Zprávy | Z archivu rubriky


Ředitelé nemocnic si v otevřeném dopise stěžují předsedovi vlády Stanislavu Grossovi na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu (VZP). Členové Asociace českých a moravských nemocnic jsou přesvědčeni, že VZP porušuje platné právní předpisy, když jim nabízí jiné platby za péči, než stanovilo ministerstvo zdravotnictví svou vyhláškou. Mluvčí VZP Jiří Suttner ČTK řekl, že pokud nemocnice s návrhem nesouhlasí, mohou o podmínkách úhrad jednat. "Toto je náš návrh, právo vyjádřit se mají oba smluvní partneři," podotkl. Ředitelé připomínají, že ještě nebyla ukončena jednání mezi poskytovateli a zdravotními pojišťovnami o způsobu a výši úhrady, přesto územní pracoviště VZP odmítají faktury na předběžné úhrady ve výši stanovené vyhláškou. "Direktivně vyžadují fakturovat nižší částku, ve výši jedné šestiny úhrady prvního pololetí 2004," uvádí se v dopise. Ředitelé zpochybňují právo pojišťoven předpis takto vykládat, odkazují na právní stát a chtějí, aby Gross využil autority a vlivu funkce předsedy vlády a zasadil se o nápravu. VZP se všemi osmi zaměstnaneckými pojišťovnami úhradovou vyhlášku napadla. Nemocnicím předpis zaručuje růst úhrad o tři procenta. Podle pojišťoven však budou působit i další vlivy, a tak platby stoupnou více a nynější devítimiliardový dluh pojištění může stoupnout až k 20 miliardám. Pojišťovny připravují pro senátory podklady pro ústavní stížnost na špatné rozhodnutí státu. Nevylučují ani to, že se budou soudně domáhat náhrady škody. Ředitelé nemocnic tvrdí, že nárůst úhrad představuje jen zlomek předpokládaného nárůstu výběru pojistného. Podle nich pojišťovny na platby mít budou, navýšení chtějí využít ve prospěch pacientů.

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) má v evidenci i pojištěnce, kteří již nežijí. Pokud jsou to děti či důchodci, stále na ně dostává od státu pojistné. Podle mluvčího pojišťovny Jiřího Suttnera prý není možnost, jak tyto případy odhalit. Nelze tak ani odhadnout, kolik takových případů může být. Chyba je podle VZP na straně matrik jednotlivých městských a obecních úřadů, které jí smrt pojištěnců nenahlašují. "Pokud tu informaci nemáme, pak opravdu je nám líto, ale toho pojištěnce vedeme dál mezi živými," řekl v ČT Suttner. V případě, že pojistné za pojištěnce platí stát, odvádí pojišťovně z rozpočtu 600 korun měsíčně. O problému chce v nejbližší době jednat s vedením VZP ministryně zdravotnictví Milada Emmerová.

Jednou z takzvaných "mrtvých duší" v evidenci je i dívka, která zemřela před osmnácti lety krátce po porodu. Její matka se chce nyní obrátit na Nejvyšší kontrolní úřad, aby prošetřil, v jakém stavu je evidence pojištěnců VZP. Mluvčí Suttner ČTK sdělil, že v tomto případě jde o "klasický případ", který nemůže pojišťovna ovlivnit. Databázi pojištěnců převzala od státu při svém vzniku v roce 1992. V té již musela být dívka evidována jako živá. Zákon VZP neumožňuje informace od matrik zpětně zjistit. Nejvyšší kontrolní úřad by měl podle Suttnera zaměřit svou pozornost spíše než na pojišťovnu na matriky, zda plní svou povinnost oznámit úmrtí pojištěnce.

Krátké pietní shromáždění při příležitosti 110. výročí narození novináře Ferdinanda Peroutky se v neděli konalo před jeho někdejším pražským bydlištěm v Matoušově ulici. Uctít památku legendárního komentátora přišlo ke smíchovskému domu několik desítek lidí, včetně místopředsedy Senátu Petra Pitharta a Peroutkovy rodiny. Na závěr ceremoniálu byla Peroutkovi za doprovodu hudby vojenské posádky odhalena pamětní deska. "V tomto domě žil a odsud musel odejít," zní nápis na desce, kterou zdobí publicistova karikatura od Adolfa Hoffmeistera. Ve svém projevu ocenil Pithart vedle profesionálních kvalit především statečné občanské postoje, které Peroutkovi neumožnily zůstat a pracovat v domácím prostředí. Za protektorátu odmítl Peroutka kolaborovat s nacisty, v roce 1948 unikl do exilu před komunistickým režimem. Do Československa už se nevrátil. Peroutka působil za první republiky jako šéfredaktor týdeníku Přítomnost a byl důvěrníkem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 1939 Peroutku zatklo gestapo a následně byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po roce 1945 kriticky vystupoval proti sílícím totalitním tendencím v československém politickém životě. V dubnu 1948 emigroval, zemřel roku 1978 v New Yorku. "Oba režimy, které ho donutily odejít, nesnesly modus vivendi člověka tak svobodomyslného, jakým byl Peroutka," uvedl Pithart. I v zahraničí Peroutka přispíval do řady periodik, deset let vedl také československé oddělení Rádia Svobodná Evropa. Ostatky novináře, kritika, dramatika a spisovatele byly převezeny do Prahy a uloženy na vyšehradském hřbitově až v roce 1991.

