Z krajanského tisku
Prázdninové dvojčíslo Českého dialogu přináší řadu článků, které stojí za
přečtení. Historička Jana Volfová tu například píše o výsadku Spojenců u Dieppe v roce 1942. Jednalo se o jakousi generální zkoušku na pozdější
vylodění v Normandii v roce 1944. U Dieppe však kvůli řevnivosti a neústupnosti spojeneckého velení padlo zbytečně mnoho lidí. Velitelé
britského a amerického výsadku kvůli náhodnému střetnutí se skupinou
rybářských člunů u francouzského pobřeží přišli o moment překvapení, s nímž počítali, odmítli však celou operaci odvolat. Vyloďování u Dieppe tak
probíhalo za obrovských ztrát. Za devět hodin bojů tu Spojenci z pěti tisíc
vojáků ztratili 68 procent, kromě tisícovky mrtvých padly další dva tisíce
mužů do zajetí. Německá strana přitom přišla o necelých šest set vojáků.
Petr Zelenka (vlevo) s Ivanem Trojanem
Josef Skála z kanadského Vancouveru píše v Českém dialogu o tamním
krajanském Divadle za Rohem, které letos v květnu s úspěchem uvedlo
inscenaci Příběhů obyčejného šílenství od Petra Zelenky. Hru
podle Josefa Skály velmi zdařile režírovala mladá členka tohoto
amatérského souboru s mnohaletou tradicí Tereza Růžičková. "Škoda, že
hlediště při Příbězích obyčejného šílenství nebylo tak vyprodané, jako při
loňské inscenaci Cimrmana s hostujícím Ladislavem Smoljakem... Uvědomuji
si, že některým z našich věrných diváků bude zvykání na moderní repertoár
a nové výrazové prostředky nějaký čas trvat, i když měli už před léty
možnost shlédnout například Havlovu Žebráckou operu nebo Klímovo
Hromobití. Dle mého názoru je to ale jediná cesta, jak rozšířit uměleckou
nabídku a přivést do našeho hlediště nové diváky z rostoucí krajanské
komunity," uzavírá Josef Skála své zamyšlení na českým a slovenským
divadlem v Kanadě.
A do třetice Český dialog: tentokrát o tradičním setkání Čechů a Slováků
ve Švédsku. Česká krajanská komunita se tu tradičně schází na jaře, 50 dnů
po Velikonocích, letos tedy toto setkání připadlo na první květnový víkend.
Češi se sjeli do kanoistického střediska v Kyrkekvarnu, kde pak po tři dny
probíhaly vodácké závody, besedy, hudební vystoupení i přátelská setkání.
Potvrdila se tu ale i obava Čechů žijících v exilu z přemíry dnešních
projektů, jejich autoři se snaží mapovat český a slovenský exil a opakovaně se na exulanty obracejí se žádostí o jejich soukromé, často
velmi intimní vzpomínky.







