Petru Ginzovi by bylo 80 let, vychází román, který napsal ve třinácti

navsteva_z_praveku.jpg

"Předkládám čtenářstvu nový spis slavného francouzského spisovatele, velkého génia Julese Vernea, a jsem štasten, že jsou naši čtenáři první mezi všemi národy, kteří se s tímto dílem seznamují...,"čteme v úvodu románu Návštěva z pravěku. Kniha, která vznikla před 67 lety, je ale víc než dobrodružnou literární hrou na motivy Julese Vernea, je to především dokument o talentu židovského chlapce Petra Ginze, který zmařila druhá světová válka.

Třináctiletý židovský chlapec Petr Ginz si v roce 1941 napsal román a vybavil ho vlastními ilustracemi. Rok nato byl deportován do koncentračního tábora, kde zahynul. Jeho o dva roky mladší sestra Eva válku přežila a po mnoha desetiletích rukopis objevila v terezínském archivu. Letos 1. února by Ginzovi bylo osmdesát let. Nezamýšlenou shodou okolností právě v tyto dny vyšla Návštěva z pravěku knižně.

"Do Nakladatelství Franze Kafky se tato knížka dostala díky dlouhodobé spolupráci s paní Chavou Pressburger. Ona je grafička a my už jsme jí někdy v roce 1999 dělali výstavu. tato kniha zlůstala v Terezíně, paní Chava ji tam nedávno objevila a my jsme se rozhodli, že ji vydáme podobně, jak ji Petr Ginz psal, tzn. trochu jako deník, jsou tam i jeho kresby a je tam ukázka jeho rukopisu,"

říká Markéta Mališová, ředitelka Nakladatelství Franze Kafky a editorka knihy. Ginz v románu Návštěva z pravěku líčí tyranskou vládu belgického koloniálního guvernéra Winjeho v africkém Kongu, který využívá přítomnosti pravěké lidožravé nestvůry Ka-Du k likvidaci nepřátel. Proti guvernérovi i Ka-duovi stojí dva vědci: Baker a Duponte a domácí černošský vládce, který se skrývá před pronásledováním. U domorodého kmene se skrývá také malý Pierre, osobní projekce autora Petra Ginze.

Nad Ginzovou knihou s úžasem pozorujeme souhru náhod a okolností. Ginzova kresba měsíce shořela s raketoplánem Columbia v atmosféře v den jeho nedožitých 75. narozenin. V románu Návštěva z pravěku Ginz připomíná dělo, které ve Verneově románu vystřelilo odvážné vědce na měsíc a toto dělo se jmenovalo Columbiada a mělo zničit i nebezpečnou ještěří příšeru. Překvapení vyvolá i samotný zájem o dinosaura: Po Jurském parku by nás nepřekvapil, jako v roce 2005 nepřekvapil román šestnáctileté Ivy Vyhnánkové Froddy, přítel z pravěku. Ale v roce 1941?

Petr Ginz měl rozepsáno osm románů, dosvědčuje jeho sestra Chava Pressburger žijící dnes v Izraeli. Pouze Návštěvu z pravěku však podle Markéty Mališové stihl dokončit.

"Ten román je dokončený, ale jak píše paní Pressburger v doslovu, zdálo se jí, že by na tom Petr Ginz možná ještě trochu pracoval, takže tam udělala několik úprav, na několika místech malinko zasáhla. Já jsem se snažila, aby ta kniha opravdu vyšla autenticky, měli jsme tam různé spory s redaktorem, třeba o název města Cařihrad, který tam není uveden přesně podle historické skutečnosti, ale já to vnímám jako román, který napsal třináctiletý kluk, je to jeho román a tak, jak to napsal, tak jsem to chtěla vydat. Ačkoli třeba není všechno úplně přesné."

Petr Ginz zdařile přebírá styl verneových románů. Líčí dobrodružná putování svých hrdinů v exotických prostředích, vybavuje je důvěrou ve vědecký pokrok a humanistickým spoléháním na dobro v člověku. Spisovatel Arnošt Goldflam v předmluvě o Ginzovi napsal:

"Do knihy vložil i něco, co spisovatelé rádi dělají a asi dělat mají. Svůj pohled na svět, svou reflexi, pocit, dojem a snad i naději. Je tam ironie, vtip, dobrodružství. Je tam také touha po světě méně krutém, přátelském, bez xenofobie, nacionalismu, rasismu věeho druhu.

Škoda, že nemůžeme dnes říct, že se všechno, o čem Petr snil, vyplnilo. Ba, vyplnilo se toho dost málo. Ale snad přece něco... V době, kdy Petr svůj příběh psal, nemohl ani snít o tom, že by vyšel vůbec někdy tiskem. A vidíte, stalo se! Jen škoda, že mu nebylo dáno vyspět, být mladým a pak zralým mužem, žít svůj život a psát další, už i své vlastní, osobité příběhy.

A tak můžeme aspoň číst ten jeho, dětský, dívat se na Petrovy obrázky a doufat, že už se žádnému dítěti nepřihodí to, co se stalo jemu. Můžeme si jen přát a modlit se a usilovat o to, aby každý, kdo není naplněn zlobou, měl příležitost své příběhy dokončit."