Kapucínský klášter

Minulý týden jsme navštívili pražskou Loretu, kterou má ve správě řád kapucínů. Dnes budeme v naší procházce pokračovat. A společně se Zdeňkou Kuchyňovou se vydáme do chrámu kapucínů, který skrývá zázračnou sochu. Nahlédneme i do prostor, které jsou veřejnosti nepřístupné.

Chrám kapucínů nedaleko Pražského hradu je veřejnosti přístupný pouze výjimečně a do některých z jeho prostor se běžný návštěvník nedostane vůbec. Areál chrámu i kláštera byl založen koncem 16. století za vlády císaře a krále Rudolfa II. Tehdy byla Praha císařskou metropolí a kapucíni sem přišli dokonce dříve než do Vídně. Dnes stojí kapucínský klášter přímo v centru, v 16. století to však byla výspa Prahy. Kapucíni však měli své důvody, vždy hledali nejlevnější parcely a navíc mohli pomáhat chudým na periferii města. Jak uvedl náš průvodce Stanislav Marchal, zajímavé je, že klášter byl založen v době, kdy většina Čech byla nekatolická. Stavbu napadl dokonce známý dánský astronom působící na dvoře Rudolfa II. Tycho de Brahe.

"Ten měl nedaleko odtud observatoř a vadilo mu, že kapucíni třikrát denně zvonili. Tvrdil, že ho to ruší při jeho modlitbách a stěžoval si samotnému Rudolfu II. Nicméně Rudolf nemohl nic dělat, protože jemu vůbec nepříslušelo zasahovat do vnitřního řádového života a za druhé by se dostal do velice ošemetné situace, protože sám nemalou částkou na ten klášter přispěl a teď by je měl nějakým způsobem omezovat."

Tycho de Brahe se však s porážkou nespokojil. Zmínil se před císařem o soše Panny Marie Rottemburgské, kterou získali kapucíni jako dar a údajně měla být zázračná. Podle legendy tuto gotickou plastiku v roce 1550 chtěli kacíři v Rottemburgu spálit. Hodili ji do ohně, ale plastika odolávala plamenům 12 hodin. Poté byla prohlášena za zázračnou. A Tycho de Brahe tehdy před Rudolfem II. tuhle legendu zpochybnil.

"Vyzval císaře Rudolfa II., aby tu sochu nechal převézt do alchymistické laboratoře a tam aby zkoumali, jestli je ta socha opravdu ohnivzdorná. Socha opravdu ohnivzdorná byla. Tycho de Brahe zakrátko poté roku 1601 umírá, takže se říkalo, že to byl trest za to, že se rouhal té soše. Ale když se prokázalo, že socha je ohnivzdorná, tak to bylo "něco" pro císaře Rudolfa, který sbíral různé kuriozity. A tak požádal kapucíny, zda by mu tu sochu nedarovali. Samozřejmě znáte asi "dobrovolnost" darů, když císař požádal. Socha se tedy stala součástí sbírek, ale ta legenda pokračuje a říká, že druhého dne ráno ta socha stála tady před kostelem, zvonila a chtěla dovnitř."

Socha je v klášteře dodnes. Legendu zobrazuje i obraz Petra Brandla, který po jeho smrti dokončil některý z mnichů. Brandl byl v době, kdy obraz maloval, velmi zadlužen. Říká se, že obraz zabavila jeho bytná jako splátku za nájem a nabídla ho právě kapucínům.

Klášter měl namále v 18. století, kdy ho chtěl, tak jako většinu klášterů, zrušit Josef II. Uznal však, že klášter má význam z hlediska charitativního a péče o chudé. V době rozkvětu tu bývalo dokonce sto řeholníků. A tak se josefínské reformy dotkly jenom jejich počtu. Za druhé světové války klášter zabrala vojská SS a vznikla tu věznice. V klášteře je dodnes zachován dopis, který poslal kapucínům jeden z čelných představitelů SS.

"Píše tam něco ve smyslu: otče představený, jsme si vědomi toho, že naše přítomnost v klášteře vás omezuje, že jsme vám způsobili určité škody. Ujišťujeme vás, že jakmile Německo vyhraje válku, že vám to všechno nahradíme. Ten dopis je z dubna roku 1945 a je zde v klášteře také zachován."

Krátce po roce 1945 tu byl internační tábor. Poté se krátce vrátili kapucíni, ale přišla 50-tá léta a začala tu sídlit kontrarozvědka. Klášter byl obnoven až v roce 1990. Jeho interiér dnes nabízí vynikající ukázky umění gotiky, renesance, ale i 20. století. Najdete tu například netradiční kovovou křížovou cestu Karla Stádníka z roku 1960.

Když se řekne kapucíni, mnozí Pražané si vybaví unikátní jesličky, které jsou ve zpovědní chodbě zdejšího kostela. Předpokládá se, že pocházejí z přelomu 17. a 18. století. Vystavovány jsou od 80. let minulého století a to pouze o vánocích, jinak je tento prostor veřejnosti uzavřen. Postavy jsou v životní velikosti, zhotoveny ze dřeva a tzv. papírmaše, což je kombinace papíru a sádry. A jak dodal Stanislav Marchal, ústřední postava jesliček mění ve vánočním čase i svoji polohu.

"Až do Třech králů leží Ježíšek na seně a od Třech králů ho Panna Maria drží v ruce. Jinak tyto kapucínské jesličky jsou skutečný unikát. A je tu velká zajímavost, že nejznámější jesličky jsou umístěny právě v kostele kapucínů, to znamená v kostele, který je spojen s osobou sv. Františka z Assisi, protože podle legendy jako první jesličky zhotovil."

K jesličkám se návštěvníci dostanou jen ve vánočním čase, ale tzv. kapucínský chór neuvidí vůbec. Je to vlastně pokračování kostela a scházeli se zde kapucínští kněží. Na stěnách najdete obrazy neznámých mistrů. A mimo jiné i kopii obrazu Panny Marie Pasovské, která zdobí jednotlivé kapucínské kostely a váže se k ní opět historka s císařem Rudolfem II.

"Obraz Panny Marie Pasovské - ten originál - nesmírně toužil získat do svých sbírek císař Rudolf II. Historie získávání toho obrazu byla skoro podobná tomu, co znáte z filmu Císařův pekař a Pekařův císař, jak mu tam někdo nabízí už asi 11. nebo 12. zaručeně pravou Monu Lisu. Přesně to se dělo s tím obrazem Panny Marie Pasovské. Takže Rudolf II. ve svých sbírkách postupně shromáždil asi 10 nebo 15 těchto obrazů a o všech vždycky ten prodávající tvrdil, že je to ta originální Panna Marie Pasovská. A to je možná také důvodem, proč se s těmi kopiemi obrazů setkáte v celé řadě našich kostelů."