Archiv: Historie | 2. světová válka


Akce Veřejné čtení jmen ve čtvrtek na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad uctila památku Židů a Romů, kteří byli zavražděni nacisty během druhé světové války. Zúčastnili se jí lidé z široké veřejnosti čtením jmen obětí holokaustu. Ze seznamu četl také pražský primátor Zdeněk Hřib, izraelský velvyslanec v ČR Daniel Meron, ministr zahraničí Tomáš Petříček. Oběti přišel uctít i rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima, rakouský velvyslanec Alexander Grubmayr, německý velvyslanec Christoph Israng a francouzský velvyslanec Roland Galharague. Vzpomínková akce se konala po celé zemi, například v Brně, Prostějově, Havlíčkově Brodě a Plzni. Nově se připojila města Karlovy Vary, Mikulov, Nýrsko, Prostějov a Teplice. Čtení při 14. ročníku vzpomínkového dne Jom ha-Šoa organizoval Institut Terezínské iniciativy. "Dáváme najevo úctu lidem, kteří byli bezdůvodně a bezprávně zavražděni. Chceme, aby se připojili všichni hlavně z většinové společnosti, protože holokaust je součástí také našich dějin," sdělila ČTK ředitelka institutu Tereza Štěpková. Zájemci dostali seznam několika jmen obětí a měli možnost je přečíst do mikrofonu.

V Praze se Veřejné čtení jmen koná od roku 2006, další česká města se začala připojovat v roce 2014. Ve stejném roce se začala číst i jména romských obětí. Mezi pořadatele v městech patří židovské obce, městské úřady, muzea, knihovny, pedagogové či dobrovolníci.

Naprostá většina české společnosti si přála válku s nacistickým Německem. Z jejího pohledu měla vyústit v porážku Německa a obnovu Československa, řekl na konferenci v pražském Kolovratském paláci historik a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra. Nacistickou okupací v březnu 1939 podle něj byla završena zkáza československého státu, který byl již v té době značně zdecimovaný. "V atmosféře frustrace z výsledku mnichovského rozhodnutí se parlamentní demokracie první republiky stávala definitivně minulostí a země se vydala cestou národní očisty a budování autoritářského systému," řekl Hazdra. Evropa a svět se postupně přibližovaly válečnému konfliktu, jehož rozsah nikdo v roce 1939 nemohl předvídat. "Většina evropských zemí přitom stále doufala, že se válce podaří zabránit a že se Hitlerova expanze přece jen zastaví, avšak opak byl pravdou," doplnil historik.

Tisíce Čechů a Slováků se aktivně zapojily do odboje na domácí půdě i v zahraničí jako součást spojeneckých armád. "Tito stateční lidé tím demonstrovali očividnou odhodlanost postavit se expanzi nacistického režimu, což mělo nezanedbatelný mezinárodněpolitický význam pro dosažení jejich cíle, tedy aby spojenci zařadili obnovení Československa do svých plánů poválečného uspořádání světa. To vůbec nebyla taková samozřejmost, jak se nám dnes může zdát," dodal Hazdra. V době války se podle něj společnost politicky posouvala doleva. "Stále v ní přetrvávaly negativní vzpomínky na mnichovské rozhodnutí a v jejích očích zradu západu. O to mocněji začal působit obdiv k Sovětskému svazu, který se připojil k antinacistické koalici po jistém čase. Mnozí tehdy věřili v proměnu sovětského režimu pod vlivem kontaktu se západními demokraciemi. Tento idealismus brzy zmrazila poválečná realita," uvedl Hazdra. Konference o dějinných souvislostech březnových událostí roku 1939 se koná v Zeleném salonku Kolovratského paláce. Právě tam před 80 lety ve tři hodiny ráno mimořádně zasedala vláda Rudolfa Berana, který ministry seznámil s jednáním prezidenta Emila Háchy v Berlíně. Tam Hácha podepsal pod nátlakem Adolfa Hitlera dokument, v němž svěřil Čechy a Moravu do rukou říše. I když bývá jako datum zahájení okupace zbytků Československa nacistickým Německem označován 15. březen 1939, ve skutečnosti první příslušníci wehrmachtu a jednotek SS překročili státní hranici již vpodvečer předchozího dne na Ostravsku. Tedy v době, kdy Hácha teprve cestoval do Berlína. V Místku přitom narazili na rozsahem nevelký, ale houževnatý odporu skupiny českých vojáků, ve zbytku republiky byl ale průběh okupace z německého hlediska bezproblémový.