Zprávy | Z archivu rubriky


O azyl v Česku loni žádalo 1656 cizinců, což je nejméně od roku 1995. Vyplývá to ze statistik, které zveřejnil odbor migrační a azylové politiky ministerstva vnitra. Zájem cizinců o azyl v Česku klesá dlouhodobě. V roce 2006 žádalo o azyl v Česku 3016 lidí, o rok později bylo žadatelů 1878. Loni také poklesl počet cizinců, kterým byl azyl udělen. Azyl loni získalo 160 lidí; před dvěma lety jich přitom bylo 191 a v roce 2006 bylo úspěšných 268 žadatelů o azyl. Vůbec největší zájem měli cizinci o český azyl v roce 2001, tehdy české úřady zaznamenaly 18.094 žádostí.

Největší zájem o český azyl loni projevili Ukrajinci, tvořili téměř pětinu celkového počtu žadatelů. Z Turecka pocházelo 15 procent žadatelů o azyl, z Mongolska 11 procent. Další příčky pomyslného žebříčku zájemců o český azyl obsadili Vietnamci, Rusové, Bělorusové a migranti z Kazachstánu. Nejvíce cizinců loni o azyl požádalo v prvních třech měsících roku - v lednu jich bylo 212, v únoru 188 a v březnu 182. Nejméně, 83, jich bylo v prosinci. Od roku 1990 žádalo české úřady o azyl celkem 87.904 lidí. Většina z nich se však nesetkala s úspěchem; do konce loňského roku azyl získalo pouze 3436 žadatelů.

Pokles počtu žádostí o azyl v Česku odborníci očekávali; podle jejich očekávání mohl být dokonce ještě výraznější. Od prosince 2007, kdy Česká republika vstoupila do schengenského prostoru, zůstala totiž obklopena pouze jeho členskými státy. Jediným přímým vstupem do ČR pro cizince z ostatních zemí tak zůstala mezinárodní letiště.

Lisabonská smlouva o budoucím fungování EU přinese více moci evropským úředníkům, kteří nejsou pod demokratickou kontrolou, míní kritici tohoto dokumentu. Shodovali se na tom při semináři, který se v úterý konal v sídle Senátu. Řešení vidí v odmítnutí současné smlouvy a vypracování jiné. "Tratíme demokracii, když přesouváme pravomoci do Bruselu," řekl například bývalý europoslanec Jens-Peter Bonde z Dánska, který bývá řazen mezi přední euroskeptiky. Podle něj hrozí, že národní parlamenty se stanou pouze doporučujícími orgány. Za úředníky považuje také evropské komisaře, kteří by měli být do budoucna spíše voleni, nikoli jen jmenováni.

Lisabonská smlouva by podle bývalé irské europoslankyně Patricie McKennaové ze Strany zelených neměla být přijata také kvůli tomu, že poškozuje menší členské státy EU ve prospěch větších, neboť umožňuje rozhodování i na základě počtu obyvatel. Členské státy přijdou o právo nominovat evropské komisaře, budou moci jen doporučovat kandidáty, kteří budou moci být "evropskou elitou" odmítnuti. McKennaová věří, že Irové navzdory tlaku a ústupkům, které podle ní nejsou právně závazné, odmítnou smlouvu i v opakovaném referendu. Britský konzervativní poslanec a bývalý ministr David Heathcoat-Amory řekl, že smlouva podobně jako euroústava centralizuje pravomoci na evropskou úroveň, skutečně potřebné reformy neprovádí. Smlouva umožňuje získat orgánům EU i kompetence, o kterých se nezmiňuje, upozornil poslanec. Podle něj stále více v EU rozhodují lidé, kteří nebyli zvoleni a nemohou být odvoláni.

Seminář spolupořádal senátní evropský výbor nedlouho předtím, než se český parlament znovu sejde k rozhodování o lisabonské smlouvě. Zastánci smlouvy argumentují tím, že nová pravidla zvýší akceschopnost EU a umožní jí lépe podporovat hospodářský růst a konkurenceschopnost, zlepšovat sociální podmínky nebo zvyšovat bezpečnost.