Přímá volba prezidenta, odškodnění obětí okupace Československa z roku 1968 a registrované partnerství osob stejného pohlaví budou cílem předloh, o jejichž přijetí by mohla Poslanecká sněmovna rozhodnout v příštích dvou týdnech. Při schůzi, kterou zahájí v úterý, by měla hlasovat také o zavedení registračních pokladen a o zákonu, který by zakázal kouření na veřejných místech a omezil prodej tabáku a alkoholu. Měla by hlasovat i o předloze, která by umožnila, aby stát za finanční náhradu v krajním případě vyvlastnil firmě Themos restaurační budovu v areálu Národního divadla v Praze. Poslanci mají hlasovat též o návrhu veřejných zasedání parlamentních vyšetřovacích komisí, novele zákona o konkursu a novele zákona o spotřebních daních, která by zdražila cigarety.

O programu schůze rozhodnou poslanci v jejím úvodu. Otazníky visí nad přímou volbou prezidenta a odškodněním obětí okupace z roku 1968. Na přímé volbě se poslanci neshodují dlouhodobě. Je proto možné, že více než dva roky starý návrh skupiny koaličních poslanců zamítnou, či odloží. Ani na odškodnění obětí okupace z roku 1968 se sněmovna zatím neshodla.

Očekává se, že schůze bude opět příležitostí pro slovní měření sil mezi opozicí a koalicí. Například opoziční ODS již oznámila, že využije tradičních parlamentních interpelací k tomu, aby donutila premiéra Stanislava Grosse ozřejmit nejasnosti kolem peněz, které si půjčil na nákup bytu.

Premiér Stanislav Gross v sobotu uvedl, že aféru kolem koupě svého bytu považuje v podstatě za uzavřenou a že nevidí žádné rozpory ve vysvětlování pozadí případu. "Rozpory samozřejmě budou dělat ti, kteří v tuto chvíli nechtějí přiznat, že se trochu zmýlili... Já už k tomu mohu těžko co říci," řekl ministerský předseda novinářům. Část peněz na byt získal Gross od svého strýce, jemuž je prý půjčil bývalý novinář Rostislav Rod. "Jsem rád, že se pan Rod rozhodl, že nebude lpět na tom, aby zůstal v anonymitě, protože mně samozřejmě ten závazek do značné míry komplikoval život," poznamenal premiér. Předseda středočeské ČSSD Richard Dolejš podotkl, že záležitost považuje za "cílenou kampaň", která má poškodit Grosse i stranu. Podle něho nezbývá než premiérovi věřit.

Na nejasnosti kolem financování Grossova bytu počátkem roku poprvé upozornila Mladá fronta Dnes (MfD). Zástupce šéfredaktora Robert Čásenský uvedl, že informace o půjčce od Roda jsou již třetí verzí celé kauzy. Někdejší redaktor MfD Rod v pátek prohlásil, že Grossovu strýci Františkovi Vikovi půjčil v roce 1999 částku 900.000 korun splatnou za osm let. Vik pak půjčil synovci, nyní premiérovi, 1,2 milionu na koupi luxusního bytu na pražském Barrandově. Výše úroku podle Roda byla výhodná pro něj i pro Vika. Gross podle televize Nova oznámil, že jeho strýc Rodovi zaplatí na úrocích 400.000 korun. Peníze, které Vik Grossovi půjčil ze svého, už premiér vrátil, dodala Nova. Rod uvádí, že peníze získal z prodeje akcií společnosti MAFRA, která je vydavatelem deníku MfD. V polovině ledna Gross MfD řekl, že mu 1,2 milionu na koupi luxusního bytu na Barrandově půjčil jeho strýc. Když se ukázalo, že na to nemohl našetřit, přišel Vik s verzí, že i on si musel půjčit, a to u příbuzných z ciziny. Jejich jména ale neřekl. Podle mluvčí vlády Věry Duškové Gross věděl, že si jeho strýc půjčil, jméno skutečného věřitele ale neznal. Zpravodaji BBC premiér ale řekl, že zná identitu některých dárců, kteří jeho strýci poskytli peníze.