Zprávy | Z archivu rubriky


Štědrý den byl vždy dnem magickým, připisovala se mu řada zvyků. Všude bylo uklizeno, napečeno, vyzdobeno a vše, co se událo, mělo mít dopad na příští rok. Nikdo se proto nezlobil a s nikým nehádal. Z náhodných dějů se odhadoval osud. V dřívějších dobách se půst držel po celý advent. Zatímco dnes se klasika štědrovečerní večeře zúžila na smaženého kapra s bramborovým salátem, či jinou rybu, zpravidla lososa, dříve musela být na stole trocha od každého druhu plodin, které se pěstovaly na poli či které chtěl hospodář na jaře zasít. "Měšťané a ti bohatší měli rybu na několik způsobů, někde se jedl pečený krocan, plnění hlemýždi, ve středních Čechách byl častý králík v omáčce nebo řízky, přestože obecně panoval ještě na Štědrý večer půst o masa kromě ryb. Na stole, ve městech dříve než na vesnicích, nechybělo různé cukroví, později vánoční dort, jižní ovoce, punč, lihoviny a káva," napsala etnografka a fokloristka Jiřina Langhammerová v knize Lidové zvyky. Na venkově se podle ní déle udržoval tradiční jídelníček. Na začátku hostiny se podávaly oplatky s medem - ve sbírkách muzeí jsou dodnes speciální železné formy, v níž se pekly. Na Valašsku a Horňácku se nohy dřevěného stolu svazovaly řetězem, aby se stolovníci za rok vrátili v plném počtu. Zlaté prasátko se prý zjeví o Štědrém večeru všem, kteří odolají vůni připravované večeře i vánočním sladkostem a dodrží po celý den do východu první hvězdy půst. Tato tradice přetrvala do dnešních dnů, ovšem i ti starší si nemohou vzpomenout, že by pozlaceného čuníka kdy viděli přebíhat po stěnách pokoje.