Obložený chlebíček – národní specialita

Foto: Klára Stejskalová

Šunkový, vajíčkový, hermelínový, humrový - nejoblíbenější chlebíčky, kterým čas od času žádný Čech neodolá. Neobejde se bez nich žádná pořádná oslava. Před časem oslavil chlebíček už sto let. Jeho historie se začala psát v roce 1916, když Jan Paukert založil slavné lahůdkářství. A velmi záhy si tento kulinární fenomén získal velkou popularitu. Jan Paukert dodával lahůdky Masarykovi na Hrad, pochutnávali si na nich král komiků Vlasta Burian, Oldřich Nový nebo Ema Destinová.

Foto: Klára Stejskalová
Legendární lahůdkářství u Paukerta na Národní třídě už nefunguje, ale na chlebíček, fenomén české kuchyně si dnes můžeme zajít do Karlína, do podniku, který nese jméno Jana Paukerta.

„V současné době je naše bistro pokračovatelem značky Jan Paukert. Vlastní ho tým gastronomických nadšenců a finančníků, kteří se snaží vést tradiční značku v novém konceptu“, líčí manažerka restaurace Štěpánka Čermáková.

„Chlebíčky připravujeme podle tradiční receptury, na kterou máme licenci. Když si chce zákazník odnést větší množství, nabídneme mu kávu a připravíme mu je čerstvé.“

Chlebíček vznikl z jednohubky. Rodinný přítel Jana Paukerta malíř Jan rytíř Skramlík si nechával do ateliéru posílat z lahůdkářství tzv. malé apetitky. Ale protože to byl známý jedlík, zdály se mu příliš drobné. Jak řekl Paukertovi, uvítal by něco většího alespoň na dvě tři zakousnutí. Paukert jeho přání vyslyšel a na chlebíčky začaly brzy chodit prvorepublikové filmové hvězdy jako Adina Mandlová, Hugo Haas, Jan Werich nebo Jiří Voskovec.

Foto: Klára Stejskalová

Na Paukertův chlebíček do Karlína

Štěpánka Čermáková s lahůdkářkou Ritou,  foto: Klára Stejskalová
Na herce v dnešním Karlíně často nenarazíte. Zato je to čtvrť velkých kancelářských budov, kde slyšíte angličtinu, španělštinu a další cizí jazyky stejně často jako češtinu.

„Myslím si, že i pro cizince je ta tradice zajímavá. Kolikrát nám sem volají, ptají se, kdy mohou bistro navštívit a nechávají si udělat takovou směs chlebíčků, které ochutnávají. A podle ohlasů vím, že jsou nadšení. Vždy jsme sklidili ovace, že jim chutnalo.“

Pravý nefalšovaný Paukertův chlebíček pro naše video připravuje lahůdkářka Rita, pocházející z Ukrajiny. Denně jich vyrobí kolem padesátky, někdy samozřejmě i víc. Letošní teplé léto od pojídání chlebíčků přeci jen odrazuje. Ta pravá sezóna je od září do jara. A to i pro firemní večírky. Dodnes platí, že pořádná rodinná nebo firemní oslava se bez chlebíčků neobejde. A jaké chlebíčky je největší zájem?

Foto: Klára Stejskalová
„Tady je samozřejmě největší zájem o ty Paukertovy. Mezi nejžádanější patří dále šunkový s vajíčkem, který je politý majonézou a pak s lososem a rostbífem. Ale mohou být různé jako třeba hermelínový nebo když chce někdo fitness stravu, tak mu uděláme i na žitném chlebě, i když to se té tradici Jana Paukerta vzdaluje“, říká Štěpánka Čermáková. Podobně jako paní Rita si na chlebíčkách vždycky pochutná.

„Chlebíček jsem milovala, ještě než jsem začala pracovat pod značkou Jana Paukerta. My Češi jsme na chlebíček zvyklí. Osobně nejvíc preferuji s vajíčkem a majonézou a šunkový. Například bramborový salát, jak se dělá na Vánoce ke kaprovi a řízku, moc nemusím, ale na chlebíčku ho miluju. Chlebíček je pro mne takový unikát.“

Chlebíčková aféra

V září 1941 protektorátní předseda vlády Alois Eliáš přijal skupinu šéfredaktorů sympatizujících s nacistickým režimem, kteří ve svých propagandistických článcích bojovali za začlenění českých zemí do říše. Eliáš pro ně připravil pohoštění – chlebíčky, které nechal svým přítelem bakteriologem Františkem Patočkou napustit bakteriemi tyfu, tuberkulózy a botulotoxinu. U většiny novinářů se objevily zdravotní problémy, jeden z nich – Karel Lažnovský otravě podlehl. Nacisté označili jeho úmrtí za politickou vraždu. Generál Eliáš byl zatčen a za svou odbojovou činnost, která se zdaleka netýkala pouze travičské aféry, byl popraven.