Zprávy | Z archivu rubriky


Český spisovatel Jaroslav Rudiš je se svým románem Winterbergova poslední cesta (Winterbergs letzte Reise) mezi pěticí nominovaných na letošní cenu knižního veletrhu v Lipsku v kategorii beletrie. Ta patří spolu s cenou udělovanou frankfurtským knižním veletrhem mezi nejprestižnější v Německu. "Byl to pro mě samozřejmě obrovský šok, když jsem se to dozvěděl. S tím se vůbec nedá počítat, že se dostanete mezi pět knížek, které vyberou," řekl ČTK Rudiš v reakci na nominaci svého románu, jenž je prvním, který v němčině napsal. Česky vyjde na podzim příštího roku. "Já jsem o té knize nikdy neuvažoval česky, protože je inspirovaná příběhem jednoho mého německého kamaráda, který jezdí střední Evropou s posledním průvodcem pro Rakousko-Uhersko z roku 1913 a trpí dějinami," poznamenal o muži, kterého sám na cestách někdy doprovází.

Právě nekonečná železniční cesta dvou mužů - pečovatele závislého na pivu a starého sudetského Němce - dějinami střední Evropy je hlavním tématem 540stránkového románu. I když se tyto dějiny muži snaží znovu pochopit, ve výsledku se v nich podle Rudiše stále více ztrácejí. Cena lipského knižního veletrhu se uděluje od roku 2005 a vyzdvihuje knihy, které v daném roce teprve vycházejí. Turnovský rodák Rudiš, který studoval němčinu a historii a žije střídavě v Německu a v Česku, loni získal Cenu literárních domů německojazyčných zemí.

Dávky na bydlení by se mohly od roku 2021 změnit. Nárok by na ně měli mít jen nemajetní. Jednu ze dvou dávek by mohli získat lidé v bytech, druhou obyvatelé ubytoven. Výše podpory od státu by měla odpovídat obvyklému nájemnému v daném místě. Plánované změny představila na tiskové konferenci ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD). Novely zákonů chce předložit do několika týdnů. Ministerstvo provádí nyní revizi dávkového systému. Stát nyní potřebným poskytuje dvě dávky na bydlení, a to příspěvek a doplatek. Na příspěvek mohou dosáhnout lidé, jimž na přiměřené bydlení nestačí 30 procent příjmu a v Praze 35 procent. Doplatek jako dávku hmotné nouze získají ti, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení. Má jim dorovnat výdaje za byt tak, aby jim zbyla částka na živobytí.

Podle plánů ministerstva práce by příspěvek měl putovat do zkolaudovaných bytů a doplatek do nebytových prostor, tedy třeba do ubytoven či chatek. Peníze od státu by dostali jen nemajetní. Zavedl by se "test majetku". Maláčová řekla, že se počítá s četnými výjimkami. "Nebudeme vyžadovat, aby rodiny prodaly auto a senioři chatku," uvedla ministryně. Výše dávek by se nově měla řídit cenovými mapami s obvyklým nájemným. Na služby a energie by stát přispíval podle cen dodavatelů a podle běžné spotřeby. Aby dlouhodobě nezaměstnaní či pachatelé opakovaných přestupků podporu získali, museli by spolupracovat se sociálními pracovníky. Podle ministryně jsou dávky nyní jedinou pomocí, kterou stát v bydlení poskytuje. Poukázala na vysoké ceny bytů i nájmů. "Problém s bydlením zasahuje dnes i střední třídu. Bydlení je v ČR opravdu drahé. Musíme udělat vše pro to, aby stát investoval do výstavby a podporoval družstevnictví," řekla Maláčová. Pro řešení je podle ní podstatný zákon o dostupném bydlení.

V České republice poskytuje placené sexuální služby podle odhadů zhruba 13.000 žen, víc než polovina z nich jsou přitom matky - samoživitelky. Průměrný věk prostitutky je 30 let a Češky tvoří 82 procent sexuálních pracovnic. Vyplývá to z údajů neziskové organizace Rozkoš bez rizika, podle níž je ale údaje třeba brát s rezervou. Sdružení se dlouhodobě snaží bojovat s předsudky o prostituci, kvůli nimž například ženy často neoznámí, že je zákazník znásilnil nebo jim jinak ublížil. "Mnoho žen se nepřizná, že poskytuje sexuální placené služby. Tato práce je pro ženy totiž velké stigma a je spojena s mnoha předsudky. S touto prací se ženy rozhodně nechlubí, většina z nich nemá ve svém okolí někoho, kdo o jejich zdroji obživy ví," uvedla projektová manažerka Rozkoše bez rizika Barbora Pšenicová. Organizace se snaží bourat ve společnosti stereotypy o prostitutkách, a dosáhnout tak respektu k jejich způsobu života. Ženy se pak nebudou bát vystoupit ze své anonymity a začnou hlásit trestné činy, které na nich byly spáchané.

Mnoho žen volí tento způsob obživy kvůli tíživé sociální situaci, kdy se starají o malé děti, mají nedostatek peněz nebo dluhy, nemohou sehnat vhodné zaměstnání nebo mají strach o ztrátu bydlení. Typickou představitelkou je žena kolem 30 let, která je rozvedená, má dvě děti, žije v menším městě. Často totiž má i jinou "obyčejnou" práci a často o sobě pochybuje, uvádí Rozkoš bez rizika.

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) chce vyhovět pacientce s roztroušenou sklerózou, která v žalobě žádala uhradu léčebného konopí. U pražského městského soudu, který se žalobou zabývá, to řekl právní zástupce pojišťovny. Soud poskytl VZP patnáctidenní lhůtu, ve které může rozhodnutí vydat. Pojišťovna žádost pacientky v minulosti dvakrát zamítla. První žalobu podala žena v květnu 2016. Martina Kafková trpí roztroušenou sklerózou a její stav je velmi vážný, od bolesti jí ulevuje pouze léčebné konopí podávané formou inhalace. Tato léčba však není hrazena z veřejného zdravotního pojištění a pacientka na léčbu měsíčně vynakládá desítky tisíc korun z vlastních zdrojů. Konopí jí pěstuje její otec. Dcera podle něj potřebuje 180 až 200 gramů měsíčně.

Léčebné konopí legislativa povolila v roce 2013, prvních několik let ale nebylo příliš dostupné. Nyní se mohou pacienti dostat díky lékařskému předpisu k levnějšímu českému a dražšímu zahraničnímu konopí. Loni ho mělo předepsáno průměrně 67 pacientů měsíčně, s průměrnou spotřebou 6,3 gramu. Lékaři marihuanu předepisují například lidem s roztroušenou sklerózou, rakovinou či AIDS. Někteří pacienti si stěžují na to, že povolená měsíční dávka není na jejich obtíže dostatečná. Podle dotazníku mezi lékaři, kteří konopí předepisují, asi 63 procent z těch, kdo léčbu ukončili, skončilo z finančních důvodů.