Zprávy | Z archivu rubriky


Vedoucí Úřadu vlády Pavel Přibyl údajně získal bezpečnostní prověrku přes odpor tajných služeb a některých pracovníků Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). Osvědčení, které jeho držiteli umožňuje číst tajné dokumenty, bylo Přibylovi uděleno až v roce 2000 po intervenci tehdejšího šéfa NBÚ Tomáše Kadlece. S odvoláním na několik na sobě nezávislých zdrojů o tom informoval Český rozhlas (ČRo). Kadlec kvůli pracovnímu zaneprázdnění informace rozhlasu nekomentoval. Místopředseda ODS Petr Nečas ČRo řekl, že pokud se toto obvinění prokáže, znamená to, že premiér Stanislav Gross "se svými lidmi ohrožuje bezpečnostní systém České republiky".

Přibyl v lednu 1989 velel policejním jednotkám, které se podílely na rozhánění demonstrantů, což po jeho jeho jmenování do čela Úřadu vlády vyvolalo vlnu odporu. Po kritice ze strany některých známých osobností i politiků přislíbil premiér prošetřit Přibylovu minulost. Při obhajobě Přibylova působení ve funkci šéfa Úřadu vlády Gross použil argument, že Přibyl po roce 1989 prošel prověrkami občanských komisí, které prověřovaly minulost například pracovníků ministerstva vnitra či spravedlnosti.

Gross uvedl, že Přibyla odvolá, pokud se prokáže, že on osobně nebo jeho tehdejší podřízení někoho fyzicky napadli. Dal také pokyn ministrovi vnitra Františku Bublanovi k otevření archivů, které by mohly osvětlit Přibylovo působení u tehdejšího pohotovostního pluku. Přibyl své působení u této jednotky nepopírá. Tvrdí ale, že se ničeho nedopustil.

Podle informací pátečních Lidových novin je však velmi pravděpodobné, že se na ministerstvu vnitra žádné důkazy proti Přibylovi nenajdou. Dokumenty vztahující se k lednu 1989 totiž v archivech vnitra chybějí. "Materiály ve fondu pohotovostního pluku k lednu 1989 nejsou vůbec," řekl listu šéf odboru archivní a spisové služby ministerstva Jan Frolík. Dodal, že některé informace by ale mohly být ve fondech pražské a středočeské správy Veřejné bezpečnosti. Podle něj však nelze zjistit ani to, kde byla Přibylova rota na Václavském náměstí v Praze při demonstracích nasazena. "Dislokace se dá zjistit až od úrovně praporu, níže ne," uvedl. Podobně podle něj nelze dohledat ani seznam příslušníků Přibylovy roty.

Dalších dvacet budoucích iráckých policistů ve čtvrtek slavnostně uzavřelo třítýdenní odborný kurz vyšetřování u kontingentu české vojenské policie nedaleko jihoirácké Basry. ČTK o tom informoval major Petr Sýkora z tiskové a informační služby českého ministerstva obrany. Češi již vyškolili přibližně 3000 iráckých civilních policistů. Čeští instruktoři ze základny v jihoirácké Šaíbě své svěřence cvičili v technikách ohledávání a zajišťování místa trestného činu, zajišťování různých druhů stop a v jejich dokumentaci. Součástí kurzu byla i taktika při vedení dalšího pátrání, získávání informací a vedení výslechů. "Irácké policisty tyto metody překvapily svou jednoduchostí a účinností. Přitom mnoho z nich již má kriminalistické zkušenosti z praxe. Byli to velmi pozorní posluchači", řekl velitel českého kontingentu podplukovník Luboš Bahník.

Čeští vojenští policisté pokračují i v organizaci a vedení kurzů střelecké přípravy, služebních zákroků a sebeobrany na policejní akademii v Zubajru. "O možnost absolvovat některý z odborných kurzů pod vedením českých vojenských policistů je mezi iráckými studenty velký zájem. Mnozí z posluchačů však nemohou pochopit, s jakou lehkostí naši instruktoři při tělesné přípravě před výcvikem provádějí za současných teplot kliky a další cviky," dodal Bahník.

V Iráku Češi pracují v mnohonárodní divizi pod britským velením. Česká republika má nyní v Iráku asi stovku vojenských policistů, jejichž mandát po ročním působení v prosinci skončí. V britské vojenské nemocnici nedaleko Basry slouží desítka českých zdravotníků, kteří zde zůstanou i v příštím roce.

