Zprávy | Z archivu rubriky


Památník národního písemnictví prodloužil pro velký zájem veřejnosti výstavu, kterou uspořádal k letošním nedožitým 75. narozeninám spisovatele Oty Pavla. Expozice nazvaná Ota Pavel - Umět se radovat potrvá v Malé výstavní síni památníku na Strahově až do 29. ledna.

Výstavu tvoří fotografie ze spisovatelova soukromí, ukázky rukopisů jeho povídek, filmových scénářů i osobních dopisů. Návštěvníci uvidí dokumenty a předměty vztahující se jak k životním osudům autora samotného, tak i k jeho textům. Přehlídku doplňují ilustrace českých i zahraničních vydání Pavlových knih. Výstava chce připomenout život a dílo významného českého spisovatele a novináře, který je vedle sportovních reportáží a několika knih se sportovní tematikou - například Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Syn celerového krále či Pohádka o Raškovi - znám především jako autor vzpomínkových knih Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby.

Hlavním zdrojem inspirace byly Pavlovi jeho zážitky z dětství a mládí spjaté s krajinou v okolí hradu Křivoklátu, řekou Berounkou a krajinou na Rakovnicku. Nejznámější postavou jeho povídek je spisovatelův otec, legendární Leo Popper, v němž autor vytvořil typ nepokořeného furianta sdílejícího tragický osud židovského národa ve 20. století. Díky svému nezdolnému optimismu a schopnosti odolávat nepřízni osudu se stal jednou z nejpopulárnějších postav poválečné české prózy.

Přes tři desítky zralých mužů, jejichž biblí je Haškův Švejk a nebeskou manou dobře vychlazená dvanáctka, vyrazily v sobotu v dobových uniformách někdejší rakousko- uherské armády na pochod odpoledním sluncem vyhřátými malostranskými ulicemi. Cestovatelé směřovali po stopách svého proroka ze světoznámého románu z Hradčan dolů přes Karlův most. Cestou si v řadě hospůdek museli svlažit vyschlá hrdla. Přikázala jim tak pravidla tradičního Memoriálu Matěje Kuděje. "Tříčlenné hlídky projdou devět hospod a v každé si dva její členové musejí dát dva (alkoholické) nápoje," řekl ČTK Jan Profous, "ideový vůdce" poutníků v uniformách a alkoholovém oparu. Na trať vycházejí postupně a pořadatelé jim měří čas. Odměna za jejich vítězství bývá pouze "morální" - pocit z dobře vykonaného díla a lepší výchozí čas v následujícím ročníku pochodu. Jejich pouť kopíruje trasu Švejkovy eskorty při cestě za feldkurátem Katzem. Haškův hrdina v doprovodu dvou vojáků doputoval až do vzdáleného Karlína; novodobí poutníci však znaveni usedli k posledním půllitrům již ve staroměstské hospodě U Pivrnce.

Spisovatel a dobrodruh Zdeněk Matěj Kuděj, jemuž je memoriál připsán, byl před stoletím jedním z blízkých bohémských přátel Jaroslava Haška. Nejprve procestoval USA a Kanadu, živil se jako plavčík, farmář, kovboj a zlatokop. Neméně dobrodružný byl jeho život i po návratu do vlasti, po určitou dobu dokonce s Haškem sdílel společnou domácnost. Jeho kniha vzpomínek nazvaná Ve dvou se to lépe táhne před třemi desítkami let inspirovala iniciátory dnes již tradičního pochodu. Tehdy několik let každoročně chodili od hospody k hospodě v přestrojení za běžné občany, jejich následovníci se po obnovení pochodu před 11 lety již svými milovanými uniformami netají.

Český fotbal odmítl naději na radikální změnu, v tom se shoduje většina deníků při hodnocení vítězství Pavla Mokrého v boji o předsednické křeslo. Listy připomínají, že delegáti páteční valné hromady ignorovali přání většiny fanoušků. Některé deníky dodávají, že ani jméno Ivana Haška nebylo zárukou revolučních změn, ale bylo prý alespoň určitou šancí. "Lidé, kteří rozhodují o budoucnosti fotbalu, tedy především bývalí sudí, dali jasně najevo, že si žádné změny nepřejí a že na většinové názory příznivců kašlou," napsal deník Sport a znovu poukázal na zákulisní dohodu dvou bývalých nesmiřitelných soupeřů: "Pavel Mokrý musel o titul předsedy velmi stát. Když mu nevadí, že ho bude fakticky šéfovat místopředseda Košťál," uvedl list.

I sloupek Lidových novinek pod titulkem "My už se nějak domluvíme" vyjadřuje obavy, že fotbal žádná očista nečeká. Delegátům prý zřejmě nikdo neřekl, že je český fotbal na dně a že ztratil důvěryhodnost. "Kdyby to věděli, nemohli by zvolit do čela Pavla Mokrého a na další funkce dosadit známé tváře," napsaly Lidové noviny.

Ještě mnohem ostřeji se do delegátů opřely bulvární listy. "Nic se nezmění. Podhoubí korupce si dál bude vesele bujet, lesklý nátěr národního týmu zaroste plevelem pokrytectví, licoměrnosti a prospěchářství," odhadl Blesk. Když prý staronové vedení o korupci nic nevědělo, ani se o ni nezajímalo, těžko lze očekávat, že teď to bude jiné.

"Valná hromada vyslala signál, že kupčení, lži, hochštaplerství, uplácení a podvody jsou a dál budou základní fotbalovou normou. Stejně jako nemravnost, pokrytectví, zastrašování, intriky," napsal deník Šíp. "Volebním handlem Košťála s Mokrým fotbal stvrdil, že je nepoučitelný," soudí list.

Umírněnější komentáře poukazují na to, že ani vítězství Ivana Haška by nemuselo být východiskem z krize. "Nikde není psáno, že by jejich oponenti mohli být lepší," napsalo Právo. Zároveň však poukázalo na to, že s novými lidmi by se důvěra veřejnosti ve fotbal obnovovala lépe. "Břímě korupční aféry nemizí. Delegáti rozhodli, že ho fotbal ponese dál. Bude to těžká cesta," uzavírá svou poznámku deník.

Komentář Mladé fronty Dnes vyjádřil názor, že by nebylo správné při vyslovení jména Pavla Mokrého propadat hysterii. Ani jeden z kandidátů prý nebyl žádný mesiáš, u obou prý existovala hrozba, že je někdo bude ovládat. "Víc než osoba Mokrého bude důležité, jací lidé a jakým způsobem se pod ním budou podílet na vládě nad fotbalem," napsala MfDnes a vyzvala fotbalovou veřejnost, aby reagovala na každé pochybení nového šéfa. "Fotbal si v tuhle dobu špatné vedení rozhodně nemůže dovolit," uzavřel autor.