Jan Hus

Život Mistra Jan Husa

Počátky

Památník Jana Husa v Husinci u Prachtic, foto: Dietrich, CC BY-SA 3.0 UnportedPamátník Jana Husa v Husinci u Prachtic, foto: Dietrich, CC BY-SA 3.0 Unported Jan Hus se narodil asi v roce 1371 údajně v jihočeském Husinci u Prachatic. Spor o místo narození českého reformátora je poměrně starého data. V podstatě se objevují jen dvě možné lokality Husova rodiště: Husinec u Mladé Boleslavi, a Husinec u Prachatic, kde je možné navštívit mistrův rodný domek.

Historik Petr Čornej: "Husův rodný domek je tam od počátku 17. století, ale už zhruba od roku 1480 máme doloženo to, že Husova matka vedla malého Husa do Prachatic do školy. Čili ukazuje to, že pětapadesát let po Husově smrti už tradice v Husinci u Prachatic existovala. Na druhou stranu existuje záznam o Janovi z Husince, který se přihlásil k vysvěcení na kněze v roce 1400, kde se píše Jan Michalův z Husince, kraj Boleslavský. To by ukazovalo zase spíše na Husinec u Prahy. Ale je tu jeden problém, totiž, že žadatelé o kněžské svěcení se nemuseli přihlašovat z místa, odkud pocházeli, nýbrž z místa, kde momentálně působili nebo bydleli. V tomto případě je to neřešitelné. Je-li Jan z Husince - a vypadá to, že ano, protože Hus všude uvádí, že získal kněžské svěcení 1400/01, tak se jeho otec jmenoval Michal. Jméno matky neznáme, podle Husa jen víme, že to byla zbožná žena. Hus měl také bratra, který měl minimálně dva syny, kteří zlobili, takže Hus nedoporučoval, aby se z nich stali kněží, protože by z nich nebyli dobří kněží. Pro Husinec u Prachatic svědčí také skutečnost, že nad Husem držel ochrannou ruku Křišťan z Prachatic a dále, že notář Mikuláš z Prachatic nazývá Husa svým kompatriotou, tedy spolukrajanem."

- V roce 1393 získal hodnost bakaláře svobodných umění na pražském učení.

Protož já vyznávám svú zlú žádost, že když jsem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.

Mistr Jan HusMistr Jan Hus Narozdíl od svého spolužáka Jakoubka ze Stříbra byl ale jen průměrným studentem. Podle vlastních slov se chtěl stát knězem, aby "měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen". Jako student hrával šachy, pil s chutí víno a zúčastnil se i žákovské koledy, při které studentský biskup vjel na oslici do kostela. S odstupem času toho Hus velmi litoval.

Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu zvikleš!

Roku 1396 se stal Mistrem svobodných umění a o dva roky později opisuje Viklefovy traktáty. Hus nebyl sám, koho názory anglického reformátora zaujaly. Okouzleni jeho spisy byli i Jakoubek ze Stříbra, Štěpán Páleč a další mladí čeští učenci na pražské univerzitě. Spor o Viklefa během krátké doby rozdělí pražské učení a prohloubí i národnostní spory mezi Čechy a Němci. Bude to později právě zastrašený Husův přítel Štěpán Páleč, který při každé příležitosti upozorní církev na viklefské kacířství.

Kázání

Nemodlí-li se kdo v srdci, nadarmo pracuje jazykem a ničeho nedosáhne. (Betlémské poselství II. kázání na jedenáctou neděli po Trojici, 23. srpna 1411)

Vyobrazení kázání Jana Husa v Betlémské kapli, photo: Wolfgang Sauber, CC BY-SA 3.0 UnportedVyobrazení kázání Jana Husa v Betlémské kapli, photo: Wolfgang Sauber, CC BY-SA 3.0 Unported V roce 1401 byl Hus vysvěcen na kněze a o rok později ustanoven správcem a kazatelem Betlémské kaple. Získal tak velmi významné a vlivné místo s velkou odpovědností. Přímo z kazatelny tu mohl šířit myšlenky o nezbytné reformě církve a jeho kázání měla mezi Pražany velký ohlas. Hus, který byl zprvu pod ochranou krále i arcibiskupa, působil v Betlémské kapli celkem nerušeně dalších sedm let.

