Šašci na dvorech českých králů

Zimní prohlídky šumavského hradu Kašperk nabídly netradiční pohled na jednu zvláštní profesi a to na život šašků. Mezi nejznámější patřil například bratr Paleček či kouzelník Žito.

Představu šaška máme zažitou většinou z pohádek. Je to veselý 'chlapík' v čapce s rolničkami, ohnutými botami, který baví panstvo. Jaká však byla realita a kdy se vlastně šašci na královských dvorech vyskytovali? Odpovědi na tyhle otázky nabídl nejvýše položený hrad Kašperk při svých zimních prohlídkách. Jak řekl kastelán Zdeněk Svoboda, první písemné zmínky o šašcích pochází ze 13. století za vlády posledních Přemyslovců.

"Byli součástí dvora, dostávali oficiální plat. Žádný panovník, biskup nebo český šlechtický velmož se bez nich neobešel, protože každý se rád odreagoval, každý se rád nechával bavit. Často to byli lidé, kteří byli různě postiženi, ať už tělesně nebo duševně. Proto se šaškům nejprve říkalo blázni. Teprve od 14. a 15. století se začal prosazovat ten dnešní název šašek."

Šašci však byli také lidé velice chytří, kteří dokázali netradiční formou poukázat na různé nepravosti u dvora. Proto také ve znaku šašků byla sova jako symbol moudrosti a zrcadlo. Často králové kritický pohled po šašcích i vyžadovali. A když by se to panovníkovi nelíbilo, mohl to šašek přece svést na své bláznovství. A kteří byli ti nejznámější?

"Nejvíce známe šaška Žita, který byl údajně také kouzelníkem. Ten byl ve službách českého a římského krále Václava IV. Známe i jméno šaška Karla IV., který měl jméno Dolce Bene, to byl zřejmě Ital. Šašci byli často zahraničního původu. Třeba Zikmund Lucemburský měl ve službách Španěla Boru. Měl na Zikmunda asi velký vliv nebo to s ním prostě uměl, protože se chlubil, že si za službu u Zikmunda vydělal až 100 tisíc zlatých, což byl na tehdejší dobu naprosto nepředstavitelný majetek."

Velice známým a oblíbeným byl bratr Jan Paleček, dvorní šašek českého krále Jiřího z Poděbrad. To je příklad šaška, který byl velice moudrým člověkem.

"Ten posměšný pestrobarevný šat s rolničkami nosil spíše výjimečně. Byl to takový, řekli bychom až filosof. Dokázal velice citlivě vnímat. Často chodil mezi lidi. Jsou o něm zprávy, že se hodně snažil také pomáhat. Podle pověsti dostával pravidelný plat - 15 bílých grošů týdně. To nebyly malé peníze, protože se údajně dala za jeden groš koupit jedna ovce. Většinu platu údajně rozdal chudým. Stejně to praktikoval i s oblečením, které fasoval na královském dvoře."

Jak dodal kastelán Zdeněk Svoboda, bratr Paleček byl tak známým, že se dokonce dostal do literatury a to nejenom naší, ale i německé, polské a ruské. V ruštině psal o Palečkových příbězích Lev Nikolajevič Tolstoj.

"V češtině máme podle mého názoru nejkrásnější záznam Palečkových příběhů od básníka Josefa Hiršala, který jeho příběhy přebásnil a proto naši průvodci říkají část průvodcovského textu ve verších."