Kouřim

Při dnešním putování za zajímavostmi České republiky se zastavíme kousek od Prahy, kde leží městečko Kouřim, známé svým skanzenem, ale i zajímavou historií. Například tu mají Lechův kámen, který podle pověstí na Velký pátek otevírá poklady. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Kouřim je malé ani ne třítisícové městečko. Když si dnes na jeho kameny dlážděnném náměstí odmyslíte auta, a zapojíte fantazii, můžete se přenést o několik století zpět. Toho také využívají filmaři, pro které je Kouřim se svým skanzenem lidových staveb ideálním místem pro filmy a pohádky. Víte proč se vlastně Kouřim jmenuje Kouřim. Jak uvedla Radka Jirkovská z informačního centra, zasloužil se prý o to kníže Lech.

Kouřim, foto: Archiv Radia PrahaKouřim, foto: Archiv Radia Praha "Praotec Čechů zůstal na Řípu a jeho bratr kníže Lech odešel na Kouřim, kde dal Čechovi kouřem znamení, kde se usídlil. Odtud tedy Kouřim."

Jako symbol osídlení Slovany, je v Kouřimi i tzv. Lechův kámen. Říká se, že když na Velký pátek obskáčete kámen po jedné noze, pak se vám otevřou poklady. Ale zanechme pověstí a pojďme hledat i jiné důvody pro pojmenování města. Některé prameny uvádějí, že Kouřim dostala své jméno podle častých požárů. Ty jsou doloženy již kolem 10. století. Na zdejším hradišti sídlil kmen Zličanů a při boji s Přemyslovci tu vznikl první archeologicky doložený požár. Mimochodem, víte o tom, že se možná v této dávné době rozhodovalo o hlavním městě. Říká se, že představitelem Zličanů byl kníže Radslav, který se utkal s knížetem Václavem.

"Tehdy Václav vyhrál - historikové si dodnes pohrávají s otázkou, co by bylo, kdyby vyhrál Radslav, zda by Kouřim nebyla hlavním městem."

Kouřim - městské opevnění, foto: Miloš TurekKouřim - městské opevnění, foto: Miloš Turek Jak však dodala Radka Jirkovská, historie rozhodla jinak. Ale vraťme se k požárům. Další oheň řádil v Kouřimi ve 13. století, kdy Děpold III. povstal proti Přemyslu Otakarovi I.. A aby toho nebylo málo, červený kohout se objevil na střechách města ani ne o sto let později. Tehdy bylo Kouřimsko jedním z nejdůležitějších krajů českého království, který sahal od soutoku Labe a Vltavy až k výběžkům Českomoravské vrchoviny. Jak uvedla ředitelka zdejšího muzea Dagmar Chmelařová, největší období rozkvětu pak Kouřim zažila v 15. a 16. století. V okolí byla úrodná půda a proto se tu dařilo zejména potravinářským řemeslům.

"Na prvním místě byli řezníci, pekaři, sladovníci. V okolí města byly i chmelnice. Byly tady dokonce i šafránice, pěstoval se šafrán. V 16. století bylo v Kouřimi již 15 řemeslnických cechů, 20 kupeckých krámů, 12 masných krámů. Na tak malé městečko dost a všichni se uživili."

Pak však nastal soumrak blahobytu. Přišla první konfiskace statků za účast ve válce českých stavů proti německým protestantům, druhá pak po Bílé hoře. Následovala třicetiletá válka, kdy město vydrancovali Švédi. A všechno neštěstí dovršil mor a opět katastrofální požár, kdy hořely celé ulice. Městečko povstalo z popela a začalo stavět, takže i dnes mají turisté co obdivovat. K nejhodnotnějším raně gotickým stavbám ve střední Evropě patří kostel sv. Štěpána s unikátní podzemní kaplí sv. Kateřiny, kde jsou malby z 15. století. Jak dodává Radka Jirkovská, jsou tu i další zajímavosti.

Kostel sv. Štěpána, foto: Archiv Radia PrahaKostel sv. Štěpána, foto: Archiv Radia Praha "Unikát ještě představuje v té kapli klenební systém do osmibokého středového sloupu. Ten je jenom u nás a v Anglii. Dominantu náměstí pak představuje nejenom kostel sv. Štěpána, ale také kouřimská zvonice, kde můžeme vidět zvony zavěšené srdcem vzhůru. To opět v České republice můžeme vidět jenom tady u nás a v Rovensku pod Troskami."

O tom, proč je zvon obrácen, se vedou polemiky. Jeden názor praví, že symbolizuje husitský kalich. Další možnost říká, že to je za trest. Bylo totiž zvykem, že když do města přijela nějaká významná osobnost, tak se zvonilo, ale to se prý jednou nestalo.

"Jednou přijel císař na návštěvu do města. Ono s ním město vedlo nějaké majetkové spory, a nezazvonilo mu na jeho počest. A on jim tedy za trest nařídil ty zvony otočit srdcem vzhůru."

Historii kouřimska mapuje zdejší muzeum, ve kterém většinu žen určitě zaujmou nádherné šperky. Byly objeveny při archeologickém výzkumu a patřily kouřimské kněžně, která jak uvedla Dagmar Chmelařová, zřejmě žila na zdejším starověkém hradišti.

Muzeum v Kouřimi, foto: Miloš TurekMuzeum v Kouřimi, foto: Miloš Turek "Archeologové objevili hrob, kde ležela kostra a u ní 18 krásných šperků. Nejdříve se musím zmínit o náušnicích, které byly nádherné, potom tam byly duté závěsky, gombíky, což jsou předchůdci dnešních knoflíků, které sloužily jako šatní spinadlo a nakonec jehlice. Archeologové našli i matrici toho gombíku, což byl úžasný nález, protože svědčí o tom, že hradiště mělo i vlastní zlatnickou dílnu."

V době, kdy kněžna žila, se nosila u pasu či na krku zajímavá taštička, říkalo se jí kaptorga a byl v ní ukryt amulet. Mohly to být například vlasy milované osoby. A kaptorga se našla i v tomto hrobě.

"Pan doktor Šole, který prováděl výzkumy na Kouřimi, tvrdí, že tam objevil kus textilie. Expertízou bylo prokázáno, že tam byla, že tam bylo kus textilie s kapičkou krve."

Muzeum připomíná i slavné kouřimské rodáky. K těm patří například bratři Jan Evangelista a Rudolf Růžičkovi. Sochař a grafik. Oba se na počátku 20. století proslavili v Americe. Jan Evangelista vytvořil v Chicagu plastické výzdoby pro světovou výstavu a jeho plastiky zdobily dokonce místnosti Bílého domu. Jeho bratr Rudolf Růžička se proslavil jako knižní ilustrátor. Kouřim má i další slavné rodáky.

"V Kouřimi se narodil zakladatel moderní české zoologie a profesor karlovy univezity František Vejdovský. Velmi bohatá byla Kouřim i na výtvarníky. Na počátku stojí cukrářský mistr a vlastně naivní umělec a malíř samouk František Václav Netáhlík. V oblasti hudby můžeme jmenovat Marii Rejholcovou, Kamilu Ungrovou. Marie Rejholcová byla dcera místního učitele a je o ní známo, že v roce 1917 zpívala v opeře Libuše v Národním divadle ještě s Emou Destinovou."

Jak dodala ředitelka muzea Dagmar Chmelařová, nedaleko Kouřimi, ve vesničce Chotouň se narodil i sv. Prokop, zakladatel Sázavského kláštera.