Mord v rodině i nemanželské děti. Pátrání genealogů někdy připomíná detektivku

Foto: Joe Shlabotnik, Flickr, CC BY-NC-SA 2.0

Vyvraždění rodiny, nemanželské děti, i zklamání, že předci nepatřili ke šlechticům. To vše může odhalit genealogické pátrání. Právě na tyto zajímavé příběhy narazila při svém pátrání genealožka Helena Voldánová, která se podílela i na televizním cyklu Tajemství rodu.

Foto: Joe Shlabotnik,  Flickr,  CC BY-NC-SA 2.0

Mimochodem, její příjmení je shodné se známou moderátorkou. Vypátraly společného předka? Jsou příbuzné?

"Příbuzné nejsme. Ona je východočeský rod a já jsem příjmení Voldánová vyvdala z jihočeského rodu."

Takže jedna záhada je objasněna. Když se pátrá po předcích, tak se určitě narazí na zvláštní osudy a události. Řada lidí si myslí, že má třeba šlechtického předka. V rodině se to traduje po několik generací a pak přijde zklamaní, že je všechno jinak.

Helena Voldánová,  foto: Šárka Ševčíková,  ČRo
"Ano, je to velké přání při každém pátrání. Ne vždy se to může potvrdit. Zpracovávala jsem rodinu Žejdliců z Vysokého Mýta. Byla to velmi bohatá, vysoko postavená měšťanská rodina. Později si koupili i velkostatek. Celou dobu se u nich tradovalo, že pocházejí z rodu Žejdliců ze Šenfeldu, což byla šlechta. Jejich potomek Vojtěch Žejdlic si dokonce v roce 1887 požádal kancelář ve Vídni o potvrzení ke starému šlechtictví. Zadal zpracování nějakému panu Šlechtovi, který mu to všechno připravil. Pak se ale ukázalo, že pan Šlechta byl podvodník. Záznam v matrice, který měl prokázat propojení k tomu rodu, sám vytvořil. Bylo to vlastně falzum. Pak z toho byl i velký soudní proces, protože takto připravil několik desítek rodů o šlechtický původ."

Pro genealoga musí být také zajímavé, když jsou nemanželské děti.

"Nemanželských dětí máme velice mnoho. Mě na počátku pátrání překvapilo, kolik jich tam máme. Teď jsem zrovna měla zajímavý příběh rodiny Tichých ze Sezemic. Tam si v roce 1880 nějaký Josef Tichý, řezník a obchodník pořídil čtyři děti s Františkou. Ke všem se sice hlásil, ale nikdy se s Františkou neoženil. Všechny byly označeny jako nemanželské. V té době to bylo pro tu společnost nepřijatelné, hlavně pro katolickou církev. Opravdu nebylo obvyklé, aby takto rodina žila. Když v roce 1906 ta jeho Františka zemřela, tak dal synům své jméno oficiálně. Já jsem pátrala, proč tomu tak bylo, proč ta rodina takto žila. Zjistila jsem, že Františka byla vdovou po řídícím učiteli a dostávala státní důchod. Pokud by se znovu provdala, přišla by o tyto peníze. Takže to bylo stejné jako dnes. Hospodářsky zajištěná žena se starala o rodinu a nekoukali na to, jak ostatní z městečka na ně hledí."

Narazili jste při pátrání na nějaké tragické události v některých rodech?

"I to tam vidíme. Je tam spousta sebevražd nebo nějakých zvláštních úmrtí. Zaujal mě příběh, kdy se vrátil muž z první světové války. Přišel domů, našel ženu se svými čtyřmi dětmi, všechny povraždil a pak se zabil sám. Z této rodiny zůstal jediný syn a zachránil se jenom proto, že byl za prací už mimo domov."

Chtěl pátrat po svém rodu právě tento syn?

"Byli to jeho potomci. On sám vyrůstal jako sirotek, jako jedináček a vůbec nevěděl o osudech této rodiny. Byl to pro ně opravdu šok."

Dalším problémem pro genealogy jsou asi změny příjmení nebo změny víry.

"Mě ty příběhy hrozně baví, protože každá ta rodina má nějaký příběh. Někdy je to překvapující a neobvyklé. Zpracovávala jsem rodinu Kostomlatských z Podřipska. Jednalo se o bohatou obchodnickou a řeznickou rodinu. Zjistila jsem, že všichni potomci pochází, jak se říká, z toho jediného hnízda. Došla jsem k roku 1786, kdy se nechal pokřtít v evangelickém kostele jakýsi Jácob a Sára, židovští obyvatelé. Nechali pokřtít i všechny své čtyři děti. To mě velice překvapilo, že v této oblasti, kde je silnější ta evangelická víra, přešla židovská rodina v těchto letech na jinou víru. Židovští obyvatelé byli v té době povinni převzít nějaké otcovské příjmení. A on převzal jméno Kostomlatský po obci, ze které pocházel, a to jsou Kostomlaty pod Řípem."

Jak dlouho trvá zmapovat příběh rodu?

"Je to hrozně pracná věc. Opravdu musíme vyhledat zápis po zápise. Vyhledáme 10 až 12 generací zpět, dostáváme se kolem roku 1650. Ale dnes je prakticky nejtěžší vyhledat žijící příbuzné, protože je tam ochrana osobních údajů. Práce trvá dva až čtyři měsíce, podle toho, jak je to náročné. Stojí to 16 až 20 tisíc. Záleží, jestli se tomu lidé chtějí věnovat jako koníčku nebo jestli to chtějí dát jako dárek a potřebují nějaké reprezentativní zpracování."

Karel Šíp,  foto: Elena Horálková,  ČRo
Vy jste se podílela na televizním cyklu Tajemství rodu, kde řada známých osobností pátrala po svých rodokmenech. Která z těchto osobností vás nejvíc překvapila nebo co bylo překvapivé i pro ni samotnou?

"Všechny osudy byly hrozně zajímavé. Nevešlo se nám tam ani všechno, co jsme vypátrali. Museli jsem vybírat ten nejsilnější příběh, který lze i filmově zpracovat. Asi nejzajímavější bylo potvrzení otcovství i původu pro Karla Šípa, který znal jen vyprávění a měl jen jeden svůj rodný list."

Populární moderátor Karel Šíp tak zjistil, kdo byl tajemným otcem jeho tatínka. Co způsobilo na počátku minulého století migraci jeho předků z poklidné chodské vesničky a co na ně čekalo ve víru rakousko-uherské metropole. Ale to už je zase jiný příběh.