Dne 15. října 1401 byl Hus zvolen děkanem artistické fakulty na zimní semestr 1401–1402 a v roce 1409 rektorem univerzity, kde se stavěl za větší podíl Čechů na řízení univerzity.

Spor o Viklefa

V roce 1403 propukly vážné spory o Viklefa. Zřejmě díky Jeronýmu Pražskému se čeští učitelé na pražské univerzitě seznámili s pozdními Viklefovými spisy, ve kterých oxfordský reformátor zastával odvážné a provokativní názory. Češi tyto teze rádi přijímali, učitelé "cizích národů"na univerzitě, tedy Bavoři, Sasové a Poláci, se jimi ale cítili ohroženi. Jejich zástupce Mistr Hübner sestavil z Viklefových spisů 45 článků, které označil za kacířské. V květnu r. 1403 o nich na půdě univerzity měli jednat Češi s cizinci, do debaty vstoupil i Hus, "cizí" učitelé však Čechy přehlasovali. V r. 1408 arcibiskup zakazuje Viklefovo učení a odvrací se od Husa.

Roku 1409 dosáhli Hus a jeho stoupenci celkem překvapivě zvratu v poměru hlasů na univerzitě, byl vydán Dekret kutnohorský. Češi díky němu při správě univerzity získali tři hlasy, zato cizinci pouze jeden. Král Václav IV. však vydáním dekretu sledoval zcela pragmatické cíle. Chtěl získat podporu univerzity pro svůj požadavek stát si římským císařem. Spor mezi Čechy a cizinci na pražském učení se radikalizoval, každá záminka bude dobrá.

Dekret kutnohorský - opis zhotovený pro Jana Husa 18. září 1414, foto: Anton KajmakovDekret kutnohorský - opis zhotovený pro Jana Husa 18. září 1414, foto: Anton Kajmakov Jan Hus byl představitelem reformní skupiny na univerzitě, která se otevřeně hlásila k Viklefovým spisům, čímž se vyhranila proti profesorům a studentům z dnešního Německa a Polska. Výsledkem ideologického napětí bylo vydání dekretu, který zvýhodňoval na jednotlivých fakultách, kromě právnické, při hlasování "Čechy" (patřili k nim i zástupci Moravy, Uherska a Sedmihradska) a přisuzoval jim tři hlasy - tj. stejnou váhu jako všem ostatním "národům" dohromady. Spor měl politické pozadí, šlo o diplomatický souboj krále Václava IV. a Ruprechta Falckého o titul římského krále, při jehož volbě hrála důležitou roli katolická církev zosobněná papežem. Na koncil v Pise, svolaný k řešení problému papežského schizmatu, měli být vysláni zástupci univerzity a zatímco proreformní kruhy se stavěly za krále Václava IV., Ruprecht Falcký měl na své straně zejména Viklefovy odpůrce.

Dekret byl oficiálně vydán v Kutné Hoře 18. ledna 1409, k jeho vyhlášení došlo pravděpodobně na královském hradě Točník u Berouna. Vedl ke ztrátě vysoké úrovně Karlovy univerzity, neboť odešly stovky pedagogů a studentů na podobné instituce v sousedních zemích.

V roce 1410 dává arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka spálit Viklefovy knihy. Hus se proti tomu odvolává k papežskému stolci.

Betlémská kaple na vyobrazení z 18. stoletíBetlémská kaple na vyobrazení z 18. století V roce 1411 dává kardinál Colonna Husa do klatby. Ten se nedostavil k papežskému soudu a dále káže v Betlémské kapli, vystupuje proti odpustkům.

