Knihařské muzeum v Rožďalovicích

17-07-2009

Živé knihařské muzeum najdete v Rožďalovicích. Je tu dílna knihaře Jendy Rajmana, kde si mohou turisté knihu dokonce sami svázat. Rožďalovice mají i své slavné rodáky - a zase v tom jsou knihy - narodil se tu například knihtiskař Jiří Melantrich. Do muzeu vás pozve Zdeňka Kuchyňová, která se tu setkala s poslední učednicí mistra Rajmana, s jeho dcerou Blankou Hančarovou.

Rožďalovice jsou malé historické městečko obklopené lesy a rybníky. Charakteristické je panorama s dvouvěžovým barokním kostelem sv. Havla a zámkem. Tam se mohou návštěvníci podívat alespoň na nádvoří, protože dnes slouží jako domov důchodců.

RožďaloviceRožďalovice Rožďalovice měly své významné rodáky - jedním z nich je zakladatel české pedagogiky jako vědy Gustav Adolf Lindner a zejména pak renesanční knihtiskař a nakladatel Jiří Melantrich, který vytiskl slavný Mattioliho Herbář.

Knihám je věrné i muzeum a knihařská dílna Jendy Rajmana. Najdete ho v nenápadném domě. Ale jen co vejdete dovnitř, ucítíte vůni knih a uvidíte stroje, které už pamatují několik desetiletí. Knihy se tu dodnes vyrábějí a svázat si je mohou během dvou či tří dnů i turisté.

"První knihař Rajman byl můj děda, který přišel roku 1880 do Rožďalovic, původně byl v jiné budově. Měl tři syny. Když se něco semlelo, tak se říkalo: byli tam ti tři kluci Rajmanovi a ještě nějací, i když tam třeba vůbec nebyli,"

zavzpomínala na svého otce Blanka Hančarová, která byla jeho posledním učedníkem.

"Pak ve 20. letech táta koupil tento dům a pracovali tady ještě s dědou. Před tím po vyučení šel pracovat do Prahy k Ludvíku Bradáčovi, který je považován za zakladatele moderní knižní vazby. V té době docházel k Mikoláši Alšovi a nalepoval mu ex libris do jeho knížek. Říkal, že když tam přišel jako 18cti letý venkovský kluk, tak byl celý nesvůj. Mistr Aleš seděl v křesle přesně tak, jak ho Švabinský nakreslil, to je dokonalý portrét. Paní přinesla Alšovi pivo a ptala se táty: pijou? Táta, že ne a Aleš řekl, že když pracuje tak musí mít holbu piva na stole."

Nové zkušenosti si pak přinesl z Francie a Německa. V Praze si zařídil dílnu, kde se scházeli známí grafici a typografové. Docházel tam profesor Švabinský, František Kobliha, Cyril Bouda.

"Pak otec odešel na rok pracovat do Bělehradu a tam viděl prvně ve svém životě vzlétnout letadlo. Vypráví na magnetofonu, co tam bylo lidí a jak se sázeli, zda se odlepí nebo neodlepí a že to strašně dlouhou trvalo. Tento zážitek máme namluvený na magnetofonu. Jinak tam pracoval jako knihař na zakázkových vazbách a mezi tím v roce 1912 jako Sokol přijel na Sokolský slet, ale vydával se za Srba, protože měli větší úspěch u děvčat."

V muzeu se návštěvníci dozví, jaký je postup vazby, prohlédnou si výsledky práce knihaře Jendy Rajmana a mohou si dokonce svázat knihu. Ale práce na staré řezačce vypadá pěkně nebezpečně. Bez problémů ukrojí kus telefonního seznamu a to už je pořádně tlustá knížka.

"Roku 1900 koupil děda tuhle řezačku ve Vídni za 500 rakouských korun. A je funkční. Hodně knihařů je bez prstů, ale teď už jsou řezačky na fotobuňku, dokonce na dvě, aby tam o prst nepřišel. Tato dílna je považována za živé muzeum, protože tady pracujeme na zařízení, které je po mém dědovi a po mém tátovi. Ve skříňce jsou ozdoby na zdobení kožených knih a jsou to tlačítka z doby, kdy ta která móda byla. Jsou tam zastoupeny všechny slohy."

Sbírka zdobných tlačítek je ojedinělá a knihař Jenda Rajman s nimi rád pracoval, jeho knihy jsou totiž hodně zdobené. Je tu i strojní zlatička, pod kterou se topilo dřevěným uhlím. V době konjunktury v dílně pracovalo až deset lidí. A jak vlastně taková kniha vzniká - především se musí důkladně prošít.

"Motouzem se šije tak, že se arch rozevře, musí se jehlou dovnitř do středu archu, ven a do zářezu vtáhnout motouz. A to vše třikrát. Protože táta byl praktický, tak má šičku. Dělal to nějaký šikovný řemeslník, stála asi 2 tisíce za první republiky, což bylo hodně peněz. Ten pán jich snad udělal jen osm. Ale ta práce jde pak hrozně rychle. Je to stejný postup jako v průmyslu, ale u knihaře je ta vazba důkladnější. Snažíme se vazbu přizpůsobit obsahu knihy a přání zákazníka."

Právě díky šičce se práce zrychlila a mistr Rajman toužil vázat pro nějaké velké nakladatelství.

"To se mu povedlo. Co pamatuji, tak to byl Vyšehrad a Melantrich. Jiří Melantrich byl nejslavnější rodák rožďalovický, takže tátovi lichotilo, že váže pro firmu, která nese to jméno."

Jak dodala Blanka Hančarová, v muzeu je i další poklad - Kniha hostů. Knihařskou dílnu navštěvoval například Cyril Bouda, grafik Karel Kinský, Pavel Šimon. Knihař Rajman se hojně stýkal i s Antonínem Majerem, který si velmi oblíbil rožďalovická zákoutí a často je maloval. Jako své poděkování za pohostinnost zanechali návštěvníci v krásně svázané Knize hostů své kresby, malby a zápisy. Rožďalovicím věnoval jednu ze svých básní i Viktor Dyk.

A protože svázání knihy dva či tři dny trvá, mohou toho návštěvníci muzea využít čas k výletům do okolí. Rožďalovicko je totiž vyhledávanou rekreační oblastí. Letos tu byla vyhlášena Významná ptačí oblast Rožďalovické rybníky. Cyklistická trasa vás zavede na zámek v Dětenicích, kde je i středověká krčma. Proto se nelekněte, když tu na vás obsluha místo zdvořilé otázky pěkně zostra houkne: 'co budeš zřát holoto?' Nedaleko je pak Smetanův památník v Jabkenicích, rozhledna v Hrubém Jeseníku či lázeňské město Poděbrady.

Foto: www.rajman.cz

17-07-2009