Archiv: Historie | Komunismus


Na Malostranském náměstí v Praze začíná venkovní výstava Cesta je volná! Německý exodus v roce 1989. Připomene tři desítky let staré události, kdy Němci z Německé demokratické republiky (NDR) zaplavili západoněmeckou ambasádu v Praze ve snaze dostat se na druhou stranu železné opony. Koncem září výstavu doprovodí historická jízda svobody, kterou pořádá německý automobilový spolek Fuhrpark-Ost-West s historickými vozy z bývalé NDR. Koncem léta a začátkem podzimu roku 1989 se v areálu západoněmeckého velvyslanectví v Lobkovickém paláci na Malé Straně tísnily tisíce východních Němců. "Jejich vůle po svobodě otřásla posledními oporami komunistického režimu a bezprostředně přispěla k pádu Berlínské zdi," připomínají organizátoři výstavy. Nakonec padla i železná opona a s ní celý východní blok.

Jak uvedl v rozhovoru se zpravodajem ČTK Jens Hase, na západoněmecké ambsádě spal téměř dva týdny ve špinavém oblečení na schodech, nemyl se a nečistil si zuby. Přesto na dobu, kterou v září 1989 jako devatenáctiletý mladík strávil na západoněmecké ambasádě v Praze, vzpomíná jen v tom nejlepším. Touha znovu vidět rodiče, byla pro Haseho hlavním důvodem, proč se k útěku z východního Německa rozhodl. Oběma totiž především kvůli vážné srdeční nemoci otce komunistický režim v dubnu 1989 dovolil vycestovat na Západ, jejich synovi ale nikoliv. "Bylo to pro mě hrozné. Myslel jsem si, že už se nikdy neuvidíme," vzpomíná rodák z durynského Eisenachu. Už tak složitou situaci mu dál ztěžovala tajná policie Stasi, která ho na nádraží ani nenechala rozloučit se s matkou, za pár dnů mu odpojila telefon a v dalších týdnech zabavovala všechny dopisy od rodičů. Když dorazil do Prahy, nevěděl, kde přesně západoněmecká ambasáda leží a už vůbec ne, jestli se na to někoho může zeptat, aniž by se vystavil nebezpečí. Ve studeném a deštivém dni proto 11 hodin chodil po městě a snažil se velvyslanectví najít sám. Nakonec se mu podařilo doběhnout k zadní části velvyslanectví k plotu, který znal ze zpravodajství západoněmecké televize. "Vůbec nevím, jak jsem se přes něj dostal," říká. S rodiči se pak šťastně shledal v západním Německu.

Vzpomínky na dramatický útěk k branám západoněmeckého velvyslanectví, na pomoc Pražanů nebo na snahu o zajištění zásobování pro tisíce východoněmeckých uprchlíků v roce 1989 přicházejí v těchto dnech na německou ambasádu v Praze. Velvyslanectví požádalo pamětníky 30 let starých událostí, aby se podělili o osobní zážitky z útěku před komunistickým režimem v době těsně před pádem Berlínské zdi. Z výběru vzpomínek a archivních fotografií by ambasáda, přes jejíž pozemek východní Němci utíkali, chtěla sestavit sborník. Celkem do listopadu 1989 emigrovalo přes ambasádu na 15.000 lidí.

Například Sabine Pasewaldová v jednom z příspěvků, které ambasáda zveřejnila, vzpomíná, jak se v roce 1989 rozhodla utéct do západního Německa přes pražskou ambasádu společně se svou desetiletou a čtrnáctiletou dcerou. Vzhledem k tomu, že byla už ve druhé vlně uprchlíků, musela obelstít východoněmecké celníky cestou do Československa a nekoupit si lístek do Prahy, ale až do Bratislavy. U velvyslanectví se jí pak podařilo i s dcerami proběhnout kordonem českých policistů a přelézt přes plot do zahrady, a tím i do svobodného světa.

O vzpomínky na události roku 1989 se podělil také bývalý český politik Jan Kasl, který bydlel nedaleko ambasády. "Chodili jsme venčit psy na Petřín a sledovali někdy dramatické úprky přes Lobkovickou zahradu k plotu ambasády a přelézání i s dětmi přes něj," napsal na facebookové stránky zřízené velvyslanectvím. Vzpomíná také na to, jak se uprchlíci, kteří se snažili dostat na ambasádu, tísnili i v okolních domech, nebo na opuštěná východoněmecká auta, která někteří Češi vykrádali.