Archiv: Historie | Komunismus


Na osudy ruských a ukrajinských antibolševických emigrantů odvlečených po druhé světové válce do sovětských vězeňských táborů vzpomněli v pátek na Olšanských hřbitovech účastníci tichého shromáždění uspořádaného petičním výborem Oni byli první. Věnce a květiny k pamětní desce na pravoslavném chrámu zesnutí Přesvaté Bohorodice položil prezident Václav Klaus a další představitelé státu. Přítomni byli duchovní i potomci obětí.

Bývalý předseda výboru Oni byli první Vladimír Bystrov ocenil roli Československé republiky, kde mnozí emigranti z carského Ruska našli nový domov. "Připomínáme si věrnost této zemi a ideálům svobody," řekl před shromážděním několika desítek lidí. "Kolem chrámu jsou hroby Rusů a Ukrajinců, kteří se nevzdali a vydali na cestu za svobodou. Na stěně je deska věnovaná těm, kdo hroby nemají," uvedl.

Řečníci připomněli, že květen 1945 neznamenal pouze konec války, ale také počátek násilné deportace ruské protibolševické opozice. "Do složité mozaiky toho, co se dělo za druhé světové války a bezprostředně po ní, tato věc patří a bylo by tragédií na ni zapomínat," řekl Klaus. Upozornil zároveň, že většina lidí v zemi o těchto tragických událostech nevěděla. "Teprve na počátku 90. let se lidé s tímto fenoménem začali seznamovat. Naše země si však dlouho nebyla vědoma toho, kolik lidí umožnila po skončení druhé světové války odvléct do sovětských gulagů," řekl Klaus.

Po ruské bolševické revoluci v roce 1917 se v tehdejším Československu usadilo více než 20.000 příslušníků takzvané bílé emigrace, kteří se nechtěli smířit s vývojem ve své zemi. Koncem 30. let získalo na 9000 těchto uprchlíků československé občanství. Těsně po druhé světové válce však začalo v Praze jejich zatýkání a následná deportace do stalinských věznic.

Zlínská pobočka Konfederace politických vězňů udělila Janu Antonínu Baťovi čestné členství in memorial. To převzala Baťova vnučka Dolores Bata Arambasic. Společně s dalšími příbuznými přijela do Zlína především kvůli dvoudenní konferenci, která má vést k očištění jména J. A. Bati. Ve Zlíně byla také odhalena jeho socha, zřejmě jediná v ČR. Velmi emotivnímu aktu přihlížely stovky lidí všech generací. Bronzová socha měří přes dva metry a váží 270 kilogramů, jejím autorem je zlínský akademický sochař Radim Hanke.

Jan Antonín Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie. Po válce jej ale v tehdejším Československu Národní soud obvinil z různých zločinů včetně kolaborace s nacisty. Všech obvinění byl však zproštěn. Nakonec byl v nepřítomnosti před šedesáti lety odsouzen za to, že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům. Do konce života pobýval Jan Antonín v zahraničí. V Brazílii, kde v roce 1965 zemřel, založil několik měst. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny, kteří ale dlouho s Českou republikou styky příliš neudržovali. Slavnostního aktu se zúčastnilo sedm přímých potomků slavného zlínského obuvníka, zástupci města Zlína, Zlínského kraje, parlamentu, Baťovy školy práce i Konfederace politických vězňů.