český rozhlas historik a správce uměleckých sbírek na Kuksu Jindřich Kolda.

Lázně tu však fungovaly pouze 40 let. Jejich éra skončila smrtí hraběte Šporka.

Do Kuksu láká Tanec smrti

Foto: Olga VasinkevichFoto: Olga Vasinkevich Hospital je národní kulturní památka. Krásná a monumentální. Kuks stavěl známý architekt Giovanni Battista Alliprandi. Špork do poslední chvíle nevěděl, zda to bude špitál. Chtěl dokázat svému okolí, jakou rezidenci postaví a jakého dokáže objednat skvělého sochaře Matyáše Bernarda Brauna.

"Celý život trpěl svým nízkým původem. Jeho otec ještě pásl vepře. Za třicetileté války se domohl šlechtického titulu. Špork byl první syn v rodině, který uměl psát. V 80. letech 17. století přišel do společnosti a tam se k němu všichni otočili zády. Proto se rozhodl, že jim ukáže, že je lepší než oni. Proto postavil velkou rezidenci tady na venkově, daleko od Prahy. Tento rys se podepsal do jeho popudlivosti, prchlivosti, které se zároveň kombinovala až s přehnanou zbožností a sklonem k moralizování."

O Šporkovi se také říkalo, že je velký kverulant a lakotný hospodář, přesto prý při jeho slavnostech teklo z kašen víno. Holdoval divadlu, opeře a lovu, přitom zakládal kláštery a špitály. V hospitalu v Kuksu žili přestárlí vojenští veteráni z okolí.

Tanec smrti, foto: Martina SchneibergováTanec smrti, foto: Martina Schneibergová Špork si liboval v symbolice smrti. Na Kuksu je i obraz jeho manželky na smrtelné posteli. Restaurovány byly na Kuksu i unikátní nástěnné malby Tanec smrti ve 140 metrů dlouhé chodbě.

"Zde můžete vidět tu hierarchii. Smrt si bere papeže, mnicha, faráře, ale stejně tak na druhé straně i císaře, krále, ale i ožralu, blázna. Vidíme, že smrt je v posledních chvílích života spravedlivá ke všem. V 18. století byla smrt součástí života. Byla velmi vysoká úmrtnost. Často se zmiňuje ono memento mori, které se zde opakuje, pamatuj na smrt. Malby zde už byly před rokem 1729, hospital byl takto vybaven již za života hraběte Šporka."

Jak uvedl historik Jindřich Kolda, chloubou Kuksu jsou také barokní sochy Matyáše Bernarda Brauna. Originály soch Ctností a Neřestí jdou dnes v Kuksu v lapidáriu, průčelí před hospitalem lemují jejich repliky.

15-04-2015