Zprávy | Z archivu rubriky


I když se románu Vyhnání Gerty Schnirch dostává v Německu převážně pozitivních hodnocení, jeho autorka Kateřina Tučková je nečte. Nechce totiž, aby jí do výsledku letité práce někdo mluvil, a také se trochu bojí případného zklamání. Řekla to ČTK na lipském knižním veletrhu, kde svůj román, který vyšel v Německu koncem loňského roku pod názvem Gerta, das deutsche Mädchen, představuje zdejšímu publiku. "Díky knižnímu veletrhu vyšla řada zpráv i rozhovorů, které jsem dávala. Vyšly i nějaké recenze, a protože mi to nakladatel vždycky posílá s nějakým 'hurá' a 'jupí', tak mám pocit, že jsou dobré. Ale upřímně je nečtu, protože bych to musela luštit se slovníkem a případně bych riskovala nějaké zklamání," říká s úsměvem osmatřicetiletá spisovatelka.

Kdyby svůj postoj změnila, tak zjistí, že román, za který v Česku už v roce 2010 získala cenu Magnesia Litera, němečtí kritici hodnotí mimo jiné jako knihu, "která se hodí k překonání německého nezájmu o literaturu sousední země"; jeho autorku pak jako "vlajkovou loď mladé české literatury". Vyzdvihují především to, že se Tučková nebojí složitého historického tématu, konkrétně vyhnání Němců z Brna na konci května 1945, při němž zemřelo na 1700 lidí. Přestože od těchto událostí uplynulo už téměř 75 let, jsou v Česku a Německu podle Tučkové nadále vnímány velmi odlišně. Zatímco v Česku přicházeli na její čtení převážně lidé, kteří si chtěli doplnit "střípky znalostí" o událostech, o nichž se v zemi dlouho kriticky nemluvilo, v Německu je navštěvovali lidé s úplně jiným očekáváním. "Zvláště ti starší přicházeli často nostalgicky naladěni a chtěli si popovídat, zavzpomínat na místa, ze kterých museli odejít. Někdy přinášeli staré fotografie nebo nejrůznější upomínky na to místo a ptali se mě, jak to tam dnes vypadá," vzpomíná.