Archiv: Kultura | Muzea


Budyšínským rukopisem Kosmovy kroniky zahájilo Národní muzeum cyklus, při kterém postupně vystaví pět nejvýznamnějších rukopisných památek, které zachycují mytické období vlády prvních knížat z rodu Přemyslovců. Jsou to památky, o kterých všichni slyšeli ve škole, ale málokdo je viděl na vlastí oči, řekl na tiskové konferenci generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Rukopisy se budou po čtrnácti dnech střídat v bezpečnostní klimatizované vitríně umístěné ve výstavě Staré pověsti české. Po Kosmově kronice bude následovat Dalimilova kronika a kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína a Johanna Marignoly. Cyklus uzavřou Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Všechny tyto památky líčí události z předkřesťanské minulosti Čech, které však jejich autoři přetvářeli či doplňovali.

Původní rukopis Kosmovy kroniky, který vznikal v letech 1119 až 1125, se nedochoval. Podle pracovníků Národního muzea existuje 15 až 20 opisů z 12. až 16. století. Budyšínský rukopis, který pochází z přelomu 12. a 13. století, představuje zřejmě nejstarší zachovaný exemplář tohoto díla. Do Prahy se dostal z někdejší Německé demokratické republiky v 50. letech jako dar tehdejšímu prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Mnich Kosmas jako první stvořil ucelený obraz českých pověstí od příchodu Čechů do země, přes panování Kroka a jeho dcer, vyvolení knížete Přemysla, náznak dívčí války až k lucké válce.

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně dnes naposledy představuje dílo malíře, sochaře, grafika a básníka Karla Machálka, známého pod pseudonymem Karel Zlín. Figurální motivy, abstraktní obrazy, drobné plastiky, filmové plakáty a typologickou úpravu knih vidělo od konce loňského listopadu, kdy se uskutečnila vernisáž, přes 1400 lidí, řekl ČTK kurátor výstavy Martin Beníček. Umělec se ve Zlíně narodil v roce 1937. Na výtvarnou scénu aktivně vstoupil v 60. letech, kdy začal spolupracovat s Jindřichem Chalupeckým a Špálovou galerií, podílel se na tvorbě filmových plakátů. Právě tehdy působil také jako literát a posílal texty do brněnského Hostu do domu, které podepisoval pseudonymem Karel Zlín. "Protestoval tak proti přejmenování Zlína na Gottwaldov. Později ve Francii, kde nyní působí, se špatně vyslovuje jméno Machálek, různě mu ho drmolili. To je druhý důvod, proč používá rázný termín Zlín," prozradil kurátor.

Paříž umělec poprvé navštívil v roce 1967, o rok později pobýval ve Florencii a v Římě. Po roce 1968 spolupracoval s düsseldorfskou galerií Wendorf-Swetec a v roce 1976 odjel na studijní pobyt do Francie. Po odmítnutí prodloužení pobytu tam požádal o politický azyl. Od roku 1978 pracoval v pařížském ateliéru a spolupracoval s uměleckou slévárnou Coubertinovy nadace v Saint-Rémy-les-Chevreuse. V roce 1981 obdržel francouzské občanství. V letech 1992 až 1993 vytvořil svá vrcholná sochařská díla - na zakázku ministerstva kultury a prezidentské kanceláře - Sluneční bárku a Antropomorfní architekturu.