Předseda ODS Mirek Topolánek kategoricky odmítl, že by se jeho strana pokusila uplatit deseti miliony korun poslance US-DEU Zdeňka Kořistku, aby nepodpořil novou koaliční vládu. Tuto informaci zveřejnila v pátek Mladá fronta Dnes (MfD) s tím, že Kořistka peníze odmítl. Policisté se přesto případem začali zabývat. Kořistka ČTK potvrdil, že v této věci vypovídal na policii. ODS podle Topolánka považuje Kořistkova vyjádření za křivá nařčení a žádá jej, aby je doložil důkazy. "ODS zároveň oznamuje, že podnikne veškeré právní kroky na ochranu svého dobrého jména i dobrého jména svých přestavitelů," uvedl Topolánek v prohlášení pro ČTK.

Kořistka názory opozičních politiků na celou kauzu nechtěl komentovat. "V podstatě mě chtěli zkorumpovat," uvedl ale v MfD. "Ta nabídka je limitovaná časem a platí půl roku," dodal a ujistil, že byla myšlena naprosto vážně. Člověka, který ho jménem ODS oslovil, však Kořistka nechce jmenovat. Bojí se o svou bezpečnost. Tuší také, kdo za ním vyjednavače poslal. List uvádí, že ODS začala lákat ke spolupráci několik unionistů již začátkem července, hned po pádu vlády Vladimíra Špidly. Kořistka v červenci ve sněmovně obsadil místo po odstoupivším Marianu Bieleszovi.

Šéf poslaneckého klubu občanských demokratů Vlastimil Tlustý považuje celou věc za provokaci. "Já jsem s ním nikdy o ničem nejednal a ani bych nejednal, protože to je člověk, který se vždy vůči ODS vymezoval velmi negativisticky," poznamenal Tlustý na adresu Kořistky. Proto je přesvědčen o tom, že poslanci nikdo nic nenabízel. Kořistkovo prohlášení má "zakrýt prázdné programové prohlášení vlády", řekl Tlustý ČTK.

"Státní zastupitelství se tím článkem bude zabývat," řekl ČTK mluvčí pražského městského státního zastupitelství Martin Omelka. Příslušnému obvodnímu zastupitelství, zřejmě Prahy 1, bude v nejbližších dnech uloženo, aby informace zveřejněné v tisku za pomoci policie prověřilo. "Článek bude instanční cestou předán příslušným policejním orgánům, aby prověřily okolnosti, které se v něm uvádí," upřesnil Omelka. Protože z vyjádření poslance Kořistky pro MfD vyplývá, že ho chtěl někdo zkorumpovat ve věci veřejného zájmu, bude policie prověřovat podezření z trestného činu nabízení úplatku. Kořistka už na policii vypovídal.

Od 21. srpna do 3. září 1968 zemřelo při demonstracích proti obsazení Československa vojsky tehdejší Varšavské smlouvy 72 lidí. Jen během prvního dne okupace bylo zabito 58 lidí, z toho 15 u budovy Československého rozhlasu v Praze. Těžké zranění utrpělo 267 lidí. Vyplývá to z nejnovějšího šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Uvedené počty se neustále doplňují. Základní údaje vycházejí z oficiálních zpráv po roce 1969 a ze statistik ministerstva zdravotnictví. ÚDV ovšem také pátral v archivech okresních a krajských nemocnic a v tisku uveřejnil výzvu, aby se přihlásili případní svědkové. Podle vedoucího oddělení dokumentace ÚDV Jana Kalouse nejsou počty stále definitivní. Zkresluje je totiž to, že se řada lidí ze strachu z možného postihu nenechala vůbec ošetřit. Mnozí také požádali lékaře, aby je neuváděl do zápisů.

Další vlna občanských nepokojů se zvedla v roce 1969. K prvnímu výročí okupace bylo při protestních demonstracích pět lidí zabito a 49 zraněno. Tehdy se již režim snažil potlačit nepokoje vlastními silami. Proti demonstrantům zasahovaly výhradně československé ozbrojené složky: Lidové milice, armáda a nově zřízené speciální pořádkové jednotky - předchůdci pozdějších pohotovostních pluků, které zasahovaly například v lednu 1989 během Palachova týdne. V roce 1969 potlačovalo demonstrace v Praze 3500 členů Lidových milicí a 2100 vojáků.