Jana Husa jako první exkomunikoval arcibiskup Zbyněk Zajíc, v roce 1411 pak i pisánský vzdoropapež Jan XXIII. kvůli jeho nepřímé podpoře papeže v Avignonu. Hus pokračoval v kázání i ve Viklefově obhajobě. Spor se přiostřoval, když Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi Ladislavu Neapolskému. V této bule papež vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a nazval papeže antikristem. Následovaly lidové bouře, které znepokojily i krále. Děkan teologické fakulty Štěpán z Pálče pak odsoudil 45 Viklefových článků a byl vydán zákaz je šířit.

Na Jana Husa v říjnu 1412 Jan XXIII. vyhlásil klatbu, stejně jako na všechny, kdo se s ním stýkali; zároveň nařídil, že má být Hus zajat a souzen podle církevních zákonů a že má být zbořena Betlémská kaple. V tomto okamžiku se od papeže Hus odvolal ke Kristu jako „nejvyššímu soudci“.

Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské univerzity, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémské, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka. (Husovo odvolání: přibil jej na vrata Mostecké brány 18.10.1412, když vyhlásila kurie nad Husem ztíženou klatbu).

Byl vyhlášen interdikt na místech, kde Hus pobýval, na podzim došlo k uskutečnění zákazu bohoslužeb. Hus proto opustil Prahu, aby se uchýlil na venkov. Občas se přesto do Prahy vracel, většinu doby prožil od dubna 1413 v okolí Kozího Hrádku pod ochranou vdovy po pánu Janovi z Ústí Anny z Mochova. Ve stejném roce jsou v Betlémské kapli slavně pochováni tři mládenci, kteří byli jako první oběti odboje popraveni na Staroměstském náměstí.

Na Kozím hrádku

Reliéf Kozího hrádku na pomníku Jana Husa v TábořeReliéf Kozího hrádku na pomníku Jana Husa v Táboře Je sedm duchovních skutků milosrdenství - a ty sú: učiti hlúpého, raditi pochybujícímu, tresktati hřěšícieho, těšiti zarmúceného neb smutného, odpustiti vinu blížniemu, trpěti mile protivenstvie křivé, modliti sě i za nepřátely. (Postila)

Hus našel útočiště od roku 1413 na Kozím hrádku. Káže venkovským lidem, píše svá vrcholná díla O církvi (De ecclesia), českou Postilu, překládá Písmo do češtiny.

Souběžně s tím se začal vyostřovat spor o svobodné kázání, v němž se Hus otevřeně stavěl za to, že z Bible může veřejně kázat i laik a to bez jakéhokoli církevního schválení. Odvolával se při tom na zprávy z evangelií, kde Ježíš evangelizaci přímo nařídil všem svým následovníkům. Tím ovšem Hus zásadním způsobem zaútočil na monopol církve.

Hus také podporoval překládání Bible do jazyka prostého lidu. Jednak trval na tom, že číst Bibli ve srozumitelném jazyce mají právo všichni lidé, nejen učenci a kněží. Zároveň dobře věděl, že autorita zkažených představitelů dobové církve, žijících v hlubokém rozporu s Písmem, nemůže obstát, budou-li mít lidé k Bibli v mateřském jazyce snazší přístup. Husova podpora neautorizované veřejné evangelizace a podpora překladů Bible do srozumitelné češtiny a němčiny, byla nakonec jedním z klíčových kamenů jeho pozdějšího otevřeného rozkolu s církví.

Hrad Krakovec na mědirytině F. K. Wolfa z roku 1801Hrad Krakovec na mědirytině F. K. Wolfa z roku 1801 V roce 1414 je nucen opustit Kozí hrádek kvůli morové epidemii. 20. dubna 1414 se Hus inkognito vrátil do Prahy, sepsal odsud několik listů. Až do odjezdu na svolaný Kostnický koncil žil Jan Hus pod ochranou Jindřicha Lefla z Lažan na hradu Krakovci.

Kostnický koncil

Kostnický koncil svolal 30. října 1413 Jan XXIII. po naléhání římského krále Zikmunda na 1. listopad 1414. Koncil měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve, reformovat církev „v hlavě i v údech“ (in capite et membris) a odstranit současné hereze. Již z tohoto určení vysvítalo, že proces s Janem Husem, zahájený u kurie Alexandra V., bude tvořit pouze jednu z položek programu koncilu.

