Jan Palach

Jan Palach (1948 - 1969)

Jan PalachJan PalachJan Palach se narodil 11. srpna 1948 ve Všetatech v rodině vyhlášeného cukráře. Jeho otec pro něj byl velkým vzorem a Palach si jej nesmírně vážil. Všechny represe, které se jeho otci za totality dostaly (ztráta živnosti, práce dělníka v pekárně) jenom podpořily Palachův pozdější odpor proti tehdejšímu režimu. Smrt otce v roce 1962 byla pro Palacha velkou ztrátou.

Povinnou školní docházku Jan Palach absolvoval v letech 1954-1963 ve Všetatech, poté byl přijat na mělnické gymnázium. Velmi se zajímal o historii, rád četl, jeho velkým snem bylo studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. To se mu také na druhý pokus podařilo a on zde nastoupil v roce 1968 ke studiu historie a politické ekonomie. Před tím strávil ještě dva roky na Vysoké škole ekonomické v Praze, byl dvakrát na letní studentské brigádě v SSSR a na brigádě ve Francii.

Rok 1968 a vpád vojsk Varšavské smlouvy prožíval velmi intenzivně. V listopadu se aktivně zapojil do studenstké stávky, účastnil se řady diskuzních schůzí. Nemohl se se vzniklou situací smířit, měl pocit, že musí bojovat víc, neupadnout do letargie. Podle nově objevených historických dokumentů dokonce chtěl obsadit budovu Československého rozhlasu (více zde). Akci měla provést malá skupina studentů a ve vysílání vyzvat občany ke stávce za zrušení cenzury. Na jeho dopis adresovaný 6.ledna 1969 studentskému předákovi Lubomíru Holečkovi však patrně nedostal žádnou odpověď. O deset dnů později se na Václavském náměstí upálil.

Události z ledna roku 1969

16.1.1969: Student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Palach se na Václavském náměstí poblíž sochy sv. Václava v 15 hodin polil hořlavinou a zapálením oděvu si přivodil těžké popáleniny. Jednal tak na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a proti pokračujícím ústupkům okupantům ze strany československých politiků. Podle výpovědí svědků byl při převozu do nemocnice stále při vědomí.

19.1.1969: Jan Palach na následky popálenin umírá v Praze na Klinice popálenin v Legerově ulici. Akademický sochař Olbram Zoubek tajně sňal v Ústavu soudního lékařství na Albertově Palachovi posmrtnou masku a odlitek odevzdal nejen jeho rodině, ale i studentům, kteří u budovy Národního muzea na Václavském náměstí od 16.1. do Palachova pohřbu 25.1. drželi protestní hladovku. Mezi nimi byl i Jan Zajíc.

20.1.1969: Průvod občanů ozdoben československými státními vlajkami, černými vlajkami a zvětšenými fotografiemi Jana Palacha se vydává od sochy sv. Václava směrem k Můstku, odtud k Prašné bráně, Revoluční a Dlouhou třídou přes Staroměstské náměstí k Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V čele byl studenty nesen transparent s nápisem "Věrni zůstaneme". V aule fakulty byly zastaveny hodiny na čase, kdy J. P. zemřel (půl čtvrté). V 17 hodin bylo celé náměstí před Filozofickou fakultou i okolní ulice zcela plné. Na balkón univerzity vystupovali představitelé fakulty, studentů, zástupců dělníků a politici. V tento den s upálil Josef Hlavatý (zemřel 25.1.1969).

22.1.1969: Na protest zemřeli další dva lidé - upálil se Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová se otrávila svítiplynem.

25.1.1969: Pohřeb Jana Palacha na Olšanských hřbitovech; pohřeb včetně smutečního obřadu v Karolinu organizoval Petr Josef Vilímek, který byl korunním svědkem Palachova činu; za pražské studentstvo se s Palachem loučil Zdeněk Touš. Pohřeb se stal velkou manifestací za svobodu a demokracii. Rakev s ostatky Palacha byla vystavená v Karolinu jako akt poslední pocty. U rakve se střídali akademičtí funkcionáři, umělci, studenti a někteří politikové. Večer po pohřbu církevní hodnostáři sloužili za upáleného zádušní mši.

Účast na Palachově pohřbu i projevy pronesené kolem jeho činu byly záminkou k nesmírným represím a k vyřizování osobních účtů při různých prověrkách a tzv. komplexních hodnoceních, kterými musel tenkrát projít každý občan (StB studovala fotografie z pohřbu).