Zprávy | Z archivu rubriky


Cukrovarnická britsko-francouzská společnost Eastern Sugar podle pondělního vydání týdeníku Euro požaduje po České republice v arbitráži zhruba 100 milionů eur, tedy asi tři miliardy korun. Firma, jež v Česku provozuje tři cukrovary, viní stát z diskriminačního přidělování kvót na výrobu cukru a z toho, že neochránil trh s cukrem před nelegálními dovozy, uvedl týdeník. Rozhodci arbitrážního řízení už byli podle Eura jmenováni. Českou republiku zastupuje ve sporu právní kancelář Weinhold Legal. Podle ministerstva zemědělství nemá firma Eastern Sugar nárok na odškodnění. "Přidělení produkčních kvót na cukr podle nařízení vlády bylo svými kritérii spravedlivé pro všechny účastníky cukerného pořádku v ČR," sdělilo ministerstvo ČTK. "Nařízení vlády vycházelo ze snížené národní kvóty předepsané EU a kroky Eastern Sugar mohou být obavou z budoucnosti. Reforma cukerního pořádku, která v EU proběhne do konce roku 2006, totiž může přinést další snížení cukerné kvóty, a tím i snížení výrobních kapacit a snížení ploch cukrové řepy," uvedlo ministerstvo zemědělství. Limity pro výrobu cukru stanovuje vláda. Pro kvótový rok 2003/2004 byl podle informací ČTK rozdělen národní limit zhruba 455.000 tun mezi osm společností. Eastern Sugar ČR, Moravskoslezské cukrovary a dvě další větší firmy si proti předchozímu období pohoršily. Zbylé čtyři naopak dostaly přidáno.

Premiér Stanislav Gross chce v takzvané společenské smlouvě určit osm základních úkolů, které by vláda měla dokončit do konce volebního období. Za priority označil návrh důchodové reformy, přípravy na přistoupení k euru, zdravotnictví, přijetí euroústavy, boj s nezaměstnaností, transparentnější prostředí, spravedlivější sociální systém a národohospodářskou strategii. Podle ODS je to jen další trik, jak odvrátit pozornost od Grossových problémů a krize vlády. Gross v nedělním diskusním pořadu České televize (ČT) uvedl, že společenská smlouva na rozdíl od programového prohlášení vlády zužuje priority, na které se ministři mají soustředit v 15 měsících zbývajících do řádných voleb. "Novost" dokumentu spočívá podle něj i v tom, že do jeho přípravy chce zapojit občany. Lidovci ani unionisté zatím podle České televize s premiérem o společenské smlouvě nejednali. "Krize nevznikla kvůli programu koaliční vlády. Krize vznikla kvůli příjmům z prostituce v premiérově rodině. To nová společenská smlouva může těžko změnit," řekl ČT předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek. Mírnější postoj v této věci zaujali unionisté. "Já myslím, že o této smlouvě na koaličních jednáních můžeme hovořit, ale nám připadá v této chvíli nejdůležitější dodržovat koaliční dohodu," řekl ČT předseda poslaneckého klubu US-DEU Vlastimil Ostrý. Místopředseda sněmovny za KSČM Vojtěch Filip ČT řekl, že se domnívá, že společenskou smlouvou je vládní prohlášení. "Nevím, jestli tím naznačuje (Gross), že vláda bude měnit vládní prohlášení, bude znovu žádat o důvěru," uvedl. Místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová v televizi řekla, že Gross si bere občany jako nedobrovolná rukojmí. Smlouva mezi politiky a veřejností podle ní vzniká tím, když voliči dají ve volbách hlas konkrétní straně s konkrétním programem. A to Gross neudělal, uvedla.

Největší soukromá síť zdravotnických zařízení v Japonsku, společnost Tokushukai by ráda do dvou let postavila v Praze či jiném městě České republiky nemocnici. Skupina českých lékařů a dalších odborníků tento týden mapovali v Japonsku možnosti spolupráce. Vedle stavby zbrusu nového zařízení padl také návrh, že by japonská společnost převzala některou z již existujících českých nemocnic, jejíž běh však není bez problémů. V úvahu připadá také varianta, že by Japonci mohli některé z českých zdravotnických zařízení vybavit těmi přístroji, kterých je v Česku nedostatek.

K zásadám, které si zaměstnanci opakují denně společně s ostatními při ranních poradách, patří bezpodmínečná ochota pomoci pacientovi či nepřijímání jakýchkoliv dárků. "Jsme tu pro pacienty, ne oni pro nás," zní sborově každé ráno ve všech nemocnicích Tokushukai. Právě tento dril a vůbec způsob práce specifický pro japonskou kulturu může vyvolat otázku, zda má stejná koncepce šanci fungovat i třeba v českém prostředí. Personál nemocnic Tokushukai v zahraničí tvoří totiž zdravotníci z příslušné země, kteří absolvovali v Japonsku školení a roční stáž. Podle českých odborníků jsou nemocnice Tokushukai srovnatelné s kvalitními českými okresními nemocnicemi. Rozdíl vidí v tom, že díky dostatku techniky a personálu jsou vyšetření, na něž v Česku mnohdy existuje pořadník, prováděna bez čekacích lhůt. Vstup Japonců do českého zdravotnictví by považovali za pozitivní také proto, že by do této oblasti přibyl konkurenční prvek.