V Jízdárně Pražského hradu se představuje na tisíc děl Josefa Čapka

Slavné obrazy z cyklů Oheň a Touha, ilustrace z Pejska a kočičky, ale i zcela neznámá nebo desetiletí nevystavovaná díla mohou v těchto dnech vidět návštěvníci výstavy malíře Josefa Čapka v Jízdárně Pražského hradu. Jde o největší retrospektivu od r. 1946, autorům výstavy se tu podařilo shromáždit na tisíc děl. Více uslyšíte v dnešní kulturní rubrice Mileny Štráfeldové:

"Nejsem zrovna velikým cestovatelem, ačkoliv jsem si v mládí myslíval, že si nedám pokoje, dokud nezvandruji celý svět. Pak se mi jaksi nedostávalo na to dost prostředků, z nichž těmi nejhlavnějšími jsou čas i peníze. A vlastně ani nejsem vlastně nadán takovou tou vrtošivostí, která některé lidi pohání zmítati sebou co nejkvapněji po všech horoucích peklech. Raději se jenom tak nevázaně, ale o to důkladněji toulám v těch místech, kde právě jsem,"

Foto: autorka
řekl Josef Čapek v Československém rozhlase v roce 1936. Svět sice nezvandroval, zato denně pronikal pod povrch i těch nejjednodušších věcí, které ho obklopovaly. Krabička zápalek, váza s trnkami, děti pouštějící draka. A na druhé straně dokázal několika barevnými tahy zachytit celou tragiku válečného ničení a zkázy. Jeho humanistický postoj dokládají stovky obrazů, grafik i knižních ilustrací, které jsou vystaveny v hradní Jízdárně. Doprovázejí je i citáty z Čapkových děl:

Foto: autorka
"Řemeslný talent nedělá umělce; dělá ho od základu talent mravní,"

napsal například v Kulhavém poutníkovi. Výjimečnost současné výstavy je dána nejen tím, že v takovém rozsahu nemohli jeho dílo vidět návštěvníci už nejméně třicet let. Jak mi ale při vernisáži řekla kurátorka výstavy Pavla Pečinková, jsou tu i díla zcela neznámá:

Foto: autorka
"Podařila se shromáždit docela pozoruhodná kolekce prací ze soukromého vlastnictví, které už nebyly léta exponovány. Taková stará osvědčená cesta je vystavit to, co nabízí pozůstalost a co je zachováno ve veřejných galeriích. Toho je dost a dá se z toho vždycky pěkná výstava poskládat, protože Čapek je pěkný. Já se ale zabývám Čapkem opravdu už třicet let, takže je to takové moje životní téma, a když byly prostředky a byl realizační tým, tak jsem se snažila, aby tato výstava nebyla koncipovaná tímto standardním způsobem, ale aby se tam dostaly i ty obrázky, které jsou obtížněji přístupné."

Foto: autorka
Které z období považujete za nejpozoruhodnější nebo za nejoriginálnější v Čapkově vývoji?

"To je těžká odpověď. Období první světové války, kdy se koncentruje do sebe, je nesmírně silné ve výrazu. Tam dosahuje maximálního napětí formy a výpovědi. A je fascinující. Ale zároveň mám strašně ráda hravé období Nejskrovnějšího umění a naprosto miluji jeho 30. léta. Ty procházky, kdy namaluje planoucí slunce nad polem, malé figurky a velké slunce: uvědom si, člověče, co jsi proti vesmíru! A vyjádří to tímto naprosto jednoduchým symbolem, který by si vlastně akademický malíř neměl dovolit. A Čapek si to dovolí!"

Jak se vlastně mění v průběhu desetiletí pohled na Čapka? Vy jste zmínila, že jeho současníci ho v době před 2. světovou válkou už nepovažovali za avantgardního malíře.

"V podstatě v r. 1924, když měl Čapek první soubornou výstavu, na něj reagoval Karel Teige. Konstatoval, že Čapek odvedl obrovskou práci na prosazování kubismu a že jeho válečné obrazy jsou vrcholem jeho tvorby, že ale to, co dělá ve 20. letech, je už jen pokleslá produkce, která nemá formu. A že Čapek nepochopil řádně kubismus. A v podstatě toto téma potom přežilo a přetrvalo. A je to fakt, pokud člověk postaví hodnoty na avantgardním proudu, tak je to tak! Tohle už nebyla avantgarda. Je ale otázka, jestli hodnota je jen v té avantgardě."

Jaká vlastně byla kréda Josefa Čapka?

"K tomu je právě pěkná paralela v roce 1935, kdy odpověděl v anketě Lidových, která kniha vás nejvíc zaujala. A pro něj to byly Platonovy dialogy Phaidón, kde se zamýšlí nad životem a smrtí, nad lidskou duší. Čapek kolem roku 1935 dospívá k maximálnímu oproštění a soustředí se na úvahy o duši, o světě, o kosmu. Jak se blíží k padesátce, začíná bilancovat."

Josef Čapek je dnes jeden z nejprodávanějších autorů na aukcích. O čem to podle vás svědčí?

Foto: autorka
"To bych asi nepřeceňovala. To jsou laviny, to jsou módy. Josef Čapek je taky jeden z nejkopírovanějších, mně se dostávají do ruky desítky falz. To je smutný důsledek jeho nového zhodnocení."

Sám Čapek přitom neměl o svém díle přehnané iluze. Na konci 30. let napsal:

"Dostávám se v umění ve svých padesáti letech tam, kde jsem měl, běda!, být už v pětadvaceti. Nechtěl jsem na světě nic dobývati, mimo sebe. Zemřu chudý."

Výstava v Jízdárně Pražského hradu bude otevřena až do 17. ledna příštího roku. Vyšel k ní i první svazek soupisu Čapkova výtvarného díla, věnovaný grafice. Po něm bude následovat i soupis malby a kreseb, který poprvé v úplnosti zachytí Čapkovo dílo.