Archiv: Krajané | Historie


Chartu 77 jako protestní i umělecké československé hnutí, které ovlivnilo také východoněmecké disidenty a odpůrce zdejšího komunistického režimu, připomíná výstava, která se dnes slavnostně otevírá v Lipsku. Kurátorka výstavy Zuzana Brikcius začíná příběh Charty 77 vyprávět netradičně svatbou básníka a patrona undergroundu Magora Ivana Martina Jirouse. Po následné oslavě v lednu 1976 řadu účastníků pozatýkala komunistická Státní bezpečnost (StB). Právě při soudním procesu s představiteli kulturního undergroundu se totiž začalo formovat společenství lidí usilujících o dodržování lidských práv. Podrobněji se výstava stavějící především na dobových fotografiích, dokumentech či uměleckých dílech zabývá osobnostmi ústředních postav občanské iniciativy, jakými byli Václav Havel, Jan Patočka, Pavel Kohout nebo Ludvík Vaculík.

Dokumentární část expozice, v níž jsou i snímky disidentů pořízené Státní bezpečností nebo kopie zápisů o sledování, doplňuje část umělecká a fotografická, která se snaží o zachycení dobové atmosféry bytových seminářů, undergroundových koncertů nebo schůzek k přípravám Charty 77. Závěrečná část výstavy je věnována dopadům československé iniciativy v zahraničí. Pomoci německým návštěvníkům expozice pochopit význam Charty 77 má podle šéfa muzea Anselma Hartingera také široký doprovodný program, v němž nebudou chybět filmy, rozhovory s pamětníky nebo veřejné debaty. Přiblížit mají i odvahu, které bylo na podpis petice třeba.

Ve věku 87 let zemřel spisovatel, scenárista, překladatel a bývalý politický vězeň Jiří Stránský. Je například autorem knihy Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný televizní seriál popisující poválečné osídlování českého pohraničí. Ve svých dílech čerpal z vlastních zkušeností člověka, který byl za komunistického režimu dvakrát uvězněn. Za své dílo i občanské postoje si Jiří Stránský vysloužil řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy a za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění - Řád Stříbrného vlka.

Stránský byl od mládí zapřisáhlým odpůrcem totalitních režimů. Jako student gymnázia se zapojil do květnového povstání v roce 1945. Za komunistické totality pak byli zatčeni jeho otec i bratr, a nakonec i Jiří Stránský sám. V roce 1953 byl odsouzen za velezradu a na svobodu se dostal až v roce 1960 na amnestii. V první polovině 70. let byl uvězněn znovu. "Měl jsem štěstí, že jsem narážel na lidi, kterých jsem si vážil, protože jsem v prvním vězení seděl s elitou národa a vystudoval jsem tam," řekl nedávno při představování své knihy Štěstí napodruhé. Napsal řadu próz, byl autorem scénářů k seriálům a filmům, mezi nimiž byly Tábor Černého delfína, Bumerang či Kousek nebe. Je rovněž spoluautorem dokumentu Ztráta paměti a na kontě má i rozhlasové hry, fejetony a překlady z angličtiny.

Stránský se narodil 12. srpna 1931 v Praze. Jeho otec pocházel ze starobylého šlechtického rodu, matka byla dcerou agrárního politika Jana Malypetra, prvorepublikového předsedy vlády a sněmovny. V mládí Stránského formovala skautská vlčata a atmosféra na dědečkově statku, kam se sjížděly přední osobnosti politiky a společenského života. Od matky, absolventky divadelní konzervatoře, pak získal blízký vztah k umění a literatuře. Po roce 1989 dostával nabídky, aby vstoupil do politiky, což ale odmítal. Zájem neměl ani o angažmá v diplomacii. V roce 1990 se Jiří Stránský stal členem českého PEN klubu a od roku 1992 mu po téměř 14 let předsedal. Byl vdovec, manželka Jitka, s níž žil v letech 1960 až do její smrti v roce 2010, byla architektkou. Narodily se jim dvě děti. Vztah mezi Stránským a jeho ženou byl silný a trvalý, již před svatbou jej sedm let navštěvovala ve vězení.