Zprávy | Z archivu rubriky


Proti uzákonění asistované sebevraždy a eutanazie vystoupili další zástupci věřících. V prohlášením zaslaném ČTK se tak vyslovili kněz a teolog Tomáš Halík, biskup Václav Malý, rabín Karol Sidon či představitel muslimů v ČR Vladimír Sáňka. Legalizace eutanazie je podle nich kluzkou plochou, protože je obtížně regulovatelná a lidé mohou být vystaveni psychickému tlaku na ukončení života. "Nejsme pro udržování života těžce nemocných a umírajících za každou cenu. Vítáme možnost, zakotvenou v našem právním řádu, že pacienti a jejich rodiny mohou odmítnout další léčbu či resuscitaci," doplnili. Signatáři uvádějí, že zkušenosti ze zemí, které eutanazii již delší dobu praktikují, ukazují na strmý nárůst počtu eutanazií či asistovaných sebevražd, které podstupují nejen těžce nemocní, ale v některých případech i lidé, kteří jsou opuštěni a trpí ztrátou smyslu života.

Návrh zákona o eutanazii, na kterém se podílejí poslanci ANO a Pirátů, chtějí autoři předložit Sněmovně na přelomu února a března 2020. Spolu s uzákoněním eutanazie by se také podle autorů návrhu měla rozvíjet péče o umírající, která se věnuje mírnění bolesti, ale i psychologické práci s rodinou i umírajícím.

Proti eutanazii již dříve vystoupila i Česká biskupská konference, Ekumenická rada církví, Federace židovských obcí a Ústředí muslimských obcí v České republice. Návrh kritizují i provozovatelé hospiců, kteří jsou často navázáni na některou z církví, a část lékařů. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček počátkem prosince uvedl, že prezident zákon o eutanazii nikdy nepodepíše.

Ruská kritika toho, že Česko zařadilo 21. srpen mezi památné dny, je nepřijatelná. Okupaci Československa v roce 1968 a její oběti je nutné si připomínat, ne na ně zapomenout, uvedl na dotaz ČTK mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček. Tiskové oddělení ruského ministerstva zahraničí ve středu uvedlo, že český krok sotva přispěje ke spolupráci mezi oběma státy. "Vyjádření je absolutně nepřiměřené a nepřijatelné. Okupaci v roce 1968 a její nevinné oběti je nutno si připomínat, nikoliv na obé zapomenout. Fakt, že pan prezident příslušný zákon 13. prosince podepsal, je jasným a principiálním stanoviskem," napsal Ovčáček ČTK v textové zprávě.

Podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD) byl 21. srpen 1968 národní tragédií a je legitimní připomínat si oběti. Česko-ruské vztahy kalí spíš snaha události roku 1968 relativizovat, uvedl ministr na twitteru. "21. srpen 1968 byl národní tragédií. Napadení naší země vojsky Varšavské smlouvy je nezpochybnitelné, mnoho nevinných lidí při tom zemřelo. Vojska opustila ČSR až v roce 1990. Naštěstí jsme od té doby suverénním státem. Státem, který se rozhodl památku těchto obětí uctít. Je zcela legitimní, že si připomínáme civilní oběti. Ovzduší kalí spíše snaha události roku 1968 relativizovat," napsal ministr.

Česko si bude 21. srpen připomínat jako Den památky obětí invaze v roce 1968 a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Novelu zákona předložilo devět desítek poslanců ze všech klubů kromě KSČM, počátkem prosince ji schválil Senát a Zeman ji minulý týden podepsal.

Z velké naděje české poezie (Vítězslav Nezval ho nazýval "českým Rimbaudem") se stal po své emigraci v roce 1948 zakázaným a posléze zapomenutým básníkem. Objeven byl znovu až v 70. letech českým exilem. Ivan Blatný prožil více než půlku života v sanatoriích v Británii. Brněnský rodák se narodil před 100 lety, 21. prosince 1919, a zemřel v 70 letech v srpnu 1990. V roce 1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za zásluhy. Z jeho sbírek jsou patrně nejvíce ceněny Melancholické procházky z roku 1941, které vyhrály celostátní soutěž.

Blatný trpěl duševními potížemi, v nervovém sanatoriu pobýval poprvé již v roce 1941 poté, co jeho přítel, básník Jiří Orten, zahynul pod koly německé sanitky. A pak i o dva roky později, kdy se údajně chtěl vyhnout totálnímu nasazení. Velký životní i tvůrčí předěl zažil Blatný v roce 1948. Básník, který měl na svém kontě šest knih (z toho dvě pro děti), a člen KSČ byl koncem března 1948 vyslán do Londýna na pozvání Britské rady. Hned následující den ale vydal v BBC prohlášení o nesvobodě v Československu, oznámil, že se již nevrátí, a poštou vrátil průkazy člena KSČ a Syndikátu českých spisovatelů. Vzápětí byl zbaven veškerých občanských práv a majetku, označen za zrádce a stal se zakázaným básníkem. V roce 1977 Blatného poprvé navštívila sestra Frances Meachamová, která zajišťovala jeho kontakty s emigranty, zvláště s Josefem Škvoreckým, kterému do Toronta poslala Blatného rukopisy. Zde vyšla v roce 1979 péčí básníka Antonína Brouska Blatného sbírka Stará bydliště, která je vnímána jako básníkovo znovuzrození. V roce 1987 vyšla i jeho další sbírka, Pomocná škola Bixley. V březnu 1990 pozdravil Blatný lístkem prezidenta Václava Havla při jeho oficiální návštěvě v Británii. Ivan Blatný zemřel 5. srpna 1990 ve všeobecné nemocnici v Colchestru.