Zprávy | Z archivu rubriky


Spisy o politických procesech z 50. let, které minulý týden předal americký velvyslanec Národnímu archivu, možná pomohou lidem z Moravy při restitucích majetku. Zemědělci, kterým komunisté zabavili majetek a jejichž žádost o jeho navrácení soud neuznal, tak nyní mají šanci získat dokumenty potřebné pro změnu rozhodnutí. Pracovníci velvyslanectví spisy nedávno našli při úklidu politicko-ekonomického oddělení. Jak se na velvyslanectví ocitly, nikdo neví. Národní archiv chce, aby získané písemnosti pomohly především žijícím lidem. Seznam asi 300 odsouzených proto pošle olomoucké pobočce Konfederace politických vězňů, která se pokusí kontaktovat jejich rodiny. Ty si budou moci spis prostudovat, případně jej využít pro zemědělské restituce. "Teď by dokumenty měly především sloužit ještě žijícím, na historické zkoumání je času dost," řekla ČTK Alena Nosková z Národního archivu.

Podle Hugo Roldána z tiskového odboru ministerstva zemědělství je však okruh osob, kterým mohou dokumenty pomoci, poměrně omezený. Poslední lhůty pro vznesení restitučního nároku totiž vypršely již v roce 1998. Naději tak mohou spisy přinést jen lidem, kteří se v posledních třech letech u soudu domáhali svého majetku a neuspěli právě kvůli chybějícím podkladům. "Kdyby je předložili teď, mohli by požádat o přezkum řízení," vysvětlil Roldán. Spisy již také pročítají pracovníci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, kteří zjišťují, zda lze v uvedených případech někoho trestně stíhat. Podle Noskové jde o spisy prokuratur okresů Kojetín, Hranice a Přerov z let 1949 až 1954. Popisují procesy, při nichž bylo asi 300 lidí, převážně drobných zemědělců, postiženo za delikty označované v 50. letech jako politické. Rozsudky padaly za přípravu emigrace, ostrá slova na adresu KSČ, ale nejvíce za takzvané neplnění dodávek. Ty nutily drobné zemědělce odevzdávat státu často nereálné množství masa, mléka nebo obilí. Nesplnění povinnosti bylo bráno jako politická sabotáž. Hlavním cílem ukládání těchto dávek bylo často zlikvidovat poslední soukromé zemědělce, kteří vzdorovali tlaku na vstup do JZD. "Ti lidé dostávali několikaleté žaláře, jejich rodiny byly vystěhovány z místa, kde po generace žily, někam úplně jinam a zabavili jim veškerý majetek," řekla Nosková.

Jak se dokumenty na americké velvyslanectví dostaly, zůstává zahaleno tajemstvím. Osoba tajemného dárce je stále neznámá a skutečnost, že ani ambasáda neví, kdo spisy do budovy přinesl, nedávno americká strana potvrdila oficiálním dopisem. Ředitelka archivu Eva Drašarová považuje za nejpravděpodobnější variantu, že spisy na ambasádu odnesl někdo, kdo je měl na začátku 70. let skartovat. "Musel to být velice statečný člověk, když dokumenty nezničil a odnesl je na tak inkriminované místo, jako je velvyslanectví USA. Na druhou stranu si mohl být jistý, že tam je komunisté nikdy hledat nebudou," doplnila s úsměvem Nosková. Historici stále doufají, že se tento člověk přihlásí. Vyzývají proto buď jeho, nebo další osoby, které o události cokoli vědí, aby kontaktovali Národní archiv.

Český ministr obrany Karel Kühnl v sobotu zahájil návštěvu Afghánistánu, kde jednal s oficiálními afghánskými představiteli a setkal se s českými vojáky, kteří působí v této zemi. Původně jednodenní návštěva se ale prodlouží přinejmenším do neděle. Ministr musel neplánovaně zůstat v severoafghánském Fajzábádu poté, co tureckému letadlu, které s delegací přiletělo z Kábulu a mělo ji odvézt zpátky, prasklo kolo a náhradní nebylo hned k dispozici. Stroj tureckých ozbrojených sil CO-130 Hercules měl defekt v okamžiku, kdy na jeho palubě nebyla česká delegace. Letiště v Kábulu, kde čeká ministrův český speciál, z bezpečnostních důvodů přerušuje provoz vždy v 18:00 místního času (15:30 SELČ), a proto Kühnl může odletět do Česka nejdříve v neděli.

Po setkání s afghánskými vojenskými činiteli Kühnl uvedl, že afghánská strana vysoce oceňuje české působení v zemi. Účast ČR v Mezinárodních silách pro podporu bezpečnosti v Afghánistánu (ISAF) je samozřejmostí, řekl ministr a poděkoval vojákům za jejich výkon v náročných podmínkách. V současné době je na území Afghánistánu 55 českých vojáků. Patnáct jich slouží v metropoli Kábulu: jedenáct zajišťuje pyrotechnickou ochranu letiště a čtyři vojáci se podílejí na jeho meteorologickém zabezpečení. Dalších 40 českých vojáků slouží společně s Dány a Němci v Provinčním rekonstrukčním týmu ve Fajzábádu v provincii Badachšán v severním Afghánistánu. Kühnl během návštěvy potvrdil, že do prosince 2006, kdy ČR převezme vojenské řízení kábulského letiště, chce zvýšit počet českých vojáků a hlavně velících důstojníků na 50-60 lidí; počet vojáků, kteří se ve Fajzábádu podílejí na rekonstrukci provincie, chce zdvojnásobit na 80 mužů.

