Zprávy | Z archivu rubriky


Premiér Andrej Babiš (ANO) odsoudil teroristický útok ve dvou mešitách na Novém Zélandu, který si vyžádal 49 obětí. Vyjádřil soustrast pozůstalým i všem občanům Nového Zélandu. Prezident Miloš Zeman zaslal generální guvernérce Nového Zélandu Patsy Reddyové kondolenci, v níž útok odsoudil a vyjádřil soustrast rodinám obětí. Střelbu v mešitách odsoudili také ministři zahraničí a vnitra Tomáš Petříček a Jan Hamáček (oba ČSSD). Podobně se vyjádřili představitelé opozičních stran. Podle ministerstva zahraničí nejsou mezi oběťmi žádní čeští občané. "S hlubokým zármutkem jsem přijal zprávu o střelbě ve dvou mešitách ve městě Christchurch, která si vyžádala desítky obětí na životech. Rád bych Vás ujistil, že Česká republika tento teroristický útok důrazně odsuzuje. Dovolte mi, abych v této pohnuté chvíli vyjádřil jménem české veřejnosti i jménem svým hlubokou soustrast Vám i rodinám obětí a všem zraněným popřál brzké uzdravení," napsal Zeman v kondolenci.

Při střelbě ve dvou mešitách ve městě Christchurch dnes zemřelo 49 lidí, dalších 48 osob utrpělo vážná zranění, někteří z nich jsou v kritickém stavu. Novozélandská premiérka Jacinda Ardernová prohlásila, že šlo o dobře plánovaný teroristický útok. Osmadvacetiletý Australan Brenton Tarrant, který se přihlásil ke krvavému útoku, uvedl, že se inspiroval ultrapravicovým norským atentátníkem Andersem Behringem Breivikem. Ve svém 73stránkovém manifestu Tarrant podle listu The Daily Telegraph napsal, že chtěl pomstít oběti útoků muslimských radikálů. Zřejmě byl obdivovatelem balkánských nacionalistů i válečníků, kteří v minulosti bojovali proti muslimům, včetně českého krále Zikmunda Lucemburského. Také jeho jméno je zachycené na snímcích útočníkovy výzbroje.

Naprostá většina české společnosti si přála válku s nacistickým Německem. Z jejího pohledu měla vyústit v porážku Německa a obnovu Československa, řekl na konferenci v pražském Kolovratském paláci historik a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra. Nacistickou okupací v březnu 1939 podle něj byla završena zkáza československého státu, který byl již v té době značně zdecimovaný. "V atmosféře frustrace z výsledku mnichovského rozhodnutí se parlamentní demokracie první republiky stávala definitivně minulostí a země se vydala cestou národní očisty a budování autoritářského systému," řekl Hazdra. Evropa a svět se postupně přibližovaly válečnému konfliktu, jehož rozsah nikdo v roce 1939 nemohl předvídat. "Většina evropských zemí přitom stále doufala, že se válce podaří zabránit a že se Hitlerova expanze přece jen zastaví, avšak opak byl pravdou," doplnil historik.

Tisíce Čechů a Slováků se aktivně zapojily do odboje na domácí půdě i v zahraničí jako součást spojeneckých armád. "Tito stateční lidé tím demonstrovali očividnou odhodlanost postavit se expanzi nacistického režimu, což mělo nezanedbatelný mezinárodněpolitický význam pro dosažení jejich cíle, tedy aby spojenci zařadili obnovení Československa do svých plánů poválečného uspořádání světa. To vůbec nebyla taková samozřejmost, jak se nám dnes může zdát," dodal Hazdra. V době války se podle něj společnost politicky posouvala doleva. "Stále v ní přetrvávaly negativní vzpomínky na mnichovské rozhodnutí a v jejích očích zradu západu. O to mocněji začal působit obdiv k Sovětskému svazu, který se připojil k antinacistické koalici po jistém čase. Mnozí tehdy věřili v proměnu sovětského režimu pod vlivem kontaktu se západními demokraciemi. Tento idealismus brzy zmrazila poválečná realita," uvedl Hazdra. Konference o dějinných souvislostech březnových událostí roku 1939 se koná v Zeleném salonku Kolovratského paláce. Právě tam před 80 lety ve tři hodiny ráno mimořádně zasedala vláda Rudolfa Berana, který ministry seznámil s jednáním prezidenta Emila Háchy v Berlíně. Tam Hácha podepsal pod nátlakem Adolfa Hitlera dokument, v němž svěřil Čechy a Moravu do rukou říše. I když bývá jako datum zahájení okupace zbytků Československa nacistickým Německem označován 15. březen 1939, ve skutečnosti první příslušníci wehrmachtu a jednotek SS překročili státní hranici již vpodvečer předchozího dne na Ostravsku. Tedy v době, kdy Hácha teprve cestoval do Berlína. V Místku přitom narazili na rozsahem nevelký, ale houževnatý odporu skupiny českých vojáků, ve zbytku republiky byl ale průběh okupace z německého hlediska bezproblémový.