Zprávy | Z archivu rubriky


Kniha o starých sirkárnách, které fungovaly v polovině 19. století v Pošumaví, vyjde o prázdninách v Klatovech. Autorem publikace je sběratel Tomáš Cihlář z Pačejova, který loni vydal podobnou knihu mapující historii a osudy 51 pošumavských pivovarů. "Kniha navazuje na loňskou publikaci o pivovarech a vychází u příležitosti 165. výročí od narození sušické sirky. Sušická sirkárna byla tady v regionu první, další se tu pak začaly objevovat jako houby po dešti," řekl ČTK Cihlář.

Od roku 1839 do zhruba konce 19. století pracovaly po útlumu sklářské činnosti v Pošumaví asi dvě desítky sirkáren. Zpočátku to byla zejména domácí výroba, dělníci také pro firmy podomácku vyráběli obaly a speciálním hoblíkem štípali takzvaný dřevěný drát na sirky. Přibližně od roku 1850 se začaly objevovat první etikety na krabičkách. "Šumava byla tehdy centrem sirkařství, protože měla všechny předpoklady - dřevo i levnou pracovní sílu," uvedl Cihlář.

Kromě Sušice byly dříve sirkárny i v Horažďovicích, Dlouhé Vsi, Kašperských Horách, Nýrsku, Klatovech, Kdyni, Domažlicích, Nahošicích, Nemanicích, Klenčí, Kolovči, Vimperku, Borových Ladách, Strážném, Nových Hutích, Horské Kvildě, Husinci, Prachaticích a Zlaté Koruně. Kromě sušické sirkárny ale ostatní na začátku 19. století zanikly.

Kniha bude mít kromě textu i několik stran obrazových příloh s reprodukcemi etiket a obalů sirek i dalších předmětů spojených se sirkařstvím. Prací nad knihou strávil autor desítky hodin v archivech, vycházel i ze své sbírky a poznámek po svém otci.

Až 150 milionů korun ročně by mohla získat muzea a galerie v případě schválení programu podpory akviziční činnosti muzeí a galerií zřizovaných ministerstvem kultury na léta 2004 až 2008. Materiál ve středu projedná vláda. Podle ředitele ministerského odboru muzeí a galerií Pavla Jiráska má návrh odstranit nejmarkantnější mezery vzniklé v minulých desetiletích a tím sbírky zhodnotit. "V případě schválení bude ročně k dispozici 150 milionů korun, za které získají státní muzea a galerie výtvarná díla českých umělců druhé poloviny 20. století, významná díla zahraničních tvůrců a pozůstalosti historických osobností všech uměleckých a vědních oborů a osobností veřejného života. Sbírky by mohly obohatit i předměty a dokumenty vztahující se k dějinám po roce 1918, vnitropolitickým i mezinárodním vztahům, společnostem, spolkům, významným osobnostem a jejich kontaktům," řekl Jirásek ČTK.

Program vychází z analýzy sbírek a koncepcí sbírkotvorné činnosti státních muzeí a galerií. "Sbírkotvorná i prezentační činnost podléhala po 40 let ideologickému tlaku předchozího politického režimu. Výtvarné sbírky se plnily díly národních i zasloužilých umělců a výsledky různých přehlídek socialistického umění. Bylo téměř nemožné vystavovat a nakupovat díla avantgardních umělců a umělců současných, jejichž tvorba byla ideologií a jejími exponenty odmítána. Nenakupovaly se ani práce zahraničních tvůrců, mimo jiné i z důvodů devizových," vysvětlil.

Za jednoho z největších státníků poslední éry označil český prezident Václav Klaus bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana, který zemřel v sobotu ve věku 93 let. "Myslím, že bez něho by konec komunismu nebyl tak rychlý a nebyl by dokonce ani tak klidný, jak tomu ve skutečnosti bylo," řekl ČTK Klaus před odletem do Normandie na oslavy 60. výročí spojeneckého vylodění.

Hluboce zasáhla zpráva o Reaganově úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla. "Byl to muž s pevnými postoji, kterými se nezpochybnitelně zasloužil o pád komunismu. Jsem rád, že jsem se s ním měl možnost osobně v Kalifornii setkat a pohovořit," uvedl první postkomunistický prezident v prohlášení, které ČTK tlumočil jeho tajemník Jakub Hladík.

Senátor a bývalý disident Jan Ruml vzpomíná na Reagana jako na člověka, který spolu s bývalou britskou předsedkyní vlády Margaret Thatcherovou "pohnul dějinami". "Už jen to, že jasně komunistický systém pojmenoval - označil jej za Říši zla - to tehdy dokázal málokdo," podotkl Ruml.

Právě toto označení však Reaganovi vytýká jiný bývalý disident Petr Uhl: "Způsob, jakým eskaloval spory mezi USA a SSSR, nebyl příznivý pro naši věc, pro věc svobody a emancipace ve Východní Evropě". Podle Uhla Reagan svou politikou zaháněl ruskou stranu do kouta a škody pak museli napravovat až jeho nástupci ve funkci. "Já jsem nesouhlasil s jeho politikou," poznamenal Uhl.

Klaus zatím nechtěl předjímat, zda se Reaganova pohřbu zúčastní. Vzhledem k tomu, že se stále upřesňuje podoba posledního rozloučení, Bílý dům ještě nezačal rozesílat pozvánky.

Na koncertě smíření uspořádaném v sobotu v Praze kanceláří Sudetoněmeckého krajanského sdružení vystoupil komorní pěvecký sbor ze Stuttgartu. Těleso založili v padesátých letech lidé, kteří museli po válce odejít z jižní Moravy. I v sobotu zpíval sbor v krojích, které se nosily na Znojemsku, když tam žili německy mluvící obyvatelé.

Koncertu naslouchalo v řecko-katolickém kostele svatého Klimenta na Starém Městě asi 50 lidí. Zněla především hudba již nežijících českých Židů a českých Němců. "Budoucí generace budou daleko tolerantnější, budou moci být více nepředpojaté než my," řekl ČTK místopředseda Senátu Jan Ruml, který byl mezi pozvanými.

Kritizoval současně ty, kdo jiným vyčítají, že iniciují akce ke smiřování nebo, že se takových akcí zúčastňují. "Zasazovat ho do politických souvislostí a hovořit o zneužívání dialogu je zbytečné a nemístné. Nikdo nic nezneužívá, nikdo nechce historii stavět na hlavu - všichni víme, jak to bylo, víme, kde byly příčiny a následky - a je o tom potřeba hovořit," prohlásil Ruml.

Smíření není podle senátora jednorázový akt, ale série "nejrůznějších kontaktů na nejrůznějších úrovních". "Pokud iniciátoři takové akce pořádají, rád se jich zúčastním. Kde jinde bychom se mohli setkat, kde jinde méně konfrontačně než v kostele a při koncertě, který má název Smíření?. Má to symbolizovat, že musíme spolu vést dialog, ať chceme nebo nechceme - už kvůli budoucnosti," řekl Ruml.

Loňské otevření kanceláře SKS v Praze vyvolalo rozruch. Její představitelé ale tvrdí, že má být hlavně kontaktní informační kanceláří, nemá se zabývat propagandou a za cíl si klade dialog s českou občanskou společností.