Václav Brožík, 'Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém', 1883, foto: GHMPVáclav Brožík, 'Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém', 1883, foto: GHMP Spolu se svým odvoláním ke Kristu, případně ke svolanému koncilu, nebyl dokončen proces, který papežská kurie s Husem vedla, avšak kostnický koncil měl tento proces převzít. Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s ním byl v Kostnici veden právní proces, navazující na nedokončený proces předešlý. Glejt, který na cestu Husovi vystavil král Zikmund, nemohl zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice (přes Zlatou cestu); církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci.

Spolu s Husem cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity Jan Kardinál z Rejštejna, a písař poselstva Petr z Mladoňovic, který zůstal s Husem do posledních dnů a zasloužil se o vydání Husova životopisu. Nejvlivnější osobnost, která Husa podporovala, byla Žofie, manželka krále Václava IV. Král Husa podporoval jen do chvíle, kdy začal kázat proti odpustkům, z nichž měl král svůj podíl.

Do Kostnice Hus dorazil 3. listopadu a okamžitě se po městě rozkřiklo, že je zde přítomen „zatvrzelý kacíř český“. V době Husova pobytu v Kostnici Jakoubek ze Stříbra v Praze začíná podávat přijímání pod obojí způsobou, kterýžto zvyk Hus schvaluje, avšak sám pod obojí nikdy nepodával.

Protestní list české a moravské šlechty kostnickému konciluProtestní list české a moravské šlechty kostnickému koncilu Husův žalobce Michal de Causis podal proti Husovi první články, v němž jej obvinil z osmi bludů. 4. prosince byla jmenována vyšetřovací komise, o dva dny později byl Jan Hus uvězněn v kobce dominikánského kláštera na ostrově na Bodamském jezeře, kde byl držen až do března 1415. V Praze bylo Husovo zatčení přijato jako porušení královského glejtu, moravští přední pánové proto u Zikmunda intervenovali.

Komise několikrát žádala Husa, aby se podrobil rozsudku 12 či 13 mistrů, avšak on se chtěl zodpovídat jedině sněmu; při vyšetřování se nepřiznal k žádnému z Viklefových názorů. Byl proto tázán, proč sepsal komentář k bule Jana XXIII., která Viklefovy názory odsoudila, Hus pak označil za autora komentáře Jana z Jesenice, což pobouřilo Jana z Chlumu, který Husa obvinil, že odstupuje od pravdy a že se bojí smrti. Jan Hus poté onemocněl, jednání bylo přerušeno, avšak u Husa vypovídali pod přísahou pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu 25. prosince do Kostnice žádal kardinály o Husovo propuštění, avšak ti pohrozili, že se sněm rozejde. Král kvůli zachování důležité věci odstranění rozkolu v církvi nakonec na nátlak 4. ledna 1415 ustoupil, dostalo se mu však slibu, že Janu Husovi bude zajištěno veřejné slyšení.

Obraz Jana Husa ve vězení od Jana MathauseraObraz Jana Husa ve vězení od Jana Mathausera Ve vězení Hus napsal několik spisů, O pokání, O milování Boha, O třech nepřátelích člověka, O smrtelném hříchu, O přikázání Páně a modlitbě, O manželství a O svátosti oltářní. Také psal zašifrované dopisy těm, kteří Husa provázeli na koncil. Dostával zde i dopisy z Čech a byly mu umožněny návštěvy. 21. ledna dorazil na koncil Jean Gerson se svým soupisem 20 Husových bludných článků; ty Jan Hus označil za lživé.

V březnu 1415 se koncil ocitl v krizi, kvůli možné abdikaci Jana XXIII. V nastalém zmatku se všichni přestali o Husovu kauzu zajímat. Jan XXIII. byl nakonec koncilem sesazen.Proces s Husem mohl pokračovat. Jan Hus si připravil řeč ke koncilu, tzv. Řeč o míru (Sermo de pace). Koncil namísto disputace s ním rozhodoval, zda Husovy nauky souhlasí s naukou římskokatolické církve, či nikoli. Husova pozice byla ztížena tím, že kvůli nedostavení se na soud v předchozím procesu u papežské kurie byl označen za tvrdošíjného a heretika, jeho obvinění se týkala víry, a proto neměl ani právo odvolání, ani právo být hájen advokátem.

