Archiv: Společnost | Krimi


Pražský městský soud zprostil herce a producenta Jiřího Pomejeho obžaloby z podvodu. Podle žaloby si Pomeje v roce 2002 na nekryté směnky půjčil 826.000 korun, aby uhradil náklady spojené s filmem Andělská tvář, ačkoli věděl, že peníze nebude moci vrátit. "Jsem strašně šťastný, že to takhle dopadlo. Je jasné, že mám dluhy, tím to neskončilo. Nicméně jsem šťastný, že se dokázalo, že Pomeje není podvodník," řekl po rozsudku herec novinářům. Státní zástupkyně i Pomeje se na místě vzdali práva na odvolání a rozsudek je pravomocný. Už ve své závěrečné řeči navrhla státní zástupkyně, aby soud Pomejeho obžaloby zprostil. Během líčení se totiž podle ní vyskytly pochybnosti, zda se podvodu dopustil. Soud její argumenty uznal a návrhu vyhověl.

Film Andělská tvář měl být dalším velkým úspěchem dvojice Zdeněk Troška a Jiří Pomeje. Producent si na projekt vypůjčil desítky milionů korun. U diváků ale snímek propadl. "Generace, která chodí do kina, nechce vidět další Angeliku," vysvětlila část neúspěchu zástupkyně Bontonfilmu. Svou roli podle Pomejeho sehrály i nepříznivé kritiky v tisku. Po neúspěchu filmu se herec dostal nejen do finanční i osobní krize. Neměl prostředky na splácení dluhů a problémy nastaly i v jeho vztahu s manželkou Michaelou Kuklovou.

Pomeje chtěl zvýšit návštěvnost svého filmu, a proto začal s několika herci a tvůrci filmu objíždět jednotlivá města, kde se právě promítal. Právě na toto "vodění medvědů" si prý půjčil peníze od tří podnikatelů. Vzhledem k tomu, že dalším lidem dlužil částky nepoměrně vyšší, nebyl schopen podepsané směnky zaplatit. Trestní oznámení pro podvod na něj podala správkyně konkurzní podstaty, která nyní spravuje Pomejeho majetek. Herec od počátku tvrdil, že několik týdnů po premiéře, kdy si peníze půjčil, ještě nemohl vědět, jaké budou zisky z jeho promítání. Lidé, kteří mu půjčili, prý také dobře věděli, že návratnost peněz není jistá. To mu také podnikatelé přímo u soudu potvrdili. Právě to bylo důležitým argumentem pro rozhodnutí soudu.

Počet týraných a sexuálně zneužitých dětí se za posledních několik let téměř nezměnil, loni dokonce meziročně poklesl. V roce 2005 statistiky zaznamenaly 1983 případů, loni jich bylo 1593. Na krizových linkách, které pomáhají dětem v ohrožení, je ale téma týrání stále velmi aktuální. Jen od ledna do října řešili pracovníci Linky bezpečí 1716 takových telefonátů. Před pondělním Světovým dnem prevence týrání a zneužívání dětí to ČTK řekl vedoucí linky Martin Klouda. "Nejedná se jen o fyzické, ale i o stejně závažné psychické týrání, například ponižování, nebo zanedbávání či pohlavní zneužívání," řekl Klouda. Linka bezpečí (800 155 555) pro některé děti představuje první útočiště, kde se svěří. Pracovníci linky se mu proto snaží naslouchat a poté mu nabídnout postup řešení. Na linku se mohou obrátit i dospělí, kteří se ve svém okolí setkají s týráním dítěte. Existuje pro ně speciální Rodičovská linka (840 111 234), která je v provozu každý všední den odpoledne. Pokud ale mají lidé vážné podezření na týrání a zneužívání, je nutné oznámit to policii nebo sociálním pracovníkům.

V roce 2006 ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) evidovalo 1008 týraných a 585 sexuálně zneužitých dětí, což je o 23, respektive 12 procent méně než v roce 2005. "Domníváme se, že čísla statistik jsou pouze špičkou ledovce. O celé řadě případů, kdy dochází k domácímu násilí páchanému i na dětech, k týrání, zneužívání a jiným formám ubližování se mnohdy ani nedozvíme," řekla ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. MPSV chce do konce roku předložit nové standardy sociálně-právní ochrany dětí. Důraz se má klást na terénní práci s ohroženými rodinami a mediaci problémů.

Věznice v Mírově na Šumpersku byla v nedělním mrazivém odpoledni dějištěm bluesového koncertu kapely Retro Blues. Kytarista a zpěvák Petr "Džetro" Ritzka a jeho kolega, harmonikář a kytarista Luboš "Bužma" Khýr zahráli akusticky řadu svých vlastních písní i několik převzatých hitů bezmála pěti desítkám odsouzených za nejzávažnější delikty. O úvod koncertu se v roli předskokana postarala zatím bezejmenná kapela složená přímo z mírovských vězňů. "Dali jsme se dohromady asi před 14 dny a zatím jsme nestačili vymyslet jméno," vysvětlil posluchačům kapelník, než se spoluhráči spustil řízné blues. Po třech skladbách soubor uvolnil pódium kapele ze světa zpoza mříží. Odsouzení vzorně usazení na židlích nejprve brali koncert téměř jako svátek a okřikovali svého kolegu, který se "odvážil" tleskat do rytmu. "Klidně se k nám přidejte, bude nám ctí," vyzval je po chvíli Ritzka a po chvíli již v sále přes dohled ostrahy panovala uvolněnější atmosféra a roztleskali se i další posluchači. Muzikanti potom na pár říznějších kousků jako výjimečného hosta dokonce angažovali bubeníka z bezejmenného vězeňského ansámblu.

Koncert se uskutečnil v rámci doprovodného programu k mezinárodnímu hudebnímu festivalu Blues Alive, jehož 12. ročník v sobotu skončil v Šumperku. Organizátoři přehlídky pořádají vystoupení pro vězně v Mírově již pravidelně. Speciální koncerty v jedné z nejpřísněji střežených věznic v Česku jsou ovšem běžné veřejnosti nepřístupné.