10-12-2006

Dnešní Kalendárium připomene 10. výročí zapsání Lednicko-valtického areálu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, 80. výročí úmrtí Viktora Ponrepa, majitele prvního stálého kina v Praze, nebo 150. výročí narození Josefa Fanty. Nezapomeneme ani na zpěvačku a skladatelku Zuzanu Navarovou a řeč bude i o některých lékařských tématech. Rubriku připravila Martina Lustigová.

Zámek Lednice, foto: www.czechtourism.czZámek Lednice, foto: www.czechtourism.cz Před deseti lety byl na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO zapsán Lednicko-valtický zámecký a přírodní areál. Představuje ho starosta města Lednice Libor Kabát:

"Je to území celkem veliké. Nachází se zde dvě národní kulturní památky: lednický zámek a park a valtický zámek s parkem. A potom celá řada objektů, které se v té krajině nacházejí a byly zde cílevědomě celá staletí budovány."

Přilákal zápis do seznamu UNESCO do Lednicko-valtického areálu turisty?

"Samozřejmě má zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví velký vliv na zahraniční návštěvníky, kteří mají takto příležitost toto místo poznat, navštívit. Co se týká tuzemských návštěvníků, tam pochopitelně návštěvnost ovlivnila skutečnost, že se v té době přestaly organizovat různé zájezdy a podobné výlety, které do té doby znamenaly příliv návštěvníků. Takže my jsme v tom období mohli pozorovat i mírný pokles, ale poslední roky v podstatě jednoznačně potvrdily nárůst. Takže dneska určitě patříme k těm nejnavštěvovanějším památkám jak na Moravě, tak v celé České republice."

A proč byl pro zápis do prestižního seznamu UNESCO vybrán právě Lednicko-valtický areál?

"To je těžká otázka, takových památek je jistě celá řada. Myslím, že v případě Lednicko-valtického areálu je to ta výjimečnost, sepětí kulturních a přírodních hodnot. Takových míst se nenachází jistě ani v České republice, ani v celé Evropě mnoho. Takže tímto je určitě lednicko-valtický areál výjimečný."

 

Viktor PonrepoViktor Ponrepo Před 80 lety zemřel Viktor Ponrepo, majitel prvního stálého kina v Praze. Bývalý kouzelník si pořídil fonograf a kinematograf a se zrodilo putovní kino s názvem "Divadlo živých fotografií".

"Jen račte dále! Račte vstoupit! Račte přistoupit k pokladně! Právě začíná představení. Podivuhodná atrakce, fantastická podívaná, zázračná hříčka přírody. Věda žasne, lid se diví. Jen račte dále! Račte vstoupit," předvedl Josef Ferdinand Příhoda, jak před sto lety lákával Ponrepo na svá představení. S němými filmy Ponrepo, vlastním jménem Dismas Šlambor, objížděl Čechy a Moravu. V roce 1907 získal povolení ke zřízení stálého kina v Praze. Diváky zpravidla osobně vítal - a pro případ, že by se nemohl dostavit, se nechal nafilmovat a diváky zdravil ze záznamu. Hudbu zajišťoval fonograf, později se hrávalo na klavír nebo jiné nástroje. Děj němých filmů pak Ponrepo doprovázel vtipnými komentáři.

Ponrepovo jméno dodnes nese nejen pražské kino, ale také planetka 7332, objevená hvězdárnou na Kleti v roce 1986.

 

Fantova kavárna na Hlavním nádraží v PrazeFantova kavárna na Hlavním nádraží v Praze Před 150 lety se narodil architekt Josef Fanta. Byl také stavitelem, designérem, malířem, pedagogem, spisovatelem nebo mecenášem. Jeho první práce nesly rysy neorenesance a historismu, později se stal jedním z vůdčích představitelů secese. V duchu secese se také nesly jeho nejznámější stavby - například budova Hlavního nádraží v Praze. Připomínku Josefa Fanty ale nemůžeme omezit jen na architekturu - už v mládí vytvořil řadu kreseb, byl autorem mnoha publikací, navrhoval interiéry, nábytek, mříže i plynové lampy, věnoval se ochraně památek.

 

7. prosince 2004 zemřela zpěvačka, skladatelka a textařka Zuzana Navarová. Od roku 1980 hrála se skupinou Nerez, později spolupracovala s Ivánem Gutiérrezem. V posledních letech vystupovala s kapelou Koa, se kterou vydala dvě velmi úspěšné desky: Barvy všecky a Jako Šántidéví. Jako hosta si ji přizval k nahrávání několika písní pro desku Nebe počká Karel Plíhal.

Zuzana Navarová si na koncertech dokázala svoje publikum podmanit. Kdo tuto osobitou zpěvačku viděl na pódiu jednou, neodolal a přicházel na její koncerty pravidelně. Navarová se nechávala inspirovat nejrůznějšími světovými hudebními vlivy, ostatně i členové její poslední kapely reprezentovali různé kouty světa. Při zpěvu přecházela s úplnou samozřejmostí z češtiny do španělštiny, kterou vystudovala, do romštiny nebo arabštiny.

Od začátku 90. let stála v čele Nadace Život umělce, která pomáhá začínajícím umělcům i seniorům v obtížné životní situaci. Navarová sama se o začínající umělce starala: dnes už se skoro zapomnělo, že to byla ona, kdo objevil Věru Bílou nebo Radůzu.

 

Transplantace rohovky dnes patří v oční chirurgii k celkem běžným výkonům, ročně provedou čeští lékaři kolem pěti set takových operací. Prvním lékařem na světě, který úspěšně transplantoval přední průhlednou stěnu oka, se stal 7. prosince 1905 primář Očního oddělení Zemské nemocnice v Olomouci Eduard Konrad Zirm. Pacient oslepl na obě oči po poleptání vápnem. Dárcem tehdy byl jedenáctiletý hoch, kterému bylo oko vyňato pro neléčitelný zhoubný nitrooční nádor.

Dnes se rohovky odebírají zemřelým dárcům, je totiž možné je skladovat až 30 dnů v tkáňových bankách. Loni v říjnu přednosta oční kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové Pavel Rozsíval jako první český lékař úspěšně transplantoval umělou oční rohovku.

 

A lékařské téma ještě jednou... "Dotírati nevhodnými dotazy jest obtěžovati nemocného," nabádal zhruba před sto lety své studenty profesor psychiatrie Karel Kuffner, který se narodil 5. prosince 1858. Jako zastánce exaktnosti odmítal psychoterapii, čímž podle některých zbrzdil její oficiální nástup v Čechách. Přesto je považován za zakladatele české vědecké psychiatrie. Tento dlouholetý přednosta psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze také začal vytvářet českou terminologii v tomto oboru a napsal první českou učebnici psychiatrie, jejíž dva díly vyšly v letech 1897 a 1900. Poté se ale profesor Kuffner začal nápadně měnit, přestal vydávat své práce a vyhýbal se i kolegům, podle nichž zřejmě upadl do vleklé deprese. Zemřel v únoru 1940.

 

Foto: ČTKFoto: ČTK V úterý vpodvečer chodily po celé zemi postavy Mikuláše, anděla a čerta. Hodným dětem rozdávaly dobroty, zlobivé děti dostávaly uhlí a brambory. Na venkově se kdysi do mikulášského průvodu řadili i kominíci, husaři, bába s nůší, mouřenín a mnohé další postavy. Zatímco jejich úkolem většinou bylo strašit a trestat, laskavý Mikuláš zkoušíval děti z náboženství, chválil, odměňoval a nosil jim radost a dárky. Tím nejtypičtějším bylo pečivo z perníku.

10-12-2006