Architekturu Zelené Hory určily symboly smrti Jana Nepomuckého a kabala

29-06-2012

Poutní kostel na Zelené Hoře je unikátním uměleckým dílem architekta s italskými předky Jana Blažeje Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky. Pro svou jedinečnost byl roku 1994 zapsán mezi památky UNESCO. Jeho architekturu určovaly symboly mučednické smrti sv. Jana Nepomuckého, ale také učení kabaly.

Jan Blažej Santini-AichlJan Blažej Santini-Aichl Santini měl to štěstí, že jako umělec byl vyhledávaný a uznávaný už za svého života. Dožil se pouze 46 let, ale za tu krátkou dobu postavil na 60 staveb. Část jich je právě na Žďársku. Všechny mají originální myšlenku, bravurní stavební techniku. Santini je mistr hry světla a stínů a má mimořádné prostorové geometrické cítění. A všechny tyhle vlastnosti uplatnil i v případě poutního kostela na Zelené Hoře. Jak uvedla průvodkyně Marie Dubová, prameny uvádějí, že na myšlenku kostela ve tvaru hvězdy přišel Václav Vejmluva.

"To byl opat zdejšího cisterciáckého kláštera. Byl to člověk nejen velice zbožný, ale také miloval umění a byl ekonomicky schopný. Opat Václav Vejmluva si Santiniho do Žďáru pozval. Oba si velice dobře rozuměli, oba se také zabývali kabalou, kterou zde využili. Z jejich společné práce vzniklo dílo, které nemá obdoby. Kostel je zasvěcený svatému Janu Nepomuckému a právě jeho příběh a symboly jsou vneseny do celého areálu."

Jan Nepomucký byl generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Král Václav IV. ho nechal mučit kvůli tomu, že potvrdil volbu nového opata v Kladrubech proti vůli krále. Janovo tělo pak bylo shozeno z Karlova mostu do Vltavy. Našli ho rybáři a legenda vypráví, že se na hladině objevila koruna z pěti hvězd. A ta se stala jedním z Janových symbolů.

"Zjevení hvězdy nad stavbou kostela bylo považováno za další svatojánský zázrak. Hvězda je základem půdorysu kostela. Hvězda s deseti cípy měla být na jeho klenbě. Desítka je symbolem kosmického řádu určeného božskou prozřetelností,"

dozvídají se návštěvníci z krátkého filmu, který jim na Zelené Hoře přiblíží celou tajemnou číselnou symboliku chrámu. Jan Nepomucký byl kanonizován 300 let po své smrti. Když byla vyndána z hrobu jeho lebka, vypadla z ní hmota, kterou tehdejší komise určila jako dochovaný jazyk. To ještě více podpořilo další legendu, že neprozradil zpovědní tajemství královny Žofie. A právě v této době se začal kostel stavět. Hotový byl za tři roky a symbol hvězd a jazyka je tu všudypřítomný.

"Ambity okolo chrámu mají tvar deseticípé hvězdy, dokončeny byly až později a Santini se toho už nedožil. Vede tam pět vchodů a je tam pět kaplí. Nad těmi vchody bylo kdysi i pět soch kněžských ctností. Nám se ale dochovaly pouze tři. Samotný chrám je postavený do tvaru pěticípé hvězdy, vede sem pět vchodů, je tu pět kaplí, pět oltářů, pětiúhelník najdete i na původní dlažbě."

Symbol jazyka a hvězd je i nad kazatelnou. Na ní je vidět, jak Jan Nepomucký padá z mostu dolů. Je také na hlavním oltáři, kde ho nesou andělé vzhůru k nebesům.

Foto: autorkaFoto: autorka "Na té cestě ho nikoliv náhodou doprovází pět velkých andělů a tři malí andílkové. Kombinace těchto čísel měla dávat věk, v němž došel Jan Nepomucký k mučednické smrti. Podle andělů poznáte, že mu mělo být 53 let. To nám říká kázání, které se z té doby dochovalo. My vlastně nevíme, kdy se narodil, ale poslední průzkum ostatků se konal v letech 1972 a 1973. Dělal ho přední antropolog profesor Emanuel Vlček a tehdy se prokázalo, že se jedná o muže asi padesátiletého. Jeho kostra opravdu nese stopy popisovaného násilí. Zjistilo se také, že jazyk není jazykem. Jedná se o neobvyklost, a to sice o dochovanou mozkovou tkáň."

Zajímavě jsou v kostele rozmístěna okna. Světlo se tu láme, není tu ani jeden tmavý kout. I když je stavba mohutná, přesto tu cítíte volnost. V půdorysu stavby není ani jedna přímá linie, vše je vytyčeno kružnicemi. Poloměry kružnic jsou násobky základního modulu dvanácti loktů.

Foto: autorkaFoto: autorka "Číslo 12 je božským číslem, které měří věci nebeské, neboť 12 je znamení zvířetníku, kterým vládne 12 nejmocnějších andělů, 12 bylo kamenů v náprsníku velekněze chrámu jeruzalémského, 12 kamenů zdobí božský Jeruzalém, 12 apoštolů si vyvolil Pán. Vyměření poutního kostela symbolizuje 9 nebeských sfér, určuje celý areál jako sféru nadpozemskou, snesenou z výšin na zem."

Stačilo však málo a mohli jsme o tento skvost přijít. V roce 1794 byl zapálený nedaleký klášter a velká vichřice přenesla zřejmě oheň až na kostel. Naštěstí však shořely jen střechy. V tom samém roce pak císař Josef II. zrušil klášter včetně poutního kostela a tak unikátní kostel zůstal rozbořený a nezajištěný. Dokonce ani biskup nechtěl nechat kostel opravit, považoval ho za zbytečný, dodala Marie Dubová.

Foto: autorkaFoto: autorka "Opravovat mohl začít až po osmi letech bývalý mnich. Jmenoval se Bonifác Procházka. Po dlouhých těžkostech konečně dostal povolení, ale pouze s tím, že se tu musí zřídit hřbitov. Do té doby tady totiž hřbitov vůbec nebyl a celé prostranství sloužilo jen pro poutníky. Dnes už se tu také nepohřbívá. Hroby se vymísťují postupně na nový hřbitov, který je vzadu za kostelem a v roce 2016 by tu měla být už jen parková úprava. Do té původní podoby se kostel dostal také odlesněním kopce. Kdyby jste jeli okolo před šesti lety, Zelenou Horu by jste zdálky vůbec neviděli jako dnes. Byla schovaná v lesích a koukal jenom kousek křížku."

Teprve nyní tak dokážeme docenit, jak musela Zelená Hora působit a působí dodnes na své okolí. Opět je to kostel poutní. Největší oslavou je 16. květen, to má svátek sv. Jan Nepomucký. Od založení kostela dodnes se tu konají slavné poutě. Výjimkou bylo jen období, kdy byl kostel po požáru rozbořen, a jelikož je tu vynikající akustika, tak se tu pořádají i koncerty, například na varhanách z roku 1799.

29-06-2012