Nyní mohl proces s Husem pokračovat. Jan Hus si připravil řeč ke koncilu, tzv. Řeč o míru (Sermo de pace). Koncil namísto disputace s ním rozhodoval, zda Husovy nauky souhlasí s naukou římskokatolické církve, či nikoli. Husova pozice byla ztížena tím, že kvůli nedostavení se na soud v předchozím procesu u papežské kurie byl označen za tvrdošíjného a heretika, jeho obvinění se týkala víry, a proto neměl ani právo odvolání, ani právo být hájen advokátem.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Akta koncilu se nezachovala, a tak jsou dějepisci odkázáni na osobní vzpomínky účastníků, především Petra z Mladoňovic.

Přesvědčeni o Husově nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty De ecclesia, Contra Stanislaum, Contra Palecz a Contra occultum adversarium, to později Hus komentuje jako závažnou chybu, neboť tyto spisy chtěl před koncilem zatajit. Jan Hus během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Kamil Vladislav Muttich, 'Poslední vyzvání Mistru Janu Husovi'Kamil Vladislav Muttich, 'Poslední vyzvání Mistru Janu Husovi' Podle Mladoňovicových zpráv předsedající koncilu, kardinál Petr z Ailly s Husem jednal poměrně mírně. Přítomní se shodovali na tom, že Husovy předkládané články vyznívaly lépe vytrženy z kontextu než v souvislostech. Hus však po Petrovi z Ailly žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků zříci. On však žádal, že chce být poučen o opaku, a pak že odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že Jan Hus odvolá a 18. června předložili mu zúžený seznam článků, které měl odvolat. To však odmítl. 20. června byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení, Husovo učení bylo zavrženo. Jan Hus se odmítl podrobit autoritě koncilu, odmítl odvolat ani pomocí zjednodušené a poměrně volné formulace „Tyto články jsem nikdy nedržel ani nekázal a kdybych to byl učinil, zle bych to byl učinil, neboť je prohlašují za mylné a přísahám, že je nechci držet ani kázat.“ Hus nabídl formulaci: "Dosvědčené bludy jsem nikdy nekázal, nedržel a netvrdil. Nebudu je kázat ani držet ani tvrdit". Ta ale nebyla přijata.

Odsouzení

Iluminace upálení Jana Husa od Janíčka Zmilelého z Písku v Jenském kodexuIluminace upálení Jana Husa od Janíčka Zmilelého z Písku v Jenském kodexu 6. července 1415 se konalo XV. zasedání sněmu v případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh procesu a Husovy nauky označeny za heretické. Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen, protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale vynesení rozsudku. Jan Hus byl obviněn z šíření Viklefových nauk, ze snahy bránit odsouzení jeho článků, učení jeho nauky. Husovy knihy bylo nařízeno spálit a Jan Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře. Podle církevního práva měl být degradován. Hus znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil, že s Husem již nemá nic do činění a předal jej světskému rameni s žádostí, aby bylo ušetřeno jeho života.

Král Zikmund, zastupující svého bratra Václava, odevzdal Husa místnímu pánu, který jej vydal k provedení rozsudku radě města Kostnice. Popraviště mělo být za městskou branou na cestě k hradu Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou píseň Christi virgo dilectissima a přesvědčoval lid, že neučil bludům. Poté, co byl přivázán k hranici, přijel Zikmundův maršálek a nabídli Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si zachoval život. Hus odmítl a hranice byla zapálena. Hranice i s Husovými ostatky byla po upálení vhozena do řeky Rýna, aby si jeho přívrženci neudělali z hrobu poutní místo.

Jeho poslední slova prý byla: A na této pravdě evangelia, již jsem psal, učil a kázal na základě výroků a výkladů svatých otců, chci dnes vesele zemříti.

Zpět