Hora Matky Boží u Králík prý unikla josefínským reformám díky chytrému bonmotu

08-06-2019

Už 300 let se nad městečkem Králíky tyčí poutní místo Hora Matky Boží u Králík. Barokní klášter s kostelem je s městečkem propojený alejí s kapličkami křížové cesty. V padesátých letech se klášter stal vězením pro kněze.

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová V době Třicetileté války na hoře nic nerostlo. Už tehdy se sem z neznámých důvodů konala zvláštní dětská procesí, zpívaly se mariánské písně. Jak uvedl správce farnosti, páter Karel Moravec, byl mezi dětmi i Tobiáš Jan Becker.

"Ten se později stal svatovítským kanovníkem. V roce 1696 sem přijel na návštěvu. A od této doby se datuje začátek stavby kostela. V roce 1700 už fungoval. Becker sem přivedl řád servitů, byli to řeholníci původem z Itálie. Už v 18. století sem chodilo hodně poutníků. Připomíná se až 130 tisíc svatých přijímání za léto, což bylo v té době hodně."

Traduje se, že se během stavby nalezly základy dávné svatyně. Lidé za zpěvu mariánských písní přinášeli na horu trámy i kamení. Pomáhali ze širokého okolí, a věřili, že když nebudou čekat žádnou odměnu, Panna Maria jim pomůže v jejich životě. Stavba díky tomu trvala pouhé čtyři roky. 21. srpna 1700 byl do kostela slavnostně přenesen milostný obraz Panny Marie Sněžné, dar Tobiáše Jana Beckera. Podle přání zakladatele se Lysá hora začala od té doby nazývat Horou Matky Boží.

Kostel vyhořel, obraz se podařilo zachránit

Karel Moravec, foto: Zdeňka KuchyňováKarel Moravec, foto: Zdeňka Kuchyňová V roce 1717 například oznamuje biskup do Říma, že sem ročně chodí šedesát tisíc lidí. O pár let později už přicházelo poutníků přes sto tisíc. Klášter i poutní místo podle pověsti přežily josefínské reformy díky bonmotu jednoho ze servitů, který prý při návštěvě císaře Josefa II. na otázku, kde je střed Země, odpověděl: "Vždy právě tam, kde se nachází Vaše Veličenstvo."

V noci ze 7. na 8. srpna 1846 zasáhl poutní areál blesk, a kostel i s klášterem vyhořel. Zachráněn byl Milostný obraz, který je nyní na hlavním oltáři, dodal páter Karel Moravec.

"Kostel už po roce sloužil, ale veškeré zařízení, které tady vydíte, s výjimkou několika andělů, pochází až z konce 19. století, protože bratři servité už neměli sílu to opravit, a v roce 1883 sem přichází německy mluvící řád redemptoristů vídeňské provincie, kteří dokončili obnovu tohoto místa."

V padesátých letech tu bylo internováno 530 řeholníků

Foto: Martina SchneibergováFoto: Martina Schneibergová Smutnou kapitolu prožil klášter v roce 1950. Nařízením komunistické vlády byli řeholníci všech řádů a kongregací v noci z 13. na 14. dubna 1950 ze svých klášterů vyvezeni do tzv. centralizačních míst. Byly to většinou zabrané staré kláštery. Během jedné noci byli do kláštera na Hoře Matky Boží přivezeni téměř všichni redemptoristé z Čech a Moravy. Prostor byl obehnán ostnatým drátem a v celém okolí byly umístěny tabulky s varováním, že vstup do tohoto prostoru je přísně zakázán.

"Od roku 1950 do roku 1960 to byl internační tábor včetně Poutního domu. Tady bylo vězněno přes 530 řeholníků, pak tady byly nedobrovolně řeholní sestry. Osmnáct let nesměla veřejnost vůbec do kostela, až v květnu 1968 to otevřeli."

Oni nemohli vůbec vycházet ven?

"Internace ne, jedině s doprovodem, se samopalem."

Život tu byl velmi drsný a jednotvárný. Chodili pracovat na pole, neměli ani pořádnou mechanizaci.

