Ptákem roku je sýček obecný: sova, které hrozí vyhynutí

Svým hlasem prý sýček věští smrt. Přitom tato drobná sova sama patří mezi velmi ohrožené živočichy. Na problém nyní upozorňuje i Česká společnost ornitologická, která sýčka obecného vyhlásila Ptákem roku 2018. Ochraně sýčků se věnuje i Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

Sýček, foto: Arturo Nikolai, CC BY-SA 2.0Sýček, foto: Arturo Nikolai, CC BY-SA 2.0 Proč je letošním Ptákem roku právě sýček?

"Sýček byl vybrán proto, že jsme chtěli upozornit na problém, který se děje v zemědělské krajině a zejména na ohromný ústup a pokles různých populací zvířat, která v zemědělské krajině žijí. Sýček je jeden z typických druhů, který byl plošně rozšířený ještě na začátku minulého století. Bývala to nejpočetnější sova. V průběhu posledních šedesáti let strašně rychle ubyl a nyní je na pokraji vymření. Právě proto byl sýček vybrán, chtěli bychom upozornit na problémy, kterým musí čelit druhy, které žijí v zemědělské krajině."

Kolik sýčků v Česku nyní žije?

"Na začátku minulého století tady mohlo být několik desítek tisíc párů, ale už v sedmdesátých letech začaly jejich počty velice rychle klesat. V současné době je jejich populace velice malá. Víme o 100 až 130 hnízdních párů sýčka, což je opravdu jenom zlomek, proti stavu před 30 lety. Sýček z naší krajiny mizí a nejde jen o počty. Jeho rozšíření je nyní velice ostrůvkovité, přitom dříve žil prakticky po celé republice. Znali ho naši dědečkové i babičky, byl úplně běžným druhem, ale nyní se nachází jen v malých populacích zejména v Ústeckém a Středočeském kraji a na jižní Moravě."

Co může běžný člověk udělat pro to, aby se sýčci do naší přírody vrátili?

Foto: Artur Mikołajewski, CC BY 3.0Foto: Artur Mikołajewski, CC BY 3.0 "Sýčkové se za poslední desetiletí stáhli ze zemědělské krajiny do okolí lidských sídel, ale i tam musejí čelit mnoha nebezpečím. Zjišťovali jsme, kdy nyní sýčkové nejčastěji umírají, a došli jsme k závěru, že 40 procent sýčků umírá v různých technických pastech. To je strašně moc. Pod takovou pastí si můžeme představit třeba běžné sudy na vodu, nádrže nebo stojící roury. Ty sovy jsou přirozeně zvědavé a všechny tyto objekty prozkoumávají. Když se pak stanou do svisle stojící roury, tak už se nedokáží vyškrábat ven. To znamená, že když jsme třeba zahrádkáři, máme na zahradě sud, je dobré tam dát třeba plovák z polystyrénu nebo ze dřeva, aby se sýčci, ale i plno dalších druhů-včely, motýli a žáby..., dokázali z toho sudu dostat. Druhá věc, kterou můžeme všichni udělat, je nesekat celý trávník. Pokud máme za domem travnatou plochu, můžeme při sekání nechat kus pásu neposečeného. Anglický trávník nevyhovuje nejen sýčkům, ale ani ostatním druhům. Taková neposečená část je velmi důležitá pro hmyz, může se tam živit a vyvíjet a tím můžeme velice podpořit i sýčky. Dělat ale můžeme i plno dalších věcí-starejme se o staré stromy, protože ty nabízejí dutiny, kde hnízdí plno druhů ptáků. Všechna opatření, která zvýší pestrost naší krajiny, jsou pro sýčky velice vhodná."

Martin Šálek, foto: archiv Akademie věd ČRMartin Šálek, foto: archiv Akademie věd ČR Jaký je vztah veřejnosti k sovám? Zajímají se lidé o sovy?

"Sovy jsou velice charismatické a přitahují velkou pozornost. Skoro denně navštěvujeme farmáře a mluvíme s nimi o sýčkovi a ostatních druzích sov. Farmáři kolikrát ohroženost sýčka nevnímají, protože jim pořád houká na stodole a nevnímají, že je to jeden z nejohroženějších ptačích druhů v České republice. Když jim pak vysvětlíme, že ten "jejich" je třeba jeden z posledních sýčků v celém regionu, tak jsou náležitě hrdí a dělají opravdu hodně, aby nám v ochraně sýčků pomohli. Myslím si, že nejen zájem farmářů, ale i veřejnosti, je opravdu ohromný."