Zprávy | Z archivu rubriky


Česká společnost se za tři desetiletí od listopadu 1989 výrazně proměnila. Roste podíl lidí, kteří zůstávají svobodní. Ubylo sňatků a přibylo rozvodů. Dětí se rodí méně a téměř polovina z nich přichází na svět mimo manželství. Život se o několik let prodloužil a podíl seniorů se zvyšuje. I přes stárnutí ale republika nevymírá, a to hlavně díky přílivu cizinců. Těch v zemi žije šestnáctkrát víc než na konci komunistického režimu. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu.

Na konci minulého režimu měli čeští muži naději dožít se 68 let, teď je to o osm let víc. Ženy měly před sebou před třemi desetiletími 75,5 roku a nyní téměř 82 let. Podíl seniorů roste. Na konci minulého režimu tvořili lidé nad 65 let necelých 13 procent obyvatel, nyní téměř pětinu. Jsou jich víc než dva miliony. Za tři desetiletí jich přibylo 800.000. Naopak ubylo dětí do 15 let. Od roku 1989 jejich počet z 2,25 milionu klesl o 560.000. Podíl se snížil z 22 procent obyvatel na 16 procent.

Víc než 42 procent lidí v Česku je svobodných. V roce 1989 to bylo 37 procent. Tehdy měl rozvod za sebou zhruba každý devatenáctý obyvatel republiky, teď každý devátý. Zatímco před 30 lety na tisícovku obyvatel připadalo zhruba osm svateb, teď pět. Před pěti lety to byly dokonce jen čtyři sňatky. Od roku 2013 zájem o tradiční svazek mírně roste. Dvojice ho ale uzavírají mnohem později než dřív. Před 30 lety se muži poprvé ženili v průměru v necelých 26 letech, teď ve více než 32 letech. Ženy se poprvé vdávaly v průměru ani ne ve 22 letech, teď jsou o osm let starší. Prvního potomka Češky v 80. letech mívaly v průměru krátce po 22. narozeninách, teď je jim o šest let víc.

Vzpomínky na dramatický útěk k branám západoněmeckého velvyslanectví, na pomoc Pražanů nebo na snahu o zajištění zásobování pro tisíce východoněmeckých uprchlíků v roce 1989 přicházejí v těchto dnech na německou ambasádu v Praze. Velvyslanectví požádalo pamětníky 30 let starých událostí, aby se podělili o osobní zážitky z útěku před komunistickým režimem v době těsně před pádem Berlínské zdi. Z výběru vzpomínek a archivních fotografií by ambasáda, přes jejíž pozemek východní Němci utíkali, chtěla sestavit sborník. Celkem do listopadu 1989 emigrovalo přes ambasádu na 15.000 lidí.

Například Sabine Pasewaldová v jednom z příspěvků, které ambasáda zveřejnila, vzpomíná, jak se v roce 1989 rozhodla utéct do západního Německa přes pražskou ambasádu společně se svou desetiletou a čtrnáctiletou dcerou. Vzhledem k tomu, že byla už ve druhé vlně uprchlíků, musela obelstít východoněmecké celníky cestou do Československa a nekoupit si lístek do Prahy, ale až do Bratislavy. U velvyslanectví se jí pak podařilo i s dcerami proběhnout kordonem českých policistů a přelézt přes plot do zahrady, a tím i do svobodného světa.

O vzpomínky na události roku 1989 se podělil také bývalý český politik Jan Kasl, který bydlel nedaleko ambasády. "Chodili jsme venčit psy na Petřín a sledovali někdy dramatické úprky přes Lobkovickou zahradu k plotu ambasády a přelézání i s dětmi přes něj," napsal na facebookové stránky zřízené velvyslanectvím. Vzpomíná také na to, jak se uprchlíci, kteří se snažili dostat na ambasádu, tísnili i v okolních domech, nebo na opuštěná východoněmecká auta, která někteří Češi vykrádali.