"Místní pamětníci říkali, ale nevím jestli je to pravda, že museli holýma rukama rozhazovat hnůj po polích. To bylo v době, kdy ty kopce tady zpustly, protože místní obyvatelé odešli a přišli lidé, kteří zdejší kraj dosídlovali. Někteří začali hospodařit, někteří ne. Tady to pustlo, proto vznikly státní statky, kdy se na tom hospodařilo jinak, než na záhumencích, kdy měl každý pruh pole svého vlastníka. Tady už ne, respektive měl, ale daleko za hranicemi."

Do kostela mohla veřejnost přijít znovu až v květnu 1968.

"Ve vývěsce na chodbě kostela je jedna hezká fotka, jak teče řeka lidí tou poutní cestou, když mohli poprvé do kostela. Snažíme se trochu historii připomínat, vždycky kolem 17. listopadu tu máme děkovnou bohoslužbu. Ta tradice vznikla před několika lety. Udělali jsme to jako děkovnou pouť s kytarami. Tady byla totiž v roce 1969 první a zároveň poslední pouť kytarových skupin, které hrály v kostele, pak už to nikdo nedovolil. S těmi, co tu tenkrát hráli, jsme si řekli, že to zkusíme udělat. Je to takové milé setkání."

K obnově kostela došlo díky nadaci Franze Jentschkeho

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová Člověk, který se velmi zasloužil o obnovu kostela a kláštera, byl Franz Jentschke. Když zjistil, v jak dezolátním stavu jsou kapličky a budovy celého areálu, rozhodl se vlastními prostředky najmout několik stavebních dělníků a zachránit alespoň několik kapliček před úplným zánikem. Pak založil nadaci, psal dopisy krajanům roztroušeným v celé Evropě a jinde ve světě a žádal je o příspěvky. Vybralo se v přepočtu více než 60 miliónů Kč. Franz Jentschke loni zemřel.

"Založil nadaci, a nějak zaktivizoval lidi, kteří odsud byli vyhnáni, sbíral peníze po Německu, měl velmi pečlivou kartotéku."

"Já jsem jako student se sbíječkou předělával kravín na kus toho Poutního domu, to už je 25 let a víc, a nebýt té nadace, tak se to nikdy neudělalo. Financovalo se to napůl, půl dali Češi, půl oni. Každoročně přispívali na údržbu areálu. Myslím, že za ta léta to šlo do desítek miliónů," dodal Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference.

"Myslím, že to trvalo tak do roku 2004 nebo 2005. Většina jich už zemřela. Také v Německu se změnily poměry, protože v té době už nadace nezískávala nové prostředky, ale žila z úroku z těch fondů, a ty úroky pak byly v Německu záporné, takže už nebylo z čeho," uvedl páter Karel Moravec.

Nemám tu farníky, ale poutníky, říká páter Moravec

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová Ten je tu už šest let. Když sem přišel, byl postavený před úkol obnovit poutní místo a najít jeho využití.

"Proč jsem sem přišel? To se musíte zeptat mého šéfa biskupa Jana Vokála. Já jsem měl na starosti 15 let pastoraci v diecézi, a on mi při obědě říká, pojď na kafe, já ti chci něco říct. Já bych chtěl, abys šel do Králík. Tak jsem se ho zeptal, jestli to myslí vážně, a když řekl, že ano, tak jsem tady. Je to takové zvláštní místo, protože já tady nemám farníky, ale poutníky. V neděli je tu třeba v létě 150 až 250 lidí na mši, ale pokaždé jiní. Někteří kolegové mi říkají: to máš dobré, můžeš mít pořád stejné kázání. Ale nemůžu, protože někteří přijdou za 14 dní nebo za měsíc znovu. Je to takové místo setkání Čech, Moravy, Polska. Jezdilo sem hodně německých poutníků. Loni už ne. Ale před tím jsem míval pro poutníky jednu nebo dvě mše německy. Ale už jim je 75 let, těm co se odsud vystěhovali."

Od léta 2017 se v Poutním domě otevřela restaurace i ubytování pro turisty i poutníky. Hora Matky Boží opět žije duchovním životem, je dějištěm kulturních akcí a stále častějším turistickým cílem. Během sezóny navštíví poutní areál více než 50 tisíc turistů z celé republiky i zahraničí.

08-06-2019