Zprávy | Z archivu rubriky


V noci z 12. na 13. září 1938 vypukl v českém pohraničí pečlivě připravovaný a Berlínem financovaný pokus o puč sudetských Němců vedených krajním nacionalistou Konrádem Henleinem. Stalo se tak jen pár hodin poté, co německý vůdce Adolf Hitler ve fanatickém projevu na závěr sjezdu NSDAP v Norimberku obvinil Prahu z toho, že útiskem sudetských Němců vytváří nesnesitelnou atmosféru, přispívá k zostřování mezinárodní situace, a vyzval sudetské Němce ke vzpouře. Přestože československá vláda proti stoupencům velkoněmecké myšlenky ihned rázně zasáhla a nepokoje za dva dny potlačila, v rozbití státu nacistům nezabránila. Henlein stejně jako další vedoucí činitelé jeho Sudetoněmecké strany uprchl do Německa. Tam připravil 14. září na Hitlerovu žádost, vyvolanou jeho chystanou schůzkou s britským premiérem Nevillem Chamberlainem, prohlášení, v němž se mimo jiné pravilo, že obsahem dalších jednání o sudetoněmecké otázce může být jen odstoupení pohraničí českých zemí Německu. Následující den na jednání s Chamberlainem pak Hitler požadoval, aby Německu byla postoupena území s více než 50 procenty německého obyvatelstva. Vláda premiéra Milana Hodži tento požadavek nejprve odmítla, ale po tvrdém nátlaku britského a francouzského vyslance na prezidenta Edvarda Beneše vyslovila 21. září s odstoupením požadovaných území souhlas. V noci na 30. září pak nejvyšší představitelé Británie, Francie, Itálie a Německa podepsali Mnichovskou dohodu, která plně akceptovala německé územní požadavky vůči Československu. Československá vláda týž den mnichovský diktát přijala.