Kalendárium

V dnešním kalendáriu si připomínáme výročí dvou významných exilových autorů a jediného českého panovníka, který nepocházel z královského rodu.

20. 4. 1978 zemřel v New Yorku Ferdinand Peroutka, novinář a spisovatel, pokládaný spolu s Kalem Havlíčkem Borovským za nejvýznamnějšího představitele české demokratické žurnalistiky. Když roku 1924 vyšly pod názvem Jací jsme jeho polemiky o české národní povaze, vzbudily značný rozruch, především kvůli kritice Masarykových názorů na českou otázku. Přesto právě s pomocí T. G. Masaryka založil Peroutka v témže roce týdeník Přítomnost, vydávaný až do začátku druhé světové války. Po únoru 1948 musel Peroutka uprchnout do exilu. Žil ve Spojených státech amerických, několik let řídil československé vysílání Svobodné Evropy a v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých vydal dvě knihy. Vrcholem jeho publicistické tvorby však zůstává rozsáhlé dílo Budování státu, které mu osud bohužel nedovolil dokončit.


23. dubna 1908 se v Hronově narodil spisovatel Egon Hostovský. Také on skočil v emigraci, a to hned po okupaci Československa v roce 1939. Nějaký čas pobýval v Paříži, pak v New Yorku a po osvobození se vrátil do vlasti, kde navázal na své předválečné angažmá na československém ministerstvu zahraničí. Roku 1948 emigroval podruhé a přes Skandinávii doputoval zpět do Ameriky, kde stejně jako Ferdinand Peroutka zakotvil ve vysílání Svobodné Evropy. K jeho neznámějším románům patří Půlnoční pacient, Sedmkrát v hlavní úloze a Nezvěstný. Egon Hostovský - mimochodem bratranec rakouského spisovatele Stefana Zweiga - zemřel roku 1974 v Montclair ve státě New Jersey.


Jiří z Poděbrad
Rovněž 23. dubna, ovšem o několik staletí dříve, konkrétně v revolučním roce 1420, se narodil budoucí český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad. Jako jediný král na českém trůně pocházel ze šlechtického a ne panovnického rodu. O tom, kde přišel na svět, se vedou spory. Podle jedné verze to totiž nebylo v Poděbradech, ale v Hořovicích. Ať tak či tak, Jiří z Poděbrad si během své vlády získal respekt doma i za hranicemi. Svými odpůrci byl však považován za husitského krále a povýšence nízkého původu, ba dokonce za levobočka. Situace se vyostřila poté, co Jiřík vybídl papeže k potvrzení tzv. basilejských kompaktát, k nimž patřila i žádost o dovolení přijímat podobojí. Papež odmítl a tím Jiříka nepřímo označil za kacíře. Na pokusy tohoto výjimečného panovníka sjednotit středověkou Evropu zbyla mimo jiné památka v podobě cestopisu Z Čech až na konec světa. Jiří z Poděbrad zemřel 1471 v Praze.