Archiv: Historie | Komunismus


Evangelický farář Michal Šimek se nemusí omlouvat někdejšímu tajemníkovi KSČ Miroslavu Holzbauerovi, o kterém prohlásil, že se podílel na přípravě vraždy tří komunistických funkcionářů v Babicích na Třebíčsku v roce 1951 a následném procesu s 11 rozsudky smrti. Vyslovil podezření podložená historickými dokumenty, nepoškodil tedy Holzbauerova osobnostní práva, rozhodl Nejvyšší soud. Případem se soud zabýval kvůli Holzbauerovu dovolání proti shodnému verdiktu Vrchního soudu v Olomouci. "Podezření vůči žalobci o jeho podílu na popsaných událostech jsou založena na objektivních historických materiálech. Přestože trestní odpovědnost žalobce za toto počínání nebyla shledána, jedná se nepochybně o jednání, s nímž je spojena vina v rovině morální a politické," stojí v rozhodnutí senátu s předsedou Pavlem Pavlíkem.

Podle Nejvyššího soudu omluva nepřipadá v úvahu také proto, že Holzbauer byl v 50. letech politikem. "Je třeba na něj vztáhnout obecnou zásadu přípustnosti větší míry kritiky, jaká se předpokládá u osob veřejně činných, respektive osob, které takto dříve činné byly," stojí v rozhodnutí. "Je to satisfakce především pro oběti babického procesu," řekl ČTK Šimek, který nyní působí ve farnosti Kovánec na Mladoboleslavsku. Rozsudek považuje za průlomový, může prý sloužit jako vzor v případných dalších sporech někdejších komunistických funkcionářů.

Babický proces je jednou z nejznámějších kauz spojovaných se zločiny komunismu. Jeho cílem bylo potrestat údajné pachatele vraždy tří komunistických funkcionářů v Babicích na Třebíčsku. Útok se odehrál 2. července 1951. Vražda odstartovala soudní proces nebývalých rozměrů. Jedenáct lidí dostalo trest smrti, desítky dalších doživotní či mnohaleté tresty vězení. Dobová propaganda tvrdila, že akci zorganizovali protikomunističtí odbojáři podporovaní Západem. Je však možné, že se na přípravě vraždy podíleli agenti KSČ, aby měla vláda záminku pro perzekuci soukromých zemědělců a kněží. Pozadí babické vraždy nebylo dosud přesvědčivě objasněno.

Evropa se stále nevyrovnala s dědictvím hrůzné komunistické ideologie, a proto je dobře, že se političtí vězni spojili do mezinárodní organizace. Na slavnostním zahájení pražského kongresu Mezinárodní asociace bývalých politických vězňů a obětí komunismu (Inter-Asso) ve Španělském sále Pražského hradu to v pátek řekl předseda Senátu Přemysl Sobotka. Vývoj v některých zemích Latinské Ameriky podle něho musí mobilizovat. "Varuji před zlehčováním historie této totalitní diktatury," uvedl šéf horní parlamentní komory, který nad kongresem převzal záštitu. Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová připomněla úsilí českých politických vězňů o zrušení Komunistické strany Čech a Moravy. Je to cíl prvomájových shromáždění na Letné, které političtí vězni už podvakrát uskutečnili. Jsou odhodláni v nich pokračovat.

Hlavním tématem pražského kongresu jsou nucené a otrocké práce v komunistických totalitních režimech. Inter-Asso zastřešuje a reprezentuje na mezinárodní úrovni národní organizace z 16 postkomunistických zemí, které sdružují bývalé politické vězně a občany pronásledované komunistickým režimem. K organizacím patří například Albánský výbor politických vězňů či Všeukrajinský svaz politicky stíhaných a česká Konfederace politických vězňů, která pražský kongres pořádá. Asociace se zabývá zejména shromažďováním informací o zločinech proti lidskosti a o porušování demokratických svobod páchaných komunistickými režimy v Evropě. Podporuje morální i právní rehabilitaci bývalých politických vězňů a obětí komunismu a uznáním jejich podílu na boji o osvobození jednotlivců i národů od totality. Asociace usiluje o zákaz propagace komunismu na evropské úrovni, podílela se na deklaraci Evropského parlamentu o zákazu propagace komunismu.

