Zprávy | Z archivu rubriky


Nový typ koronaviru, který se šíří z Číny, zatím ze sektorů české ekonomiky postihuje nejvíce cestovní ruch a leteckou dopravu. Nákaza zatím nemá zásadní dopady přímo na českou ekonomiku, řekl ČTK při návštěvě Plzně ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD). Číňané byli v minulých letech vždy třetí až pátí v počtu zahraničních turistů v ČR. Česká vláda už 3. února rozhodla o přerušení všech přímých leteckých spojů mezi ČR a Čínou, což bude platit od neděle 9. února. Ministr zatím nemá signály od cestovních kanceláří, turistických cílů nebo hoteliérů, že by se dostávali do zásadních problémů. "Ale samozřejmě je ještě možná předčasné o tom hovořit. Nevíme, jak dlouho se bude situace zhoršovat, jaké to může mít další dopady na leteckou dopravu," uvedl.

Podle Petříčka zatím není možné odhadnout, jaké bude mít šíření koronaviru dopad na české firmy působící v Číně. Někteří Češi, kteří tam pracují pro české a zahraniční firmy, signalizovali, že by se chtěli vrátit. "Ale je to skutečně na jejich uvážení a neděje se to ve velké míře," uvedl. Ministerstvo zahraničí má informace od stovky občanů, že by se v těchto dnech chtěli dočasně vrátit do ČR. "Ale další říkají, že zůstávají a pokračují ve své práci. Vláda se v tuto chvíli nechystá vydat příkaz k návratu občanů," uvedl ministr. Podle něj platí, že pokud to není nutné, tak je momentálně lepší do Číny nejezdit.

Česká republika byla ve skupině zemí, které nepodpořily navrhovanou rezoluci Evropské unie odsuzující americký mírový plán pro Blízký východ. ČTK to sdělily diplomatické zdroje. Šéf unijní diplomacie Josep Borrell podle nich nejprve zamýšlel získat jednomyslnou podporu všech zemí pro kritické usnesení, nakonec však v úterý vydal pouze vlastní prohlášení. Trump minulý týden představil svůj dlouho slibovaný plán pro mír na Blízkém východě, který podle něj plán obsahuje základy pro vytvoření palestinského státu po boku Izraele. Plán však zároveň označuje Jeruzalém za nedělitelné hlavní město Izraele.

Borrell se podle informací ČTK pokoušel získat jednomyslný souhlas členských zemí pro usnesení kritizujícímu Trumpův návrh a vyzývajícímu k přímým jednáním obou stran. Česko, které má s Izraelem historicky velmi dobré vztahy, však stejně jako Maďarsko či Rakousko mělo k rezoluci výhrady, když chtělo vypustit část textu týkající se anexe území okupovaných Izraelem. "Jsme zvláště znepokojeni vyjádřeními o možné anexi údolí Jordánu a dalších částí Západního břehu. V souladu s mezinárodním právem a příslušnými rezolucemi OSN EU neuznává svrchovanost Izraele nad územím okupovaným od roku 1967. Pokud budou uskutečněny kroky vedoucí k anexi, budou jistě zpochybněny," zněla problematická pasáž, kvůli níž v úterý vydal Borrell text nikoli jako usnesení 27 členských zemí, ale jako své vlastní prohlášení.

Sedm z deseti Čechů a Češek by rádo ve stáří zůstalo doma a dostávalo potřebnou péči ve svém prostředí. Pro odchod do domova pro seniory či jiného zařízení by se rozhodla necelá čtvrtina dospělých. Z nich víc než polovina by to udělala proto, že neví o jiných možnostech péče, či nechce zůstat svému okolí na obtíž. Ukázal to průzkum, jehož výsledky představili zástupci Institutu sociální práce (ISP). Průzkum je součástí projektu Žít doma, který má přispět k posílení pečovatelské služby.

Péči doma by upřednostnilo 69 procent dotázaných. Nejčastějším důvodem bylo zachování soukromí. Lidé zmiňovali ale i důstojnost a pozitivní vliv domova na stav člověka a jeho uzdravování. Řada respondentů a respondentek měla i nepříjemnou zkušenost s péči o příbuzné v některém ze zařízení, nebo věděli o případech špatného zacházení z médií. Vadila i ztráta samostatnosti a nezávislosti. Do seniorského domova či jiného zařízení by případně odešlo 24 procent lidí. Dvě pětiny z nich by to ale udělaly proto, aby nezatěžovaly své blízké. Převažovaly mezi nimi ženy. Podle autorů je to nejspíš proto, že se o stárnoucí příbuzné starají většinou ony. Dokážou si tedy představit, co péče obnáší a co pro pečující osoby znamená. Volbu odchodu do zařízení lidé zdůvodňovali zajištěním odborné péče, obavou z nezvládnutí života doma, pohodlností řešení a pobytem v kolektivu, ne v osamělosti. Jedním z důvodů bylo ale i to, že dotázaní nevěděli o jiných možnostech pomoci.