Zprávy | Z archivu rubriky


V Terezíně na Litoměřicku by mělo vzniknout centrum pro demokracii a kulturu, v němž by se lidé z Evropy setkávali, vzpomínali na temnou historii města, a tak nedopustili, aby se opakovala. Místopředsedkyně Evropské komise Margot Wallströmová o svém záměru informovala v neděli při návštěvě Terezína. Na pietním místě u Ohře také uctila památku obětí bývalého ghetta. V listopadu 1944 tam nacisté vysypali do řeky popel 22.000 svých obětí. V Evropě by podle Wallströmové měla na místech, jako je Terezín, vznikat střediska setkávání. V nich by obyčejní obyvatelé 25 zemí Evropské unie nejen společně vzpomínali na minulost, ale zároveň by vedli dialog a konzultace o budoucnosti, poznamenala politička. V Terezíně by se tak podle ní mohli setkávat například učitelé, ale i rockoví zpěváci. Cílem Wallströmové je prosadit do rozpočtu Evropské unie pro léta 2007 až 2013 peníze pro vznik těchto středisek setkávání. Záměr vytvořit centrum pro demokracii a kulturu lze podle Wallströmové dobře skloubit s Europrojektem Terezín, který má připravený místní radnice. Podle tohoto projektu by se bývalé pevnostní a vojenské město mělo za 8,3 miliardy korun proměnit na centrum vzdělanosti, kultury a sportu. Radnice si od projektu slibuje oživení města, které by přinesli zejména mladí lidé. Projekt totiž počítá s tím, že některé z rekonstruovaných objektů by sloužily pražským vysokým školám. Další bývalé vojenské budovy by se měly změnit v zařízení pro turisty. Turistický ruch by pak mohl přispět ke snížení nezaměstnanosti. Počítá se i s obnovou pevnostního a odvodňovacího systému města, která si vyžádá téměř polovinu z celkových nákladů. Terezín již loni požádal o první evropské peníze na rekonstrukci Hannoverských kasáren a bývalé jízdárny na kongresové centrum a multifunkční kulturní halu. Neuspěl ale, protože objekty ještě patřily armádě. Nyní se starosta Terezína Jan Horníček pochlubil Wallströmové, že armáda již všechny objekty městu převedla. Terezín proto zažádá o evropské peníze znovu.

Tisíce lidí v Plzni sledovaly asi 90 minut dlouhou ukázku z osvobozování města v květnu 1945. Za zvuků německých písní se zde znovu odehrávaly události z 5. a 6. května 1945. Z doby, kdy byl německý vůdce Adolf Hitler již mrtev. V Plzni ale stále ještě byla silná šestitisícová německá posádka, která držela město ochromené spojeneckými nálety pevně v rukou. Do doby před 60 lety přenesly diváky autentické plakáty a ukazatele s německými nápisy, po chodnících se procházeli lidé v dobovém civilním i vojenském oblečení, ulicí projížděl vůz tehdejší německé armády a policejní motocykl. V několika scénkách pak mohli diváci sledovat pouliční boje, při nichž například několik Čechů začalo ničit vojenské vyhlášky, plakáty a nápisy. Když Němci zabili českého cyklistu, povstalci odzbrojili německou hlídku a přepadli vůz se zbraněmi. Do následných bojů se pak zapojil například obrněný transportér, štábní vozidlo a nákladní automobil, který přivezl desítku vojáků. Další scény ukázaly také vyjednávání zástupců Plzně, kteří po veliteli německé posádky požadovali kapitulaci. Ukázka nabídla i další přestřelky a boje a obsazení budovy německého štábu českými povstalci, kteří strhli prapory s hákovými kříži a vyvěsili českou vlajku. Diváci viděli také příjezd kolony americké armády 6. května a německé ostřelovače ukryté na půdách okolních domů a střílejících po amerických vojácích. Nechyběli ani Plzeňané, kteří se nadšeně vítali s osvoboditeli města. Na závěr ukázky pak Američané německou armádu porazili a odvedli zajatce. Ukázka bojových scén byla hlavním bodem posledního, čtvrtého dne Slavností svobody, které se v Plzni konaly od čtvrtka do neděle.

S hlavní namířenou na čestný sloup Nejsvětější Trojice zapsaného na seznam UNESCO se v neděli v centru Olomouce usídlil tank. Podle historiků je to zřejmě poprvé od konce druhé světové války, co čtrnáctitunový kolos společně s dalším bojovým pásovým pancéřovým vozidlem zaparkoval v centru městské památkové rezervace. Podle zástupců radnice tomu předcházely desítky razítek a povolení včetně památkářů, policie či armády. "Bylo to děsivě komplikované. Museli jsme žádat o povolení vojenské velitele, žádat o povolení o přepravu nadměrného nákladu v den státního svátku, vyřídit povolení sjetí na dlažbu, povolení o zábor plochy a upozornit taky dopravní policii či městskou policii," řekl ČTK Josef Linek z olomoucké radnice. Zhruba desetimetrový kolos se navíc nesměl dotknout dlažby. Sjet z podvalu musel proto na gumové pásy. Historik Milan Tichák přitom upozorňuje, že přesně před 60 lety se při osvobození vešlo do centra města až padesát tanků. "Projeli tehdy dnešní Ostružnickou ulicí a v centru se zformovaly," vzpomíná historik. Dodává, že na osvobození Olomouce má mimo jiné také "křupavé" vzpomínky. "Kam se šláplo, bylo sklo. Všude byla rozbitá okna. Ležela tam velká vrstva skla a všude to křupalo," uvedl historik. Kromě tanku olomoucká radnice připravila v rámci výročí osvobození pro Olomoučany také projekci dobových filmů a fotografií či koncert.