Tři pohraničníci, kteří před 35 lety zavlekli emigranta Jaromíra Masaříka z Rakouska na moravskou stranu hranic v Mikulově na Břeclavsku, stanou před soudem. Rozhodl tak Nejvyšší soud na návrh Nejvyššího státního zastupitelství. Čin není promlčen, stojí v odůvodnění verdiktu, který ČTK potvrdil mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig. Obecné soudy dosud odmítaly případ řešit právě kvůli údajnému promlčení, nyní musejí kauzu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud s odkazem na zákon o protiprávnosti komunistického režimu uvedl, že období mezi 25. únorem 1948 a 29. prosincem 1989 se nezapočítává do promlčecích lhůt u zločinů spáchaných veřejnými činiteli nebo v souvislosti s politickým, rasovým a náboženským pronásledováním.

Masařík čekal 2. května 1972 na rakouské straně přechodu Mikulov-Drasenhofen na svou manželku, která se vracela z návštěvy rodičů v Brně. Vojín základní služby Josef Šoustek jej vylákal do prostoru kontrolní hlídky na území Československa. Další dva muži, šéf oddělení pasové kontroly Zdeněk Palásek a jeho zástupce Lubomír Kratochvíl, služebním autem zablokovali Masaříkův vůz. Když pohraničníci vystoupili z auta, Masařík se zalekl a začal utíkat. Šoustek jej dvěma výstřely ze samopalu zasáhl do kotníku a stehna. Stalo se to v okamžiku, kdy už byl Masařík více než 200 metrů na rakouské straně hranice. Trojice pohraničníků zraněného Masaříka vtáhla zpět do Československa. Ve vazbě byl obviněn z pokusu o vraždu. Vykonstruované trestní stíhání skončilo po sedmi měsících a muž byl dopraven do Španělska.

Celou událost popsal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. "Není to výjimečný případ. Rozvědka unášela nebo se pokoušela unášet emigranty ze zahraničí, dělo se to i na hranici. Někdy třeba někoho postřelili, a aby zahladili stopy, přetáhli jej přes hranice," řekl ČTK nedávno pracovník úřadu Jan Srb. Uvedl, že promlčení bývá u zločinů z dob komunismu sporné. "Výklad pojmu bývá hrou o slovíčka," uvedl. Soudy si podle něj odmítavými rozhodnutími někdy ulehčují práci - je snazší věc odložit, než se složitým a starým případem zabývat.

Loni Nejvyšší soud rozhodl, že k soudu půjde šest důstojníků pohraniční stráže, kteří v roce 1978 stříleli na autobus, jímž se únosci, bratranci Barešovi, chtěli dostat přes hranice do západního Německa. Nižší soudy případ předtím také uzavřely jako promlčený.

Obětem komunismu, jejichž počet historici odhadují na více než sto milionů, je zasvěcen památník, který byl v úterý za účasti amerického prezidenta George Bushe odhalen ve Washingtonu. Hlavním motivem pro jeho vznik byla snaha zabránit hrozícímu zapomínání na zločiny komunistických režimů ve světě, uctít ty, kteří se jim dokázali postavit, a poučit příští generace o hrozbách tyranie. Finanční příspěvek na vznik památníku ve výši 150.000 korun věnovala také česká vláda. ČSSD a KDU-ČSL přispěly dohromady zhruba poloviční částkou. Celkem se na výstavbu pomníku sešlo přes 800.000 dolarů, tedy asi 16,8 milionu korun. Dary přišly také z pobaltských států a z Tchaj-wanu.

"Hrdě přijímám Památník obětem komunismu jménem amerického lidu," prohlásil Bush. Podle něho je třeba upozorňovat na zločiny tyranských režimů kvůli těm, kteří zemřeli, i proto, aby se podobné hrůzy neopakovaly. Kongresman Tom Latnos pocházející z Maďarska ocenil roli Spojených států v boji proti komunismu. Národy, které zažily komunismus, vědí, "že jejich existenční zápas za lidskou svobodu by byl bez pomoci USA ztracen," řekl.

Vzorem třímetrového bronzového monumentu v podobě ženy třímající pochodeň byla socha Bohyně demokracie, kterou v roce 1989 vztyčili studenti na pekingském náměstí Tchien-an-men při násilně potlačené demonstraci za demokracii. Inspirací jim byla newyorská socha Svobody. Jejich dílo ale skončilo pod pásy čínských tanků. Ze 100 milionů obětí komunismu připadá podle Černé knihy komunismu 65 milionů právě na Čínu.

Český Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu uvádí, že v době komunistické vlády v Československu bylo z politických důvodů popraveno 234 lidí a další 4000 zahynuly v koncentračních táborech a ve věznicích. Několik set lidí zemřelo při pokusu o útěk za hranice. Komunistickými věznicemi prošlo 262.000 politických vězňů a 80.000 lidí bylo bez soudu posláno do pracovních táborů. Bezmála čtvrt milionu lidí opustilo vlast a 300.000 občanů bylo perzekvováno v zaměstnání nebo při studiu.