Zprávy | Z archivu rubriky


Český Ústavní soud (ÚS) se výrazně přiblížil k rozhodnutí o souladu lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem, nález však nakonec nevyhlásil. Výsledek již druhého přezkoumávání smlouvy pravděpodobně oznámí v úterý 3. listopadu. Soudci v úterý ukončili dokazování a vyslechli závěrečné přednesy. Nyní je čekají neveřejné porady a plenární hlasování, jehož výsledek zůstane do úterý utajen.

Nejpřekvapivějším okamžikem úterního jednání, které sledovala zaplněná soudní sněmovna, byl jeho začátek. Právník skupiny senátorů Jaroslav Kuba vznesl proti předsedovi soudu a soudci zpravodaji Pavlu Rychetskému námitku podjatosti kvůli zářijové schůzce s německým velvyslancem Johannesem Haindlem. Plénum soudu ale po krátké poradě námitku zamítlo a Rychetský mohl v jednání pokračovat. Účastníci řízení, tedy zástupci skupiny senátorů, prezidenta, vlády a obou komor parlamentu, se v proslovech většinou drželi svých starších stanovisek. Senátoři svůj návrh na přezkoumání lisabonské smlouvy již podruhé doplnili, za což sklidili kritiku Rychetského, jenž to označil za náznak "obstrukčního jednání". Senátor Jiří Oberfalzer (ODS), jenž jedná za skupinu senátorů, ocenil podrobné stanovisko vlády k lisabonské smlouvě. Dokument přednesl ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle. Pokud by senátoři s návrhem neuspěli a soud se alespoň ztotožnil se stanoviskem vlády, dalo by se podle Oberfalzera na dokument v budoucnu odkazovat. Füle mimo jiné zdůraznil potřebu přijmout jasná procedurální pravidla při přezkumu podobných mnohostranných mezinárodních smluv. Účelem je to, aby opakovaná podání či doplnění smluv nemohla být zneužita k čistě obstrukčním účelům. Füle také uvedl, že lisabonská smlouva je v souladu s českým ústavním pořádkem. Oberfalzer v závěrečném přednesu řekl, že se EU po ratifikaci lisabonské smlouvy změní v společenství s federativními prvky. Poukázal i na zrušení práva veta při rozhodování o řadě unijních záležitostí. Oberfalzer upozornil také na to, že lisabonská smlouva vytváří základ pro budování společné unijní obrany.

Česko je poslední zemí EU, která lisabonskou smlouvu dosud neratifikovala. Chybí podpis prezidenta Václava Klause, známého odpůrce Lisabonu. Bez ohledu na to, zda Ústavní soud nakonec potvrdí soulad smlouvy s českou ústavou, žádá Klaus pro ČR výjimku z Listiny základních práv EU. Zdůvodňuje to obavou z prolomení takzvaných Benešových dekretů. Výjimka patří ke klíčovým tématům summitu EU, který začne ve čtvrtek. Česko je podle vlády blízko k dohodě se švédským předsednictvím unie. Předseda ČSSD Jiří Paroubek je rozhodnutím Ústavního soudu odložit verdikt rozčarován. Hraničí to prý s obstrukcí. Soud podle Paroubka prokázal svou tendenci ovlivňovat politické procesy bez ohledu na vnější dopady. Šéfa ODS Mirka Topolánka odročení nepřekvapilo, soud se podle něj chtěl vyhnout případné kritice za příliš rychlé rozhodnutí. Podle předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody je postup Ústavního soudu logickým krokem. Soud podle něj musí zpracovat nové informace.

Prezident Václav Klaus vetoval novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, normu vrátil sněmovně. Úprava má umožnit obcím, občanským sdružením nebo společnostem odvolat se k soudu, pokud nejsou spokojeny s procesem posuzování vlivu plánované stavby na životní prostředí. Novelu po Česku požaduje Evropská unie. Ve zdůvodnění, proč mají poslanci normu ještě jednou posoudit, Klaus uvádí, že změna představuje nepřijatelný průlom do dosavadní koncepce soudnictví. Ministr životního prostředí Ladislav Miko označil Klausův krok za velice nešťastný. "Vystavuje republiku vážnému riziku prohry sporu s Evropskou komisí a velmi citelným finančním sankcím. Pevně věřím, že Poslanecká sněmovna prezidentovo veto přehlasuje," řekl ČTK Miko. Novela byla podle něj nutnou reakcí na řízení, které vede Evropská komise proti Česku od roku 2006 kvůli nesouladu zákona s evropským právem.

Podle novely by mohly žalobu podat stavebním záměrem dotčené obce, občanská sdružení nebo společnosti, jejichž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí, veřejného zdraví nebo kulturních památek. Podmínkou má být ale to, že předtím v řízení řádně poslaly písemné vyjádření k projednávané dokumentaci nebo posudku. Žaloby nemají mít odkladný účinek. Klaus si myslí, že změnou dostanou občanské iniciativy nový nástroj k obstrukcím. "Zatímco současný stav umožňuje žalovat pouze nezákonnost procesu EIA, novela umožňuje, aby mohlo být žalováno rozhodnutí samotné. Možnost soudního přezkumu závěrečného stanoviska budou mít nově i jiné subjekty než jen účastníci daného správního řízení. Nyní se tyto nejrůznější iniciativy budou moci navíc obrátit na správní soud s jakoukoliv námitkou, dokonce i proti již mnohaletému ukončenému řízení se žádostí o opakování celého procesu i k zastavení stavby samotné," uvedl prezident. Podle Mika počet žalob po přijetí novely nestoupne, protože nevládní organizace se následných řízení již účastní na základě jiných právních předpisů.

Rakouské soudy nemohou rozhodovat o české jaderné elektrárně Temelín. Rozhodl o tom Evropský soudní dvůr v Lucemburku, který je nejvyšším soudem v Evropské unii. Případ se týká žaloby regionu Horní Rakousy na energetickou společnost ČEZ kvůli údajně škodlivým vlivům Temelína. Podle evropského soudu však rakouský region českou firmu žalovat nemůže. Spolková země Horní Rakousy, která sousedí s jižními Čechami, jsou vlastníkem pozemků, na nichž sídlí zemědělská škola, přičemž objekt se nachází jen 60 kilometrů od Temelína. Podle zástupců regionu však radioaktivita způsobovaná provozem elektrárny narušuje zemědělskou činnost na pozemcích v okolí školy. Rakušané tak požádali rakouský soud, aby energetické společnosti ČEZ nařídil, aby přestala "znečišťovat" jejich okolí nebo zastavila její provoz, pokud prý nebude schopná elektrárnu uvést do stavu, který splňuje platné technické normy. Rakouský soud se však obrátil na Evropský soudní dvůr, aby zjistil, zda musí uznat povolení k provozu, které Temelín získal od českých úřadů. Nejvyšší soud EU zároveň připomněl, že bezpečnost české elektrárny byla několikrát zkoumána při vstupu ČR do EU v roce 2004. Temelín tak splňuje základní standardy ochrany zdraví obyvatelstva a dodržuje předepsané limity. Rozsudek z Lucemburku v podstatě znamená, že jaderná elektrárna Temelín je v Rakousku jen stěží žalovatelná. Názor Evropského soudního dvora je totiž závazný pro všechny vnitrostátní soudy členských zemí EU, které musí rozhodnout v souladu s jeho vyjádřením.