Kounický palác

Jsou místa, kam běžný turista málokdy zajde a jedním z nich je Kounický palác v samém centru Prahu. I když je poměrně veliký, z ulice je vidět jen jeho fasáda. Skrývají se v něm skvosty - například výstava Alfonse Muchy nebo 400 metrů čtverečních velký hudební sál. Stejně zajímavý jako palác jsou i osudy jeho vlastníků, které však nebyly příliš šťastné.

Když otevřeme dveře, abychom vstoupili do Kounicova paláce, čekáme nejspíš krásné honosné schodiště známé z barokních paláců. A tady přichází první překvapení. Je úplně obyčejné a vede rovnou do modrého salonku. Ty dostaly svá jména podle barvy brokátu, kterým jsou potažené stěny. Nejzajímavější je ale hudební sál s úctyhodnými rozměry 20 na 20 metrů, který prochází přes dvě patra.

"Bývaly tady honosné plesy finanční oligarchie, kterých se účastnil také Tomáš Garrigue Masaryk, posléze Edvard Beneš, různí představitelé vlády, politická reprezentace,"

Kounický palác, foto: www.czechtourism.czKounický palác, foto: www.czechtourism.cz říká průvodkyně Milada Racková. Hudební motivy zdobí i stropní římsu a nad ní jsou pozoruhodné fresky.

"Jsou na nich zobrazeni hrdinové eposu o Nibelunzích, německého námětu a poté ještě hrdinové z pověstí o králi Artušovi a jeho přátelích kulatého stolu. Tento námět se nikde v Praze jako dekorace místnosti neopakuje. Malovali tady žáci Františka Tkadlíka. Ty postavy zaujímají taneční postoje, mají spanilé až unylé obličeje spíš jako světci a přitom ty příběhy jsou plné vášní, krve, přímo na očích se nám tady sebevraždí jeden z těch hrdinů. Čili jsou to velmi vášnivé příběhy, které tady jsou převedeny do spíše divadelních gest."

Majitelé domu na této parcele měli docela dramatické osudy. Jedni byly vyhnáni husity, jiní později katolíky. Rozsah, v jakém známe Kounický palác dnes, dostal někdy na počátku 18. století. Tehdy palác koupil Filip hrabě Kinský, který se ho rozhodl upravit pro svou nevěstu. Byl předurčen pro vojenskou kariéru a zasnouben se svojí sestřenicí Marií Augustinou. Jak ukazuje historie, zřejmě se do sebe opravdu zamilovali, ale vztah skončil tragicky, jeho snoubenka zemřela.

"Ale odkázala mu Rychenburské panství, což byl obrovský majetek, kde on potom 50 let velmi laskavě vládl. Zrušil nevolnictví o 17 let před Josefem II. tedy už v roce 1764. Stal se velice bohatým, ale zároveň nešťastným. Tvrdil, že už se neožení. Jak se říká, štěstí ve hře, neštěstí v lásce. U něj to sice nebylo štěstí ve hře, ale opět v dědictví. Dědil po svých dvou velice bohatých strýcích, takže se stal jedním z nejbohatších šlechticů v Čechách. Po 20 letech od smrti své první snoubenky se znovu zamiloval do Terezie Dittrichsteinové. Měl se s ní oženit a pozval ji na své panství. Nedaleko odtud probíhaly vojenské manévry, kterých se účastnil Josef II. Filip Kinský byl přítelem Josefa II. ale jen do té doby, než jeho snoubenku svedl. Byl to obrovský skandál a Filip Kinský to velice těžko prožíval. Ke svatbě nakonec stejně došlo a to z rozkazu Josefa II., což samozřejmě bylo ponižující. Tím také končilo přátelství Filipa Kinského s Josefem II. Vzdal se všech svých funkcí a nikdy nepřišel ke dvoru."

Jeho příběh se dokonce dostal do literatury. Spisovatelka Terezie Nováková vše popsala v povídce V rychenburském parku. Filip Kinský později požádal papeže o rozvod a ten mu vyhověl. Takže palác, který v Praze chystal pro svoji snoubenku, nakonec nepotřeboval. Jeho majitelé se měnili a příliš štěstí neměl ani další z nich arcikníže Karel, který porazil Napoleona. I on doplatil na vztahy s panovníkem, císař František II. na něj žárlil.

"Na naprosto nepochopitelný příkaz Františka II. nesměl Napoleona pronásledovat. Ten se vzchopil a porazil Rakousko. František mu potom dal dceru Marii Luisu a ženicha zastupoval právě arcivévoda Karel. Byla to pro něj veliká potupa. Zastupoval ve funkci toho, proti komu bojoval."

Arcikníže Karel zahořkl a odjel do Vídně. Taky si možná říkáte, odkud vzal palác své jméno? V jeho zdech přece byla řada slavných osobností a jméno po nich nedostal. Kounicové, po kterých se jmenuje, sem přišli až v polovině 19. století. Hraběnka Kounicová byla velká mecenáška umění a podporovala i Boženu Němcovou. V Kounickém paláci je dodnes drobná soška - model k velkému památníku Boženy Němcové od Karla Pokorného.

A jak vypadaly osudy paláce v novodobé historii. Od Kouniců ho na počátku 20. století koupila Živnobanka, která salony upravila na reprezentační účely. Po znárodnění tu sídlil výbor Československých žen. V současné době Kounicův palác vlastní magistrát, který ho na 30 let pronajal. Zrekonstruované reprezentační prostory dnes opět žijí. Jsou tu koncerty, rauty a různá představení.