Zprávy | Z archivu rubriky


Náčelník generálního štábu Vlastimil Picek se v úterý setká s kazatelem Janem Jelínkem, který za druhé světové války během působení v české obci Kupičov ve Volyni poskytl azyl přibližně 50 Ukrajincům, Polákům a židovským uprchlíkům. Jelínek je potomkem českých pobělohorských exulantů. Narodil se v polském Zelově, který tehdy patřil pod carské Rusko. V Kupičově začal kázat již před válkou. V obci se také seznámil s tehdy osmiletou Miloslavou Žákovou, se kterou se přátelí dosud. Na Volyni byla podle Žákové situace komplikovaná v tom, že především mezi Ukrajinci a Poláky docházelo k národnostním bojům. Lidé z okolních vesnic proto utíkali do Kupičova. Jelínek podle ní při pomoci lidem v nouzi nehleděl na jejich národnost či vyznání.

Jan Jelínek celkem za války poskytnul azyl, přístřeší nebo ošetření asi 50 lidem, kterým by jinak hrozila smrt. Mimo jiné se postaral o zraněného Poláka, kterého zachránil, i když již ukrajinští banderovci prohledávali jeho dům. Naopak také poskytl přístřeší ukrajinské ženě i se synem, které hrozilo nebezpečí kvůli tomu, že její manžel byl banderovec. Pomáhal také židovským rodinám, kterým hrozilo nebezpečí od Němců. V roce 1944 Jelínek i s manželkou vstoupil do československé armády. Působil na východní frontě. "Nebyl přímo v bojových jednotkách. Byl zdravotníkem. Nechtěl střílet, on je pacifista," uvedla Žáková. V roce 1958 byl odsouzen k dvou letům vězení. Důvodem podle Žákové bylo to, že se postavil proti kolektivizaci zemědělství.