Ladův kraj - místo, kde čerpal inspiraci malíř a spisovatel Josef Lada

Ladův kraj - tak se nazývá region, který leží na hranici Prahy. A jak už název napovídá, inspiraci tu čerpal známý český malíř a spisovatel Josef Lada, jehož knížky provázely snad všechny děti. Sídlo Ladova kraje je v Říčanech, přirozeným centrem pak rodné Hrusice, kde stojí Ladův památník a zdejší kostelík zdobí většinu jeho obrázků.

Josef Lada - autor známého kocoura Mikeše a dalších mluvících zvířátek, vodníků a víl - čerpal inspiraci z kraje kolem rodných Hrusic po celý život. Ladův památník však není jeho rodná chaloupka. Ta byla totiž zbořena v roce 1932, říká Zdena Burianová, která v památníku pracovala a zná Ladovu rodinu.

Přítelkyně Ladovy rodiny Zdena Burianová, která dříve pracovala v Ladově památníku.Přítelkyně Ladovy rodiny Zdena Burianová, která dříve pracovala v Ladově památníku."Pan Lada stál se smeknutým kloboukem a plakal, protože odcházelo kus jeho mládí, jeho dětství. Ale v té době ještě nebyl tak známý. Čili památkáři nebo kdokoliv jiný neměli zájem na tom, aby se domek opravoval a opravdu by už nevydržel."

I když se Josef Lada vyučil knihařem zlatičem, malování zvítězilo. Své obrázky začal nabízet vydavatelům a později studoval na umělecko průmyslové škole.

"Vydržel tam pouhý rok. On byl každým coulem samouk a vadilo mu, když ho někdo někam směruje a říká mu, co má malovat. Čili z té školy odešel a potom byl od roku 1923 redaktorem nedělní přílohy Českého slova Kvítko z čertovy zahrádky. A tam už vytvářel svoji typickou kresbu. Začal malovat zjednodušenou linkou. O té kresbě se vedou různé polemiky, protože Josef Lada, jak je mnohým známo, měl jenom jedno oko. Jako půlroční chlapeček upadl na ševcovský knejp, což je nůž, kterým se opravují boty, a poranil si levé oko do té míry, že musel mít v dospělosti oční protézu. A právě se vedou polemiky, zda ta jednoduchá linka je kvůli tomu a nebo jestli opravdu chtěl touto linkou malovat."

Kdy se objevila jeho nejpopulárnější postavička Kocour Mikeš?

"Josef Lada jezdil do Hrusic na letní byt už od roku 1926, shodou okolností k babičce mého manžela, do domku číslo 111 a tam začal vznikat Kocour Mikeš. Pan Lada byl zvyklý svým dvěma dcerám vyprávět každý den pohádky. Protože už ho nebavily ty klasické, tak si začal vymýšlet příběhy kocoura, kterého měli doma, když byl pan Lada malý chlapec. Vyprávěl to právě dcerám Aleně a Evě, když k nim přijel do Hrusic na návštěvu redaktor dětského časopisu Radost Ferdinand Krch a vždycky se ptal holek, co jim táta vypráví. Uprosil ho, aby vydával Mikeše v dětském časopisu Radost jako seriál na pokračování. Posléze potom v roce 1932 byla vydaná knížka Kocour Mikeš a pan Lada skončil vyprávění v bodu, kdy kocour rozbil krajáč se smetanou a odešel do světa. To ale jak říkávala Alenka, neměl dělat, protože začaly chodit ohlasy od dětí, jak to mohl koucourkovi udělat, že je chudinka ve světě sám a podobně. Jednou zase v předvečer seděli před domem a kolem vrat běžela kočka. Načež Alena s Evičkou křičely: Mikeš se vrátil! A to už pan Lada nevydržel a začal psát další pokračování."

HrusiceHrusice Kocour Mikeš prorazil i do světa. Knížka se prodává ve více než 40 zemích světa. Dokonce byla oceněna jako nejlepší v oblasti dětské prózy, což jí otevřelo cestu k překladu do japonštiny. Josef Lada si později v Hrusicích postavil vlastní vilku, což je dnešní památník. Na zahradu zasadil dvě lípy, které nazval po svých dcerách Alenka a Evička. Eva bohužel zahynula při náletu na Prahu 14. února 1945, nebylo jí ještě ani 17 let. Druhá dcera Alena se stala akademickou malířkou a dnes je jí v památníku věnovaná jedna ze šesti místností, jak si to přál její manžel Jan Vrána.

Vejděme do první místnosti - v ní je Ladův kalendářní rok. Nakreslil ho v roce 1942. Kvůli tomu, že byl ilustrátorem Haškova Švejka, byl tehdy vyloučen ze Svazu novinářů a rodinu živil obrazy, které vyměňoval za jídlo či látky. Josef Lada nakreslil kalendář jako tradice, které se váží ke každému měsíci. Všechny obrázky čerpaly inspiraci z Hrusic a jejich okolí. Jejich výřezy později sloužily jako náměty pohlednic. Ale s vydáváním kalendáře byly v době komunismu problémy, dodává Zdena Burianová.

"Josef Lada do každého středu měsíce umístil typického svatého patrona. Pokud se to mělo vydat, tak dali vždy do středu kytičky a podobné motivy. Pak byl problém mezi editorem Janem Vránou a nakladateli, přesto neprosadil vůbec nic. Kalendář poprvé v původní podobě vyšel v roce 1957, kdy bylo sté výročí narození Josefa Lady a toto výročí bylo zařazeno do kulturního kalendáře UNESCO a byla vydaná i stříbrná pamětní mince."

Dana Grossová, manažerka Ladova krajeDana Grossová, manažerka Ladova kraje V památníku jsou i osobní Ladovy věci - jako třeba dýmky, karty, harmonika. Památník i Ladův kraj navštíví tisíce turistů ročně. Zdá se, že spojení obcí do jednoho mikroregionu bylo dobrým nápadem. Kdo to vymyslel, to je otázka pro manažerku Ladova kraje Danu Grossovou.

"Ladův kraj vymyslel bývalý starosta Říčan. Prvním projektem bylo vytvoření sítě cyklotras, která má téměř 140 kilometrů. Dalšími projekty byla Mikešova cesta, která je udělaná podle pohádky Josefa Lady o tom, jak Mikeš rozbil hrneček se smetanou. Styděl se před babičkou a proto utekl z domova, aby vydělal na nový hrneček. Tak podle toho jsme udělali cestu Kocoura Mikeše, která je už myslím za tři roky docela populární."

Jak se vám daří financovat všechny vaše aktivity?

"Ladův kraj má velmi malý rozpočet. Každá obec přispívá 25 korunami na rok a na obyvatele. Prostředky získáváme z dotací. Jsou to dotace z programu Obnovy venkova. To jsme dostali na Mikešovu cestu a na projekt Krajinou barona Ringhoffera a v současné době jsme dostali dotaci z Evropské unie ze společného regionálního operačního programu na propagaci Ladova kraje."