V roce 1968 postupovali kriminalisté podle Kalouse při vyšetřování násilných úmrtí ještě standardním způsobem. Ve většině případů došli k závěru, že pachatel je příslušník spojeneckých vojsk. Nikdy se jim ho však nepodařilo zjistit, neboť vojáci podezřelí z násilností se vždy urychleně transportovali do rodné země. V roce 1969 už ale kriminalisté nevyslýchali svědky a neprováděly se ani balistické zkoušky, které by mohly určit pachatele střelby.

V souvislosti s okupací v roce 1968 bylo z vlastizrady obviněno 13 státních a armádních funkcionářů, kteří údajně vstup okupačních armád sami iniciovali anebo mu napomáhali. Mezi obviněnými byli například Miloš Jakeš, Jozef Lenárt či Zdeněk Mlynář. Jediným odsouzeným je zatím Karel Hoffmann, který si v srpnu začal odpykávat svůj čtyřletý trest.

Národní park České Švýcarsko zvažuje, zda bude usilovat o zápis do seznamu památek světového dědictví UNESCO. Pokud by se to podařilo, stal by se park první českou přírodní lokalitou v seznamu. "Region by se tím výrazně zviditelnil na české i evropské mapě," řekl ČTK ředitel parku Zdeněk Patzelt. Správci parku nyní zvažují, zda se do náročného procesu, který trvá zhruba dva roky, pustí. Lokalita totiž musí splňovat náročné podmínky. "Neuvážená nominace může náš plán předem zničit," zdůraznil Patzelt. Aktivity parku podporují obce na české i saské straně.

České a Saské Švýcarsko společně tvoří oblast Labských pískovců. Podle odborníků má lokalita díky svým jedinečným přírodním hodnotám velkou šanci být do seznamu UNESCO zapsána. Pokud by se tak stalo, region by měl velkou příležitost pro rozvoj cestovního ruchu. Obavy správci mají z návalu turistů. "Zejména máme strach z těch klientů, kteří se zaměřují právě pouze na památky UNESCO," uvedl Patzelt. "I proto je potřeba nominaci zvážit," dodal. Zatím problémy s návštěvníky správci nejmladšího českého národního parku nemají. Výrazně se přitom letos zvýšil počet turistů z Nizozemska. Správa proto v létě zavedla možnost procházet parkem společně s průvodcem.

Na seznamu UNESCO je zapsán například Národní park Grand Canyon v USA, Bělověžský prales v Polsku, Plitvická jezera v Chorvatsku či krasové jeskyně na Slovensku. Z České republiky v seznamu přírodní lokalita zatím chybí. O zápis už požádala Správa chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, která chce, aby na seznamu byl Labský kaňon.

Představitelé Jihomoravského kraje i Brna si položením kytic k památníkům na různých místech ve městě připomněli oběti demonstrací proti sovětské okupaci v srpnu 1968 a 1969. Ve městě při nich zemřelo pět lidí a 40 utrpělo zranění. "Kdo je odpovědný za smrt těchto našich občanů, se stále neví. Nezbývá nám nic jiného, než si alespoň připomínat jejich památku," řekl ČTK jihomoravský hejtman Stanislav Juránek. Sovětskou okupaci města popisuje publikace Brno srpen 1968, 1969, kterou loni nechal na své náklady vydat brněnský magistrát. Historické snímky v ní doplňuje komentář historika Jana Břečky.

Brno bylo okupováno podobně jako celé Československo již od ranních hodin 21. srpna 1968. V noci signalizovala dvě civilní letadla nad tuřanským letištěm nouzová přistání. Po příletu se náhle vyrojili ozbrojení civilisté - zřejmě příslušníci KGB. Nato následoval přílet asi 75 velkých dopravních letadel typu Antonov, ve kterých přiletělo 7500 vojáků. Postupně pak obsadili všechny důležité objekty v Brně, popisují okupaci autoři nové knihy.

V srpnu 1968 zemřeli v nejrůznějších situacích kvůli okupaci Josef Žemlička, Viliam Debnár a Karel Chalupa. Zranění utrpělo 14 lidí. Při okupaci vznikly přímé škody 2,2 milionu korun. Na dalších 103 milionů vyčíslily ztrátu brněnské podniky. O rok později se konaly demonstrace k ročnímu výročí okupace. Zemřeli při nich Danuše Muzikářová z Brna a Stanislav Valehrach z Koválovic. Dalších 20 lidí bylo zraněno.