Čeština v zahraničí - zakonzervovaný jazyk

25-09-2005

Lingvistka Michaela Swinkels - Nováková se v cyklu "Čeština, jak ji neznáte" tentokrát zamýšlí nad tím, proč se jazyk v zahraničí uchovává v zakonzervované podobě.

Nedávno jsem se zmínila o jevu tzv. "zakonzervované češtiny", tedy jazyka, který jsme si při odchodu z naší země přinesli do země nové. Tento jev je typický i pro jiné národy.Uvedu několik ilustrací z holandského a amerického jazykového prostředí.

Holandštinu, kterou se mluví v Jižní Africe (tedy afrikaans), si sebou přinesli kolonizátoři v 17.století. Jazyk si uchoval si mnoho archaických slov, z nichž se pak tvořily neologizmy. Například místo slova "garage" [charáže] byl tento tehdy neexistující pojem vytvořen kalkem: "motor hawe" [mótor háve], čili doslova "přístav pro motor". Adekvátně přeložit slovo "snelweg" [snelwech] (dálnice) se však nepodařilo, dálnici se říká "deur pad" [déur pad ], což znamená doslova "cestička ke dveřím". V afrikánštině neexistují některá typická holandská slova jako "polder" (kus pevniny vytvořený zasypáním moře), což by se ještě dalo pochopit, ale kam zmizel neodmyslitelně holandský "kaas" (sýr) ? Pro výraz "zahrádka" se používá staré slovo "hof" - a to už jsme také u vlámštiny.

Rozdíl mezi vlámštinou a holandštinou je menší než mezi češtinou a slovenštinou. Vlámština je však tzv. hyperkorektní: užívá starších slov i gramatických tvarů. Zajímavým jevem je tykání a vykání.V holandštině je to jako v češtině: "jij" [jej] (ty) a "U" [Y] (vy). Ve vlámské holanštině však existují tvary tři: "jij", "U""gij" [chej]. Když jsem zjistila, že "U" říká např. matka svým dětem a dokonce i psovi, obrátila jsem se na vědu. "Gij" je prý "mírně důvěrný stupeň mezi vykáním a tykáním".

To ovšem nevysvětluje, proč se dětem a psovi vyká? Vraťme se k češtině.

V českých knihách vydaných v Americe koncem 19. a začátkem 20.století se např. neskloňovala místní jména a každé slovo v titulu se psalo, podle amerického vzoru, s velkým počátečním písmenem: Dějiny Osady České v Cleveland, Ohio, 1895, Dějiny Čechův Americkych, 1904.

A jak mluvili Češi například ve válce Severu proti Jihu?

Zajisté svou importovanou češtinou, ozvláštněnou aktuálními americkými výrazy, například "bamři" (bummers, původně pobudové, ve válce však vojáci, kteří dezertovali nebo se prostě ztratili). Někteří byli "dráftováni " (draft = odvést na vojnu) a jiní "disčárdžováni" (discharge = propustit ze služby), ale většina "fajtovala" (fight = bojovat). Jazyk lámající slovo "foradžři" (foragers) se používalo pro vojáky pověřené zásobováním. "Gin" byl spíše než lihovina stroj na vyzrňování bavlny a "midvajfka" (midwife) byla porodní bába.Velmi malebné bylo i slovo "quickstep", nikoliv ve významu rychlého tance, ale ve smyslu, promiňte, průjem čili běhavka.

Závěrem ještě jeden zajímavý lingvistický útvar, a sice "NAPRSTSQUAW" [náprstskwó].Tak se říkalo v USA družce Vojty Náprstka (přítelkyni B.Němcové), která používala jeho příjmení s českou ženskou koncovkou: Náprstková. Američané ovšem význam českých koncovek nechápou, ale "-ová" jim znělo přibližně jako "squaw" ["skvó"], indiánské slovo pro ženu, a objevilo se i v Náprstkových německých novinách, které v Americe vydával. (Více se dozvíte v románu J.Škvoreckého "Nevěsta z Texasu.") Příště si povíme něco o tom, jak se česky učili a učí cizinci.

 

Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.

Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

25-09-2005