Čeští vojáci v Kábulu se podílejí na odminovávání areálu letiště a tvrdí, že je tam práce na několik měsíců až let. Počet min odhadují na 30.000 jen na samotném letišti a v jeho bezprostředním okolí. Zatím Češi odminovali zhruba 65 procent svěřeného prostoru a pamatují i den, kdy se našlo na 1200 kusů výbušnin. "V Kuvajtu kopnete do země a vytryskne ropa, v Afghánistánu kopnete do země a vyvalí se munice," říká praporčík Marcel Pištěk, pyrotechnik působící v Kábulu. Část min je možné ničit na místě, což vede k omezení letového provozu, část se odváží k likvidaci do hor. Miny jsou většinou protipěchotní, obsahují 240 gramů trhaviny a hlavně u plotů jsou ve čtyřech až pěti řadách. Prostor mezi nimi není větší než 40 až 50 centimetrů a podél plotů se rozkládají mrtvoly mnoha usmrcených zvířat. Miny reagují už pod vahou dvou až tří kilogramů, přičemž člověka většinou nezabijí.

Odbojáři z první a druhé světové války a pozůstalí po nich by měli dostávat k důchodu minimálně 200 korun měsíčně. Navrhují to senátoři z výboru pro lidská práva. Chtějí tak upravit zákon o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa, který bude Senát schvalovat v příštím týdnu. Zákon má zavést příplatek k důchodu pro odbojáře ve výši 50 korun měsíčně za každý měsíc v odboji. Vdovy a vdovci po nich by měli dostávat příplatek v poloviční výši, sirotci pak příplatek ve výši dvou třetin uvedené sumy, což by bylo podle návrhu zákona 20 korun za každý měsíc alespoň jednoho z jejich rodičů v odboji. Ke stanovení minimální "slušné" výše příplatku ve výši 200 korun se přiklánějí i senátoři z hospodářského výboru. Lidé by podle navrhovaného zákona měli mít nárok na příplatek za každý měsíc strávený v koncentračním či internačním táboře, za boj se zbraní v ruce za vznik Československa nebo proti nacistické diktatuře. Pokud by se do odboje během druhé světové války zapojili na dobu kratší než tři měsíce, dostali by jednorázově 30.000 korun. Nyní mají jednorázovou částku dostat jen lidé, kteří v druhém odboji působili déle než tři měsíce. Navrhovaný zákon také přináší lidem, kteří se účastnili povstání proti nacistickému režimu v květnu 1945, byli vězněni za svůj odpor vůči komunistickému režimu nebo byli zařazeni v táborech nucených prací, zvláštní příspěvek k důchodu ve výši 2500 korun měsíčně. Příspěvek má být kompenzací za to, že tito lidé ne vždy mohou využívat bezplatné telefonování, vnitrostátní veřejnou dopravu a další výhody. Nárok na částku v poloviční výši by měli i vdovci a vdovy.

V červnu 2008 by mohlo Ústí nad Labem mít nové centrum česko-německých studií Collegium Bohemicum. Mluvčí města Milan Knotek ČTK řekl, že pokud město letos uspěje se svou žádostí o dotaci ze Společného regionálního operačního programu, mohla by rekonstrukce městského muzea na česko-německé centrum začít na jaře příštího roku. Město se již delší dobu zabývalo myšlenkou zřídit ve svém muzeu stálou instituci, v níž by bylo muzeum, archiv, knihovna, vědecké pracoviště i místo pro setkávání Čechů a Němců z řad odborné i laické veřejnosti. Instituce by se věnovala studiu, dokumentaci, vědecké analýze, popularizaci i péči o kulturní dědictví, které se váže k bohaté historii česko-německých vztahů. Česko zatím podle představitelů města takovou instituci nemá.

Prvním konkrétním krokem ke vzniku centra česko-německých studií byla loni mezinárodní konference "Tolerance místo intolerance. Němci v českých zemích - včera, dnes a zítra". Letos na podzim se ve městě uskuteční další mezinárodní konference. Jejím hlavním tématem bude 19. století, jež v Ústí a okolí bylo ve znamení rozvoje průmyslu. Majiteli průmyslových podniků byly v té době zejména německé a německo-židovské rodiny.

O přípravu a propagaci projektu Collegium Bohemicum včetně mezinárodních konferencí se kromě ústeckých představitelů, úředníků a tamních nadšenců starají i bývalý český velvyslanec v USA Alexandr Vondra, Jan Šícha z Literárních novin a zástupce jedné německé nadace. Práce této trojice bude stát městský rozpočet letos zhruba půl milionu korun. Vondra dostal už loni v Ústí 150.000 korun za přípravu konference o toleranci.