Historie Radia Praha

Počátkem roku 1937 se v programovém týdeníku Radiojournal poprvé objevilo schéma vysílání na krátkých vlnách, tehdy ještě označené jako pokusné vysílání.

V tabulce je vysílání rozděleno na "evropské a americké pásmo", ale běžně se říkalo "vysílání pro Ameriku" nebo "vysílání pro Evropu". Vysílání pro Ameriku probíhalo v úterý a v pátek od 1 do 3 hodin na vlně 25.34 m, vysílání pro Evropu denně od 20.25 do 22.30 na vlně 31.41 m. Tabulka potvrzuje, že program obsahoval i přebírané pořady "domácího" vysílání. Je zajímavé, že v tabulce jsou uváděny další evropské rozhlasové stanice, vysílající na krátkých vlnách: Brusel, Kodaň, Moskva, Oslo a Vídeň.

V květnu 1937 přešel krátkovlnný vysílač v Poděbradech z pokusného do pravidelného provozu. Již před tím bylo zřízeno vysílání pro (blízký a střední) Východ (denně od 13.55 do 16 hodin).

Týdeník Radiojournal, leden 1937 Důležitou součástí vysílání do zahraničí byly zprávy. Z týdeníku Radiojournal lze vyčíst, že ve vysílání pro Ameriku byly zprávy desetiminutové a vedle češtiny/slovenštiny a angličtiny se vysílaly jednou týdně v rusínštině a od konce roku 1937 také ve španělštině. Ve vysílání pro Evropu byly zprávy pětiminutové a vysílaly se česky/slovensky, anglicky, německy a francouzsky, příležitostně i v některých dalších jazycích, jako např. v ruštině, italštině, vlámštině nebo v rumunštině. Hlavním vysílacím jazykem slovesných pořadů zůstávala čeština, ale přednášky se vysílaly také anglicky, německy a francouzsky. Na jejich výrobě i prezentaci se - podobně jako na zprávách - podíleli cizinci.

Od roku 1937 pracovala v krátkovlnném vysílání Božena Danešová, provdaná Trojanová: "Do krátkovlnného vysílání jsem přišla na konkurs. Bylo to takové malé začínající oddělení, pracovalo tam asi osm lidí, z toho tři cizinci. Byla jsem přijata na vyřizování korespondence, ale brzy jsem začala dělat hlasatelku. Hlásila jsem v němčině, angličtině, francouzštině, češtině a později i ve španělštině. Narodila jsem se ve Vídni, takže jsem uměla německy, ostatní jazyky jsem se naučila. Vysílala jsem především pro Asii a Dálný Východ. Vyzývali jsme posluchače, aby nám napsali, jak náš program slyší a co by rádi slyšeli. Dostávali jsme stovky dopisů s nejrůznějšími žádostmi. Někteří posluchači například chtěli poslat naše fotografie. Na dopisy jsme odpovídali jednak písemně, jednak ve vysílání v tzv. Poštovních schránkách. Každý hlasatel měl na starosti Poštovní schránku pro svou oblast vysílání. Já jsem ji vysílala v sobotu, říkalo se jí Mailbag."

O tom, že práci s posluchači byla přikládána velká důležitost, svědčí instrukce šéfa krátkovlnného vysílání Bohuslava Tvrdého: "Cílem Poštovních schránek jest získání důvěrného kontaktu se zahraničními posluchači, získání sympatií pro náš stát. Jakákoliv politika je v těchto relacích nepřípustná. Propagujte častým hlášením a upozorňováním ve volné chvíli na tyto relace. Američtí hlasatelé nechť propagují i anglickou poštovní schránku. Žádám od hlasatelů tvůrčí práci - čím více vkusu a jemnosti, tím větší úspěch!"

Za rok 1937 došlo do Radia Praha 14000 dopisů. Asi dvě třetiny pocházely od anglicky mluvících posluchačů. Zbytek korespondence přišel ze všech koutů světa, ale převažovaly dopisy od krajanů v severní Americe. Přispěl k tomu jistě i "Krajanský koutek", rubrika, věnovaná právě krajanům v USA. Populární byly i posluchačské soutěže, jejichž výherci získávali od Československého rozhlasu drobné ceny.

   Zpět na obsah