Letohrádek královny Anny

17-02-2006

Dnes budeme pokračovat v procházce po areálu Pražského Hradu a zamíříme do letohrádku, který má dva názvy. Říká se mu Belveder, ale mnozí ho znají pod názvem Letohrádek královny Anny, pro kterou byl postaven. Hvězdy z jeho ochozu pozoroval i známý panovník Rudolf II, ale více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Stavba letohrádku začala za vlády Ferdinanda I. a jeho manželky Anny Jagellonské. Bylo 16. století a vládu přebírala renesance, styl, který preferoval návrat k přírodě. Ještě dříve než letohrádek byla založena zahrada, jejímž architektem byl jakýsi Giovanni Spacco.

"Ten byl pokládán za Itala, ale mnozí odborníci poukazují na to, že to nebyl nikdo jiný než Honza Špaček z Brna. Za Itala se zřejmě prohlašoval úmyslně, protože to tehdy bylo módní," Letohrádek královny Anny, foto: Kristýna MakováLetohrádek královny Anny, foto: Kristýna Maková

říká průvodkyně Milada Racková. Komnaty Pražského hradu byly v té době ještě gotické a neútulné, proto král přikázal stavět nové pokoje pro královnu, ale i letohrádek. Říkalo se mu také letní dvorec, protože byl určen jenom pro letní dny, kdy se tam měla scházet společnost. Se stavbou začal Ital Paolo della Stella, ale přišly ničivé požáry a peněz na stavbu nezbývalo. Proto se musela přerušit a Stella mezitím vyráběl kamenné reliéfy. Se svými pomocníky jich vyrobil více než sto a jak bylo v době renesance zvykem, byly tu především výjevy na antická a historická témata.

Ferdinand I.Ferdinand I. "Kromě toho je tam jeden reliéf, který zobrazuje Ferdinanda I. jak podává květinu královně Anně. Má se za to, že to je symbolické vyjádření toho daru, krásné zahrady a letního dvorce královně Anně."

Ta se však dokončení stavby nedočkala. Zemřela po porodu 15. dítěte. Nedočkal se ani Ferdinand I., který po požáru opustil Prahu. Letohrádek pak dokončil Bonifác Wohlmut, stavitel hradní míčovny. Velkou zajímavostí stavby je střecha, která tvoří jednu z dominant Prahy. Je totiž vytvořena ve formě obráceného lodního kýlu.

Anna JagellonskáAnna Jagellonská "Při posledních opravách se přišlo na to, že konstrukce je udělána přesně tím způsobem, jak stavěli lodi holandští stavitelé. Předpokládá se, že ať už Bonifác Wolhmut nebo už jeho předchůdce Paolo della Stella sem pozvali takové odborníky, kteří vytvořili tuto kontrukci a pokryli ji potom měděným plechem. Ten zezelenal a už celá staletí tvoří jednu z dominant Prahy. Okolo střechy je ochoz, který byl posléze využíván hvězdopravci dvora Rudolfa II. Ten prý sám přikázal vystavět dřevěnou chodbu, kterou mohl procházet, aniž by sám byl viděn přímo z Pražského hradu do letohrádku a tam se účastnil pozorování hvězd."

Chodba se sice nezachovala, ale zachoval se tzv. Prašný most, severní příchod k Pražskému hradu. Most byl dříve dvoupodlažní. Dole procházela veřejnost a po dřevěné galerii král a členové jeho družiny. Přepychově zařízený letohrádek byl několikrát vyrabován za třicetileté války a Josef II. zde zřídil laboratoř dělostřeleckého pluku. Snad nad ním bděla sama královna Anna, neboť žádný z pokusů neskončil výbuchem a letohrádek se dočkal oprav. Zajímavé je, že má dva názvy. Jedni ho znají jako Letohrádek královny Anny, pro druhé je to Belveder. Zpívající fontána, foto: Kristýna MakováZpívající fontána, foto: Kristýna Maková Skutečnost je taková, že Belveder, který vybudovali Valdštejnové stával na Letné. Když byl ostřelováním zničen, byl tento název přenesen na Letohrádek královny Anny, takže je v tom trošku zmatek.

Nedaleko letohrádku v bývalém Dientzenhoferově skleníku pak bydleli prezidenti. Na prezidentský domek byl Pavlem Janákem představěn podle přání Hany Benešové. Benešovi tam však téměř nebydleli, protože úprava byla hotová až na konci 30. let a začala okupace.

"Po druhé světové válce tam snad Benešovi krátkou dobu bydleli, ale přišel rok 1948. Domeček byl upraven znovu a bydlel tam potom zejména poslední prezident socialistické éry Gustáv Husák a ten si tam nechal vybudovat speciální bazén. A co myslím, že je málo známé, nechal budovat v posledních letech své vlády výtah, který vedl k podzemnímu tunelu, kterým jsou propojeny Pražský hrad a bašta Máří Magdalény, barokní bašta nad předsednictvem vlády."

Zpívající fontána, foto: Kristýna MakováZpívající fontána, foto: Kristýna Maková Před Belvederem je ještě jedna zajímavost - tzv. zpívající fontána. Zhotovil ji zvonař Tomáš Jaroš z Brna. V roce 1564 zachytil zprávu, že velký hmoždíř z Tábora má být odvezen do Kutné Hory a tam rozplaven, protože v jeho materiálu je stříbro. Rozborem zjistil, že se to nevyplatí a doložil, že stříbro, které z hmoždíře získají, nezaplatí všechny práce s tím spojené. Vyžádal si materiál k dispozici a začal tvořit fontánu podle návrhu italského umělce Francesca Terzcia.

"Jsou to dvě mísy. Ta vrchní mísa je zdobená figurou dudáčka s dudami a víme ze starých kronik, že v dudách byl jakýsi mechanismus, který s pomocí vody skutečně vyluzoval zvuky. Ta horní mísa má ještě jednu takovou zajímavost. Všichni posluchači asi ví, že v Bruselu je proslavený čůrající chlapeček. A představte si, že v Praze máme hned čtyři. Jsou jako hluboký reliéf uděláni na té horní míse a ten proud vody dopadá na okraj mísy dolní a vyluzuje zvuk, který připomíná velmi vzdálené zvonění zvonů."

Zpívající fontána, foto: Kristýna MakováZpívající fontána, foto: Kristýna Maková Fontána je spojena i s jednou pověstí, která je založena na skutečnosti. Jak uvedla Milada Racková, její tvůrce Tomáš Jaroš zemřel ještě před tím, než za fontánu dostal zaplaceno a jeho vdova se proto obrátila na krále. Proto se říká se, že když přiložíte ucho k míse, slyšíte vzdálený pláč vdovy a dětí.

17-02-2006